Hornictví není minulost. Je to know-how, které Ostravsko potřebuje i do budoucna

Co se děje s krajinou po těžbě? Jak se hlídají stará důlní díla, metan nebo důlní vody? A proč mají obory Hornicko-geologické fakulty VŠB-TUO stále větší význam?

V rozhovoru pro Magazín PATRIOT o tom hovoří ředitel odštěpného závodu DIAMO Karviná Rostislav Dudáš a děkanka Hornicko-geologické fakulty VŠB-TUO Hana Staňková.

Ostravsko a Karvinsko mají hornictví hluboko ve své historii. Pro mnoho lidí je spojeno hlavně s černým uhlím, doly a těžbou, které region formovaly desítky let. Jenže příběh hornictví nekončí uzavřením dolů. Naopak. Právě po skončení těžby začíná složitá práce, která není vždy vidět, ale je zásadní pro bezpečnost lidí, krajiny i budoucí rozvoj území.

Stará důlní díla, důlní vody, metan, rekultivace, monitoring, práce s daty, stabilita území nebo nové využití průmyslových areálů. To všechno jsou témata, která dnes spojují Hornicko-geologickou fakultu VŠB-TUO a státní podnik DIAMO.

„Hornicko-geologická fakulta učí porozumět tomu, co se děje a bude se dít s krajinou kolem nás. Učí plánovat její správnou a bezpečnou budoucnost,“ říká děkanka fakulty Hana Staňková.

Podobně to vidí také Rostislav Dudáš, ředitel odštěpného závodu Karviná státního podniku DIAMO. Podle něj dnes nejde jen o likvidaci následků těžby, ale také o odpovědnou přípravu území pro další využití. „Naší snahou je, aby se lokality mo­hly bezpečně vracet k životu. K tomu je potřeba odbornost, data, terénní zkušenost i spolupráce s městy, krajem a dalšími partnery,“ vysvětluje.

Když se řekne Hornicko-geologická fakulta, mnoho lidí si stále představí hlavně klasické hornictví. Setkáváte se s tím?

Hana Staňková: Ano, setkáváme se s tím poměrně často. Je ale důležité říct, že hornictví není pouze o těžbě jedné nerostné suroviny, například černého uhlí. Je to obor, který se týká celé řady surovin, bez nichž se v běžném životě neobejdeme.

Foto: se souhlasem VŠB-TUO

Zároveň konec těžby černého uhlí neznamená konec naší fakulty. Spíše naopak. Znamená její proměnu. Region dnes řeší rekultivace, sanace, monitoring stability území, nakládání s vodami, stará důlní díla i nové bezpečné využití krajiny a infrastruktury. A všechny tyto procesy musí stát na silném technickém, geologickém a hornickém základu.

Kde všude se dnes uplatní člověk, který rozumí geologii, surovinám, měření, vodě nebo podzemí?

Hana Staňková: Uplatnění je velmi široké. Nejde jen o těžební průmysl. Naši absolventi pracují ve stavebnictví, geologii, energetice, vodním hospodářství, ochraně životního prostředí, geodézii i při plánování území. Najdou místo ve státní správě, samosprávě, projekčních a technologických firmách i v organizacích, jako je státní podnik DIAMO.

HGF dnes není jen o tom, co se těží. Je především o porozumění prostoru pod námi. Ať už jde o vodu, horniny, stará důlní díla, stavby nebo budoucí využití krajiny.

Kde se znalosti absolventů HGF pot­kávají s každodenní prací DIAMO v Moravskoslezském kraji?

Rostislav Dudáš: Státní podnik DIAMO zajišťuje širokou škálu činností souvisejících s územím ovli­vněným těžbou. V našem případě jde například o kontrolu a údržbu starých důlních děl, monitoring vod a ovzduší, sanační, rekultivační a likvidační práce v podzemí i na povrchu, výstavbu technických objektů, čerpání důlních vod nebo nakládání s těžebním odpadem.

Foto: se souhlasem Diama

To všechno jsou oblasti, kde se absolventi Hornicko-geologické fakulty mohou velmi dobře uplatnit. Potřebujeme geotechniky, geology, hydrogeology, báňské specialisty, techniky i projektanty. Ideální je kombinace terénní práce a schopnosti zpracovat odborné podklady, dokumentaci a data.

Můžete uvést konkrétní příklad práce, kde je znalost podzemí zásadní?

Rostislav Dudáš: Typickým příkladem je likvidace důlních děl v podzemí. Stavíme oddělovací hráze, zasypáváme jámy, provádíme ekologické vyklízení a nastavujeme postupy likvidačních prací. V takových situacích je potřeba správně a odborně rozhodnout, jak postupovat technicky, bezpečně i ekonomicky.

Veřejnost často vidí až výsledek, ale za ním je spousta odborné práce. Pokud systém funguje, lidé žádný problém nevidí. Právě to je ale často důkaz, že monitoring, kontroly a technická opatření fungují správně.

Co DIAMO na Ostravsku a Karvinsku vlastně zajišťuje po skončení těžby?

Rostislav Dudáš: Těch činností je opravdu mnoho. Patří mezi ně likvidace důlních areálů, práce v podzemí, sanace, rekultivace a také činnosti, které nejsou na první pohled vidět, ale jsou nesmírně důležité.

Jednou z nich je například zajištění bezpečnosti v souvislosti s výstupem důlního plynu, tedy metanu. Máme stovky monitorovacích míst vybavených zařízeními, která jsou napojena na náš dispečink. Prostor hlídáme nepřetržitě, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, celý rok. Cílem je předcházet rizikům, která by mohla ohrozit lidi, majetek nebo životní prostředí.

Proč je důležité řízené čerpání důlních vod?

Rostislav Dudáš: Čerpání důlních vod je důležité zejména z hlediska bezpečnosti. V karvinské části revíru ještě donedávna probíhala těžba a stále jsou tam zařízení i lidé, kteří se podílejí na přípravě konečné likvidace.

Foto: se souhlasem Diama

Kdyby se důlní voda nečerpala řízeně, mohla by způsobit nevratné změny. Například rozmělnění zásypu v jámách, narušení stability nebo propady. Proto je kontrola důlních vod jedním ze zásadních opatření, která chrání povrch i obyvatele.

Co by se stalo, kdyby se o stará důlní díla nikdo nestaral?

Rostislav Dudáš: Mohly by vzniknout škody velkého rozsahu. Hrozil by nekontrolovaný výstup metanu, který může být při určité koncentraci výbušný. Dále by mohlo dojít k narušení bezpečnosti povrchu, například v souvislosti s nástupem důlních vod nebo porušením zlikvidovaných jam.

Právě proto je důležité, aby se o tato území starali odborníci, kteří rozumějí podzemí, geologii, technickým rizikům i dlouhodobému vývoji krajiny.

Pan ředitel popsal důlní vody, metan, stará důlní díla i monitoring. Jak se tato témata promítají do výuky na fakultě?

Hana Staňková: Promítají se velmi intenzivně. Díky spolupráci s praxí se studenti dostávají k reálným problémům, jako je měření metanu, sledování stability svahů nebo problematika termicky aktivních odvalů. Tyto zkušenosti potom můžeme přenášet do výuky.

Foto: se souhlasem Diama

Studenti tak nevidí jen teorii. Vidí skutečné procesy, které mají přímý dopad na krajinu a na život lidí. A právě to je pro technické vzdělávání velmi důležité.

Jak důležité je, aby studenti viděli reálné lokality?

Hana Staňková: Je to naprosto zásadní. V terénu studenti nejlépe pochopí souvislosti. Uvědomí si, že jednotlivé předměty nejsou izolovanými disciplínami, ale že spolu všechno souvisí. Geologie, geodézie, voda, stabilita území, technologie, ekonomika i dopady na společnost tvoří jeden celek.

Ostravsko je v tomto smyslu jedinečná živá laboratoř. Region právě teď řeší komplexní transformaci území po těžbě. A na tom se studenti mohou učit věci, které mají skutečný význam.

Existuje jednotný postup, jak proměnit krajinu po těžbě?

Hana Staňková: Jednotný postup existovat nemůže, protože každé území je jiné. Jinak se bude postupovat v severních Čechách po těžbě hnědého uhlí a jinak na Ostravsku a Karvinsku po hlubinném dobývání.

U následného využití krajiny velmi záleží na tom, co se pod zemí dělo, co se tam děje dnes, a co se tam může dít v budoucnu. Bez těchto znalostí není možné bezpečně plánovat další rozvoj území.

DIAMO bývá vnímáno jako podnik, který řeší následky těžby. Jaká je jeho role v proměně post­hornické krajiny?

Rostislav Dudáš: Podílíme se na přípravě lokalit pro další využití. K tomu je nutná komunikace s krajem, městy a obcemi. Vyjadřujeme se k územním plánům, stavebním dokumentacím i k záměrům, které se týkají území ovlivněných těžbou.

Musíme posuzovat ochranná pásma kolem jam, zlikvidovaná důlní díla, inženýrské sítě i rizika spojená například s výstupem důlních plynů. Naším cílem je, aby další využití území bylo bezpečné a odpovědné.

Co si má veřejnost představit pod pojmy sanace a rekultivace?

Rostislav Dudáš: Hornická činnost je zásah do krajiny. Sanace a rekultivace jsou kroky, které mají napravovat následky tohoto zásahu. Jde o technické, bezpečnostní i krajinářské práce, které mají území stabilizovat a připravit pro další využití.

Foto: se souhlasem Diama

Někdy jde o odstranění starých objektů, jindy o zabezpečení území nebo jeho přeměnu na brownfield či greenfield. Každé rozhodnutí ale závisí na konkrétní lokalitě, jejím stavu, poloze, infrastruktuře, historii i budoucím využití.

Veřejnost je často citlivá na bourání těžních věží nebo starých důlních areálů. Jak se rozhoduje, co se zachová a co odstraní?

Rostislav Dudáš: Nikdy nejde o jednoduché rozhodnutí. Vstupuje do něj mnoho faktorů: územní plány, poloha areálu, dopravní napojení, technický stav objektů, dostupnost sítí, budoucí využití i historická hodnota.

Snažíme se nezapomínat na kulturní a technickou paměť regionu. Zároveň je ale potřeba říct, že údržba památek je ekonomicky velmi náročná, a ne všechno může zůstat zachováno v původní podobě. Důležité je hledat rozumnou rovnováhu mezi historií, bezpečností a budoucím využitím.

Existuje na HGF studijní program zaměřený přímo na revitalizaci posthornické krajiny?

Hana Staňková: Ano, takový studijní program jsme nově akreditovali a už dva roky ho nabízíme studentům. Připravuje je na to, aby dokázali pracovat s územím po těžbě bezpečně, udržitelně a s respektem k lidem i historii regionu.

Studenti se učí chápat krajinu v souvislostech. Musí rozumět datům, odborným podkladům, technickým, chemickým i biologickým procesům. Musí být schopni modelovat dopady na půdu, vodu, ovzduší i život lidí.

Čím jsou absolventi HGF pro DIAMO cenní?

Rostislav Dudáš: Především odbornými znalostmi, které získali během studia, a schopností přemýšlet v souvislostech. Člověk s technickým základem obvykle rychleji chápe návaznosti, pružněji reaguje a přichází s řešeními.

Samozřejmě i člověk bez tohoto vzdělání se může mnoho naučit praxí. Ale technický základ celý proces výrazně urychluje. Kromě odbornosti je pro nás důležitá chuť učit se, pečlivost, pracovitost, důslednost a ochota posouvat věci dál.

Co může DIAMO nabídnout studentům?

Rostislav Dudáš: DIAMO nabízí velmi široký okruh činností a stabilní zázemí. Nepůsobíme jen v Moravskoslezském kraji, ale napříč celou republikou. Pracujeme v oblastech po těžbě černého uhlí, rud i uranu.

Studenti u nás mohou najít dlouhodobou perspektivu, reálné projekty a práci, která má smysl. Nejde o izolovanou kancelářskou činnost, ale o propojení odbornosti, terénu, technologií a odpovědnosti vůči krajině i lidem.

Jak důležití jsou pro fakultu partneři z praxe, jako je DIAMO?

Hana Staňková: Jsme technická univerzita, takže partneři z praxe jsou pro nás klíčoví. Nechceme vzdělávat studenty pro svět, který už neexistuje. Spolupráce s organizacemi, jako je DIAMO, pomáhá studentům vidět skutečný význam toho, co studují.

Díky praxi mohou pracovat na reálných tématech, závěrečných pracích nebo projektech, které neskončí v šuplíku, ale mohou pomoci společnosti i konkrétním partnerům. Taková spolupráce dává studiu úplně jiný smysl.

V současnosti často zaznívají slova jako digitalizace, umělá inteligence, energetika, klima nebo surovinová bezpečnost. Jak do toho zapadá HGF?

Hana Staňková: Zapadá do toho svou podstatou. Průmysl dnes potřebuje specialisty na kritické suroviny, práci s daty, porozumění krajině i technické myšlení.

Výuka se oproti minulosti změnila. Dříve byla více zaměřena na hlubinné dobývání, důlní měřictví, geologický průzkum nebo bezpečnost práce v provozech. Dnes je širší. Základní principy ale zůstaly: znalost horninového prostředí, geomechaniky a bezpečnosti.

Foto: se souhlasem Diama

Změnily se především nástroje. Posunuli jsme se od papírových map k digitálním dvojčatům, 3D laserovému skenování, UAV technologiím, BIM modelům a práci s prostorovými daty.

Jak se mění práce DIAMO s hornickými a ekologickými zátěžemi?

Rostislav Dudáš: Ekologické zátěže tady byly, jsou a budou. Co se mění, je přístup k nim. Stejně jako se mění výuka, mění se i naše práce. Mnohem více pracujeme s daty, monitoringem a modelováním.

Díky novým technologiím jsme schopni rychleji vyhodnocovat situace, předvídat vývoj a nastavovat přesnější postupy. Technologie nám práci urychlují a dávají větší přesnost při jednotlivých činnostech.

Dá se hornická tradice komunikovat moderně, bez nostalgie?

Hana Staňková: Dá, a myslím si, že je to nutné. Hornická tradice nemusí být vnímána jen jako něco uzavřeného v minulosti. Hornictví formovalo tento region po generace, tvoří jeho identitu a připomíná práci lidí, kteří jej budovali.

Zároveň je v něm obrovské know-how. Schopnost pracovat v náročných podmínkách, solidarita, odvaha a znalosti o krajině pod zemí. To jsou hodnoty, které jsou stále aktuální.

Jak se dá propojit technická paměť regionu s pohledem kupředu?

Rostislav Dudáš: Inspirací mohou být příklady ze zahraničí, například z Polska, kde se podařilo skloubit hornickou historii s moderním využitím bývalých areálů. I u nás se snažíme s památkami pracovat citlivě, pečovat o ně a hledat jejich další využití.

Dobrým příkladem je areál Gabriela, kde byly zachovány těžní věže a strojovna. Ve spolupráci s krajem se připravují další kroky, které by mohly dát tomuto místu nový život.

Jak by měla vypadat ideální spolupráce fakulty a zaměstnavatele?

Hana Staňková: Měla by být dlouhodobá, smysluplná a založená na skutečném propojení vzdělávání s praxí. DIAMO je pro nás tradiční a dlouhodobý partner. Spolupracujeme nejen se studenty, ale také s akademickými a vědeckými pracovníky na společných projektech.

Věřím, že nás čekají další výzvy, ve kterých můžeme být společně prospěšní krajině, regionu i celé společnosti.

Obory, které mají budoucnost

Hornicko-geologické obory nepatří jen do minulosti, kronik a vzpomínek na těžbu. Naopak. V době, kdy se řeší bezpečnost území, vody, surovin, starých důlních děl, transformace krajiny i nové technologie, jsou odborníci schopni porozumět tomu, co se děje pod povrchem, stále důležitější.

Hornicko-geologická fakulta připravuje studenty, kteří se učí spojovat techniku, přírodní vědy, data, ekonomiku i společenský dopad svých rozhodnutí. DIAMO jim nabízí prostor, kde jejich znalosti dostávají konkrétní smysl v praxi.

A právě na Ostravsku a Karvinsku je toto propojení mimořádně silné. Region, který byl desítky let formován těžbou, dnes stojí před další etapou. Tou už není jen dobývání surovin, ale bezpečná, promyšlená a odpovědná práce s krajinou, která po těžbě zůstala.

Nejde jen o minulost. Jde o budoucnost území, ve kterém žijeme.