Sport
29/05/2021 Petr Sobol

Hokejová Poruba v extralize? Dokážu si to představit, říká nový trenér Šejba

Hokejisté Poruby v uplynulém ročníku došli až do semifinále Chance ligy, ve kterém nestačili na Jágrovo Kladno.

Do příštího ročníku Ostravané půjdou pod vedením trenéra a legendy českého hokeje Jiřího Šejby.

Osmapadesátiletý Šejba povede Porubu společně s Davidem Moravcem. Do Ostravy přišel z Prostějova, kde působil v loňském ročníku. Předtím byl několik let v Polsku, ale i v extraligových Pardubicích nebo Mladé Boleslavi.

Hodně bohatá byla i jeho aktivní kariéra, během níž získal tři extraligové tituly a v roce 1985 vybojoval s československým týmem titul i na mistrovství světa. Zároveň je členem Síně slávy českého hokeje.

V Ostravě jste nikdy nehrál ani netrénoval. Co vás tady vlastně nyní přivedlo?
Poruba má zajímavou hokejovou historii. Jednou byli nahoře, pak dole, v posledních letech se ale dostali zase nahoru, byli lepší a lepší a teď mají za cíl dostat se do nejvyšší soutěže. Je to nesmírně těžké, ale lidé jsou tomu tady nakloněni a dělají vše proto, aby tomu odpovídaly podmínky.

Dokážete si představit, že by v Ostravě byly dva extraligové kluby?
Je to možné, dokážu si to představit. Vždy je to o nějakých lidech, kteří zrovna v danou dobu pro tým pracují. Je to souběh okolností. Musíte správě vybrat hráče a mít tým, který bude hrát v průběhu sezony nahoře a bude mít i dobré hráče na nadstavbu v podobě play-off. Určitě to není jednoduché.

V Ostravě jste krátce, přesto, jak na vás zapůsobila?
Tímto směrem jsem jezdil asi osm let do Polska, regionem jsem tak projížděl často. Jsou tady dobří lidé. Mám tady spoustu známých i z hokejového prostředí, které znám už dlouho. Na Ostravu nemůžu říct nic špatného.

Letos uplynulo už 26 let od zlatého domácího šampionátu, na kterém jste zazářil třemi góly proti Kanadě. Jak na to vzpomínáte?
Vždy, když je okolo šampionátu, tak se to začíná objevovat na obrazovkách. Je to dobrý pocit, ale doba už jela dál. Hokej se vyvíjí a je jinde. Pokud tam chcete být, tak se musíte aktualizovat, i jako trenér.

Ještě ale zůstaňme u zápasu s Kanadou. Bylo to vaše nejlepší utkání v kariéře?
Zápasů, ve kterých jsem dal hattrick, bylo víc. Ať už to bylo v reprezentaci, extralize, nebo venku. Ale toto mělo asi největší význam. Bylo to skoro jako finále mistrovství světa.

Pamatujete si i na vaše legendární sólo, které jste proti Kanaďanům vystřihl?
Na to nezapomenete, ale že bych z toho těžil ještě teď, to ne. Je to o tom, že když je ten gól pěkný, tak se na něj člověk rád podívá. Ať už jste to vy, nebo někdo jiný. Každopádně tehdy se udělal titul na šampionátu, takže to bylo velké.

Taky jste okusil NHL, v té jste ale za Buffalo odehrál jen jedenáct zápasů. Proč jich nebylo víc?
Teď mě to docela mrzí, asi bych tam šel dřív. Ti, co jdou do NHL v 18 nebo 20 letech, se uchytí. Zvykli si dřív. Když tam jdete v 28 letech a v pozici, kdy v klubu i nároďáku hrajete první housle, ale tam po vás chtějí jinou hru, tak je to těžké. Takových, jako jsem já, bylo více - třeba i takoví hráči jako Patera, Procházka nebo Dopita. V těch letech je to těžké měnit, každopádně už je to pryč. Dva roky v zámoří mě každopádně obohatily a byl jsem tam rád. Byl bych ještě radši, kdybych hrál více zápasů a dostal více prostoru, ale nestěžuju si. V té době neměli moc rádi Evropany, hodně se to tam řezalo a hrálo se kanadským způsobem.

Není to tak dávno, co jste dostal na starost čínský tým, který jste měl v českých podmínkách připravovat na olympijské hry. Jaká to byla zkušenost?
Bylo to něco úplně jiného, jako když k vám chodí děti do školy. Byl jsem u toho s Pepou Zajícem a měli jsme k dispozici dobrý realizační tým. Vybrali jsme si mužstvo, které mělo být základem pro čínský nároďák na olympijské hry, jenže oni nám poslali úplně něco jiného. Hráči, které jsme chtěli, se dostali do jiné soutěže a tady moc nechtěli. Poslali nám hráče, kteří v patnácti letech začínali s hokejem a i já sám jsem koukal, jak se třeba učili bruslit. Udělali však velký progres. Na začátku sezony jsme dostali i 19 gólů, v závěru už ale zápasy byly jen o gól. Mít tady ty lepší hráče, které jsem si vybral, tak by byli ještě jinde.

Byl v čínských hráčích potenciál?
Byli jsme v Kladně a byli tam i dva nebo tři hráči, kteří trénovali s kladenským áčkem. Museli by si samozřejmě ještě více zvyknout, ale neměli špatný feedback, že by byli nějak mimo mísu. Neskutečně se zlepšovali a měli v sobě ctižádost. I když nebyli tolik talentovaní, tak hodně chtěli. Kdyby odešel covid a začalo by se s nimi znovu dělat, tak by se čínský hokej měl během deseti let kam posunout.

Jak podle vás dopadnou příští rok na domácí olympiádě?
To pro ně bude strašně těžké. Budou muset použít kluky, kteří mají čínské občanství, dva pasy a hrají v Americe. Bez nich to nedají.

Teď jste v Porubě, ve které jste vytvořil trenérský tým s Davidem Moravcem. Jak se vám s ním pracuje?
Já jsem o generaci starší, ale máme na hokej stejný náhled od tvrdé práce, přes kondici, techniku, taktiku až po psychiku. Hokej se vyvíjí a posouvá. Chceme udělat práci, která půjde vidět. Oba nás to baví a mělo by se to někam posunout.

Plánujete ještě posílit kádr?
To je otázka spíše na generálního manažera Pavla Hinnera. Mluvíme o tom a o posily ještě máme zájem. Necháváme si ale ještě trochu prostoru, abychom to mohli řešit později.

Sdílejte článek
zavřít reklamu
Reklama