Jako doma! Španěl z Andalusie přivezl do Ostravy flamenco

Když v Česku pomalu, ale jistě dosluhoval socialismus, narodil se v městečku Arcos de la Frontera ve španělské Andalusii Adán Sánchez Caro. Ani ve snu ho během prvních dvaceti let života nenapadlo, že se jednou přestěhuje někam na sever do vzdálené Ostravy.

Taky ho určitě nenapadlo, že v Ostravě bude učit španělštinu a hudební výchovu, pro Českou televizi natočí 36 lekcí španělštiny Hola niňos, ožení se, bude mít dvě děti, a kde to půjde, bude vystupovat se svou hudební skupinou.

Několikapatrové rodinné vilky v historickém Arcos de la Frontera mívají společné patio, ze kterého vede cesta do jeskyně, která vznikla buď přirozenou cestou nebo ji majitelé postupně vyhloubili. Jeskyně mají funkci našich sklípků – po celý rok je v nich příjemné posezení, v létě chladno, v zimě teplo, a to vše bez klimatizace.

Společnost Z Kuby do Československa. První dojem z Ostravy byl strašný, přiznal García 10/10/2023

Adánova rodina měla v jeskyni flamencovou akademii. Zakladatelem byl prapradědeček, aktivním nositelem tradice strýc, takže nebylo velkým překvapením, že v sedmi letech dostal svou první malou kytaru i malý Adán. V jeskyni se střídali zpěváci, zpěvačky, tanečníci, tanečnice, tleskači, tleskačky, kytaristi a možná i kytaristky. Prostě to tam žilo, a žádná univerzita vám nemůže poskytnout lepší flamenco vzdělání než takový sklep.

V průběhu dospívání se přesto dostavila krize. Adán cítil, že se posouvá pomalu, že by možná měl hrát více fotbal, jako jeho spolužáci. V tu chvíli zasáhl strýček, vytáhl staré a vzácné pradědečkovy nahrávky, ukázal, jak správně zahrát pozapomenutou melodii. Adán si dodneška pamatuje, jak své mamince nadšeně zahrál píseň po pradědečkovi a ona se dojetím rozplakala. „Tehdy jsem si uvědomil, že umím prostřednictvím hudby přenášet emoce,“ říká.

Studoval hudbu na univerzitě v Cádizu a během studií zatoužil vyrazit do světa. Ale jeho angličtina ještě nebyla na dostatečné úrovni, proto se s koordinátorkou programu Erasmus domluvil, že nejprve zdarma odehraje tři koncerty pro příchozí studenty, a ona pak přimhouří obě oči. Už to vypadalo, že odjede do Nijmegenu, ale spolupráce s Holanďany nečekaně skončila. Druhé v pořadí měl Brno. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné.

Do Brna přijel v roce 2010 a pochvaloval si jeho otevřenost a přátelské prostředí. Samozřejmě také díky hudbě. Seznámil se s lidmi, pro které bylo flamenco stejnou vášní, jako pro něj, s Pavlem Lhotským a Anetou Burianovou (Suchomelovou), která ho pozvala do Ostravy.

První dojem z Ostravy byl příšerný. Na nádraží nasedli to tramvaje a hned byli svědky brutální krvavé rvačky. „Naštěstí se něco podobného už nikdy potom neopakovalo,“ říká s úlevou Adán. Dorazili do vítkovické restaurace Pata Negra (dnes funguje jako cateringová firma s lahůdkářstvím na Nádražní ulici v Ostravě), Adán zpíval a hrál a hosté okouzleně naslouchali. Během brněnského pobytu si do Ostravy odskočil třikrát, ale nakonec se stejně vrátil do Španělska a pokoušel se prosadit jako profesionální muzikant. Přestěhoval se do Madridu, pět let se protloukal džunglí show­byznysu, našel si přítelkyni, půl roku dokonce cestoval se známým komikem, ale nakonec to nedopadlo nejlépe. S přítelkyní se rozcházeli, chyběly jim peníze na nájem i na jídlo, do velkého uměleckého světa neprorazil.

V tu chvíli dostal e-mail z Ostravy, jestli prý neví o někom, kdo by na místní škole mohl učit španělštinu. O nikom lepším, než o sobě, nevěděl, absolvoval na dálku přijímací pohovory a byl přijat. Shodou okolností hledali někoho i na hudební výchovu. Tak se to přece píše v pohádkách nebo v červené knihovně. V okamžiku, kdy se vzdáváte poslední naděje, objeví se životní příležitost. Psal se rok 2015 a Ostrava dýchala úplně jinou, progresivnější atmosférou.

Jeho způsob hudební výuky je velmi odlišný od toho, co se děje na jiných školách a univerzitách, včetně alma mater v Cádizu. Adán usiluje o to, aby si žáci hudbu nejprve zamilovali, a až potom se učí hrát. Strčit dětem do ruky flétnu, drilovat stupnice a nějaké předem dané písně, ke kterým nemají vztah, je naprostý nesmysl, který povede pouze ke znechucení. Jako kdyby mi mluvil z duše, protože přesně k tomu došlo u mého syna. Jenomže studium na prestižní škole, kde vyučuje Adán, si prostě dovolit nemůžu, tak ho třeba časem přemluvím alespoň k nějaké soukromé lekci.

Od chvíle, kdy se přestěhoval do Ostravy, Adánův život skutečně připomíná pohádku, byť někdy s přívlastkem pro dospělé. Brzy si našel ženu, lásku na první pohled, a to oboustranně, mají spolu dvě děti, dělá práci, která má smysl, a každou chvíli ho můžete vidět a slyšet veřejně hrát. A co kdyby v Ostravě zrekonstruoval model andaluské Flamenco akademie, místa, kde se spontánně scházejí muzikanti a navzájem se od sebe učí? Vážně o tom uvažuju, říká nad smaženým sýrem s hranolkami a tatarkou v ostravském Septimu. Tomu se říká kulturní fúze. Nemusím asi dvakrát zdůrazňovat, že v akademii budu jeho prvním žákem!

Adán Sánchez Caro

Narozen: Arcos de la Frontera, Španělsko.

Jak dlouho žiju v MS kraji: 8 let.

Co se mi nejvíc líbí: hory, Beskydy, víkendy v přírodě.

Co se m nejvíc nelíbí: rozkopané cesty, jako by byly v permanentní rekonstrukci. A taky zima, ale jen proto, že je příliš dlouhá. Kdyby skončila v únoru, byl bych nadmíru spokojený.

Nejoblíbenější místo: LaPeCo, kde se scházejí lidé s otevřenou myslí, cizinci i Češi. David Girten je můj dlouholetý přítel, dokonce se už byli s rodinou podívat v Andalusii.

Nejoblíbenější česká slova: líbí se mi písmeno „ř“, proto třeba Řehoř nebo řízek. Ale taky mám rád výraz „dát si do druhé nohy“.

Pokud budete cestovat do Andalusie, do kraje, kde vzniklo flamenco, za návštěvu stojí: historická města Sevilla, Cordoba, Granada, Jerez, Cádiz a samozřejmě i můj rodný Arcos de la Frontera.

Můj kousek Španělska: tady se asi nebude konat velké překvapení, samozřejmě je to hudba, která mi neustále zní v hlavě i v srdci, a která mě nikdy nezradila.