Hejtman Ivo Vondrák: ​Jsme na dobré cestě

Hejtman Ivo Vondrák hodnotí pro Magazín PATRIOT první funkční období ve vedení Moravskoslezského kraje.

Pane hejtmane, našel jsem si náš společný rozhovor, v němž jste hodnotil první dva roky svého působení ve vedení kraje - byl jste takříkajíc v poločase. Na stole byl tehdy rekordní krajský rozpočet a vše klapalo. Poté ale přišla střelba v nemocnici, pak COVID 19, vzápětí děsivý požár v Bohumíně… Říkáte si někdy, že to mohlo být poklidné funkční období nebýt těchto událostí?
Kdybych usedal do hejtmanského křesla a doufal, že budu mít klid, bylo by to hodně smutné, nemyslíte? Pravda, netušil jsem, kolik zásadních a mnohdy tragických událostí přijde. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby se nikdy nestaly, ale nežijeme v pohádce. Střelba v nemocnici, výbuch v dole nebo požár domu byly bohužel tvrdou realitou, se kterou se budeme vyrovnávat dlouho. Jsem přesvědčený, že kraj pokaždé v rámci svých možností pomohl. Podobná neštěstí mě vždy zasáhnou. Říkává se, že takový je život, ale toto rčení mě neuchlácholí, natož ty, kteří takto zbytečně přišli o své blízké.

A jak vnímáte ránu, kterou společnosti zasadil koronavirus?
Pandemie nás dostala do situace, na kterou jsme nebyli připravení. Vše se řešilo z hodiny na hodinu. Přiznám se, že první dva měsíce pandemie byly opravdu náročné. Ale věřím, že každá krize má svá východiska a určitým způsobem je motivační. Koronavirus je tady s námi a je třeba se s tím nějak vypořádat. Už před dvěma lety jsem říkal, že by měl kraj začít řešit systémové věci jako je energetika, transformace průmyslu. Myslím si, že i díky tomu momentálně není tempo růstu nezaměstnanosti tak velké jako v jiných krajích. A to i přesto, že máme stále největší nezaměstnanost.

Proč tomu tak je?
Znamená to, že tady máme firmy, které jsou schopny flexibilně reagovat i na tíživé situace. Letošní krize nám ukázala, že se musíme intenzivněji zabývat i tím, co jsme brali spíše jako dlouhodobý výhled. Třeba právě uhelný region je toho příkladem.

Co máte na mysli?
Říkali jsme, že by bylo ideální, kdybychom stihli vybudovat něco nového, než skončí těžba v OKD. Původně se hovořilo o roku 2030, ale také s ohledem na dění během pandemie to bude dříve. Je třeba intenzivně pokračovat v našich vizích. Máme tady uhelný plán, do kterého je Evropská unie ochotna investovat. Jeden ze zdrojů peněz je Fond pro spravedlivou transformaci, díky kterému by náš kraj mohl získat až 60 miliard. Je to výzva pro nás všechny, kteří v Moravskoslezském kraji žijeme a chceme se podílet na jeho úspěšné proměně. Bavíme se zde o vodíku, o obnovitelných zdrojích nebo například o Pohornické krajině, která má v sobě obrovský potenciál a mohla by se stát atraktivní lokalitou, kde budou lidé trávit svůj čas, a která bude zajímavá i pro investory. Pokud nám chce Evropská unie pomoci, měli bychom jejich peníze opravdu smysluplně využít.

Takže jste si ani jednou nepostěžoval a nepředstavoval si, jaké by to mohlo být, kdyby neproběhly zmíněné krizové momenty?
Já mám rád jedno čínské přísloví, které hovoří o tom, že štěstí je umění spokojit se s tím, co máte. Beru to tak, že tato situace tady je a když věci běží úplně hladce, tak je to v podstatě nuda. Vnímám to jako motivaci pro další rozvoj našeho kraje. A letošní krize možná pomůže spojit lidi dohromady. Náš kraj má sice k blahobytu daleko, ale fungovali jsme tak nějak setrvačně, aniž bychom si uvědomovali, že může být hůře.

Zažil jste ale někdy podobné pracovní vypětí jako za poslední čtyři měsíce?
Je pravda, že ten tlak je opravdu velký a za celou dobu jsem snad neměl volný víkend bez počítače. Vždy se něco řešilo minimálně na dálku. Takže mi nezbylo nic jiného, než se pokusit nabírat sílu, jak se říká, za chodu. Někdy mám pocit, že u mě je to za běhu. Takže se snažím hlídat spánek, občas kouknu na nějaký seriál, taky si čistím hlavu při veslování na trenažéru nebo venku se psem.

Na toho jsem se chtěl také zeptat. Na vašem facebookovém profilu v posledních pár měsících ubylo fotek pejska a nahradily jej příspěvky ohledně COVIDu-19…
Je to pravda, lidé potřebují mít pravdivé a přehledné informace o tom, jak to u nás v regionu s nákazou vypadá. Ale říkám si, že bych možná měl psa zase více zapojit, protože spousta lidí už je z informací o koronaviru unavená a je třeba jim také ukázat, že se musíme naučit s touto nemocí žít.

Neděsí vás, že tady tato situace může být ještě další rok nebo dva?
Nerad bych byl zlým prorokem, ale myslím si, že s nějakým rokem asi budeme muset počítat. Samozřejmě se časem objeví nějaká vakcína, může se sice stát, že virus vymizí, ale zatím se tak nestalo. Když u nás byl profesor Dušek, říkal, že virus umírá a opravdu jsme měli jen pár nově nakažených za den. Jeho názorem ale také bylo, že by virus zmizel, pokud by se neuvolňovala opatření a neotevíraly se hranice. Jenže moderní společnost jednoduše není nastavena na to, že se někde zavře a bude žít jen v určité sociální bublině. Žije se otevřeným životem a ten s sebou přináší toto riziko.

Je nějaký recept na to, jak to skloubit a žít plnohodnotně, ale bezpečně?
Myslím si, že si na tuto situaci částečně zvykneme. Samozřejmě jde i o to, jak je kdo zodpovědný. Pořád tady bude platit jakási nutnost nosit roušky tam, kde je to rizikové, bude se dodržovat odstup a budeme muset používat dezinfekční prostředky. Je třeba si na to zvyknout do doby, než se najde nějaký lék či vakcína. Pravdou ale je, že se může objevit zase něco nového. Podle mě je pandemie určitým vykřičníkem pro moderní společnost. Život není jen o krásných dovolených a nízkonákladových letech, které nás dovezou za sluncem. Příroda je mocná čarodějka.

Co považujete za necelé čtyři roky, co jste hejtmanem, za opravdu zásadní věci, které se vám povedly?
Rozhodně se změnila image kraje. Je to sice abstraktní pojem, ale vychází z věcí, které se staly. Jedna z oblastí, která nás opravdu tížila, bylo životní prostředí. A to se posunulo neskutečně. Loňský rok byl naším nejčistším rokem po několika letech, což je dobrá zpráva. Ukazuje se, že zdrojem znečištění už dnes nejsou továrny, ale jsme to my, kteří topíme tak, jak bychom neměli. I na tom se už ale pracuje. Vyměnila se obrovská spousta kotlů a další jsou v plánu. Právě transformace regionu tomu přispívá. Pokud zvládneme přejít od čistého spalování k nové komunální energetice a lidé budou používat obnovitelné zdroje k tomu, aby si vyrobili energii, tak je to opravdu hudba budoucnosti. Velmi by to pomohlo právě životnímu prostředí, myslím si, že přibude elektrokol, elektrokoloběžek a také elektroaut, která jsou pro pohyb ve městě ideální.

Méně ideální jsou pak ale pro delší cesty…
Ano, to bychom chtěli řešit naším vodíkovým programem. Vodík by měl dopravě podle nás velmi pomoci. Přicházejí firmy, které už nejsou jen o montování, ale zajímají se o vývoj. Pěkným příkladem je Siemens, Porsche nebo Hella. Všechny tyto firmy jsou zde, aby něco vyvíjely, a právě to pozitivně ovlivňuje životní prostředí. Celkově jsme se stali mnohem podnikavějšími, vznikla tady spousta menších a středních firem, které začínají být úspěšné na mezinárodním trhu, máme tady druhý nejvyšší podíl podniků s technickými inovacemi, také dvojnásobný počet lidí zaměstnaných ve výzkumu a ve vývoji a díky tomu všemu se náš region stává atraktivní.

Opravdu?
Lidé si postupně uvědomují, že Praha není jediným místem, kde se lidem může dařit. Naopak. U nás je dobré technické a vývojové zázemí, které může mít do budoucna velký potenciál. S tím také souvisí inovační ekosystém, který se podařilo vybudovat velmi rychle a je v něm obrovská budoucnost – vytvoření Smart district nebo třeba Digital Hubu. Právě zde mohou mladí lidé získat zázemí a podporu pro to, aby mohli dělat velké věci.

Jakou roli tady hraje například Moravskoslezské inovační centrum (MSIC)?
Pracovali jsme na tom, jak vybudovat systém vzájemné pomoci, a právě Moravskoslezské inovační centrum Ostrava bylo první, které vznikalo jako transformace vědecko-technického parku, který byl jen technologickým parkem a přetvořil se na něco, co má přidanou hodnotu. Ta se již projevuje. Služby inovačního centra využilo zhruba 400 firem, které byly nasměrovány tak, aby se vyvíjely k lepšímu a byly úspěšnější. Věřím, že toto je způsob, jak podpořit proměnu našeho regionu, který se stává lokalitou, kde se daří podnikání, a která se dynamicky vyvíjí. Je to sice dlouhodobý proces, ale jsem přesvědčený, že jsme na dobré cestě.

Co byste ale sdělil lidem, kteří by rádi věděli, jak se tady bude žít třeba za rok?
Zcela určitě se nám do budoucna nezkazí ovzduší. Dokonce i polská strana se začíná transformovat a tím pádem se bude životní prostředí jen a jen zlepšovat. Jsem rád, že svou strategii má i LIBERTY, které chce jít cestou zelené oceli. Před nedávnem jsem od nich dostal zprávu, že za celou historii měli nejnižší množství emisí. Jsem rád, že tomu můžeme pomoci, protože i v rámci Restartu je tady celá řada prostředků jako je Modernizační fond, který se může využít na nejmodernější technologie.

Takže se náš kraj bez těžkého průmyslu ani v budoucnu neobejde?
Pořád to vnímám tak, že těžký průmysl tady být musí. V Evropě už není tolik oblastí, kde by se vyráběla ocel a nemůžeme být závislí pouze na oceli z Turecka nebo Číny. Musíme tedy provést dokonalou transformaci tak, aby byly technologie čisté a abychom byli také výjimeční v tom, že to umíme dělat kvalitně. Těžký průmysl bude do budoucna asi rozsahově menší, ale o to může být i důležitější.

Ne všichni politici s tím souhlasí, někteří se přiklání k názoru, že těžký průmysl zmizí úplně a budeme se živit jinak.
Mám pocit, že společnost občas uvažuje nespravedlivě, a že se hanlivě vyjadřuje k profesím jako jsou řemesla a podobně. Přitom všichni víme, že najít šikovného řemeslníka, který vám opraví okap nebo třeba položí dlažbu, bývá strašně těžké. Také proto Moravskoslezský kraj už několikátým rokem podporuje řemesla. A určitě ne proto, že bychom chtěli všechny hnát na učiliště a odepřít jim tak třeba maturitu. Vůbec ne. Jen prostě vím, že ne každý může vystudovat vysokou školu. Pro mladé lidi je častěji lepší, aby se po základní škole vyučili a byli úspěšní jako třeba instalatéři, než aby se kvůli ambicím rodičů trápili na gymnáziu, a pak marně hledali další uplatnění. Měli by hledat něco, co jim bude dělat radost. A řemeslo podle mě radost je. Například můj bratr, který je IT specialista, nedávno skládal gril a byl naprosto nadšený. Každý ze společnosti má nějakou roli, má své důležité místo, které může být právě v těžkém průmyslu.

Naposledy jsme spolu mluvili v poločase a dnes jsme na pomyslném konci utkání.
Já to beru stále za poločas. Vidím před sebou konkrétní obrázek toho, jak by náš kraj mohl vypadat do budoucna. Takže bych to teď nerad, jak se říká, zabalil. Má práce na hejtmanství mě stále baví a rád bych v ní pokračoval.

Co byste rád dokončil, pokud byste byl opět zvolen?
Těch věcí je celá řada. Pohornická krajina a využití Spravedlivého fondu transformace je asi nejdůležitější. Vidím budoucnost v moderní energetice. Proměna celého kraje je běh na dlouhou trať. Neumím odhadnout, v jaké fázi toho maratonu právě jsme, ale pořád běžíme. Až budeme v cíli, bude z našeho kraje místo, odkud lidé neodcházejí. Sice se už podařilo výrazně snížit počet těch, kteří se rozhodli region opustit, ale já bych chtěl odliv obyvatel zastavit úplně. Moravskoslezský kraj mám upřímně rád a to je vlastně důvod, proč jsem před čtyřmi lety do politiky vstoupil.