Nejnovější zprávy: O letní tábory je zájem. Ale podražily, za jedno dítě nejméně 4000 korun Příběhy staré Ostravy. Bestiální vražda? Devět let vězení a jednou měsíčně půst

Gastronomie

Gastro v krizi. Dřív jsem znal všechny své hosty jménem, dnes jsou všichni online

Jak restaurace, bary, kavárny či bistra zvládají boj o přežití v době pandemie?

Michal Šlachta. Foto: Jaroslav Baďura

Magazín PATRIOT podporuje podniky v Moravskoslezském kraji v boji o přežití v době omezení fungování, věříme, že se o nich dozví více zákazníků a že zkušenosti těch úspěšnějších mohou ty ostatní inspirovat.

Michal Šlachta je gastronom tělem i duší. Mnozí si jej pamatují jako provozovatele řecké restaurace Ellas, která byla v době jeho vlastnictví TOP podnikem v Ostravě i v kraji a na vysoké úrovni je i dnes, kdy už patří jiným majitelům.

V létě 2019 otevřel Michal Šlachta v ostravském nákupní centru Géčko podnik nazvaný Lívancovna.

A jak je jeho zvykem, postavil se sám na sedm dní v týdnu za pult a nabízel tady lívance, zmrzlinu i kávu a další pochutiny.

Pak přišla pandemie a Michal se nezastavil, Lívancovnu musel zavřít a začal tedy vařit a rozvážet obědy pro zaměstnance některých prodejen Géčka.

Ani ve druhé vlně pandemie se nevzdal - zmenšil svůj stánek a posunul jej o něco blíže ke Glóbusu - prodává tady kafe s sebou.

"Je to zlé, ale já nejsem z těch, kdo by brečel nebo to vzdával," říká s úsměvem vždy pozitivně naladěný Michal Šlachta.

Napadlo vás, když pandemie začala, že to bude takhle těžký rok?
Ani náhodou mě nenapadlo, asi tak jako nikoho, že se tahle situace protáhne na rok a možná i déle, protože stále žijeme v nejistotě a jak se říká, nevidíme světlo na konci tunelu. Osobně jsem si loni v březnu myslel, že se tomu už v létě jen zasmějeme. Byl tady přece SARS, MERS a ptačí chřipka nebo nemoc šílených krav, ale toto?

Uvažoval jste, že s podnikáním úplně skončíte?
To asi ne. Nejsem úplně podnikatel, spíš drobný živnostník, nemám ani zaměstnance, jen dceru, která mi tu a tam vypomůže. Neumím si představit, že bych dělal něco jiného. Mám rád tuto práci a především práci s lidmi, rád si s nimi povídám, rád je obsluhuji, rád jim vykouzlím úsměv na tváři.

Kdy to bylo nejtěžší?
Těžko říct. Řekl bych, že je to stále těžké. Čtu diskuze na internetu, kde se lidi rozčilují, proč by měl stát pomáhat hospodským, že přece za ty roky, co vydělávali, musí mít našetřeno. Tak to ale přece není, ne každý v gastronomii podniká roky, jsou přece i takoví, kteří začali nedávno, investovali své našetřené peníze a nebo si na to půjčili. A teď se z ničeho nic ocitnou bez příjmu, je to jako zlý sen ze kterého se chcete co nejrychleji probudit, ale nejde to. A i kdyby měli našetřeno, tak je to z jejich práce a možná půl roku uživí své rodiny a zaplatí složenky, ale určitě ne náklady spojené s podnikáním.

Jak náročné bylo změnit fungování podniku?
No vzhledem k tomu, že jsme malá kavárnička v obchodním centru, které se kvůli ze dne na den vyprázdnilo, nebylo to vůbec jednoduché. Lidé si možna z bytu vyběhnou do své oblíbené kavárny pro kafe s sebou, ale určitě si pro něj nepojedou do prázdného obchodního centra. Zkoušel jsem tedy postavit před vchod auto upravené na prodej kávy, ale ani to nezabralo.

Kolik procent prodeje vám dělá okénko a kolik rozvoz?
Rozvoz nemáme, protože se asi kávu nebo lívance nevyplatí rozvážet a ani výdejní okno, náš pult funguje tak na deset procent.

Řešíte nějak ekologii obalů nebo prostě berete, co je nejlevnější?
V tuto chvíli, kdy prodávám jen kafe s sebou, tak používám klasické kelímky, ale když jede provozovna a lidé si kupují lívance s sebou, tak používám papírové ekologické obaly.

Jak komunikujete se zákazníky, museli jste se naučit nové způsoby komunikace?
Jsem v gastronomii už strašně dlouho, mnohé jsem zažil. Dříve byla nejlepší komunikace se zákazníkem osobní přístup, většinu svých hostů jsem znal jménem, věděl jsem, kde pracují a jak se jim daří. Dnes v době sociálních sítí je vše tak nějak anonymní. Podnik, který není vidět na sociálních sítích, jako by neexistoval. Ale i my se samozřejmě prezentujeme na Facebooku a Instagramu.

Co vám v tomto ohledu funguje?
Dobře nám fungují facebookové soutěže.

Pomohli vám vaši štamgasti? Jak?
Ano, většina mých hostů jsou štamgasti, ale jsem tady příliš krátce na to, abych měl vybudovanou širokou základnu svých stálých hostů.

Všichni si jistě přejeme, aby pandemie už skončila, přesto - dala vám kromě ztrát a nervů i něco pozitivního?
Nechci aby to znělo jako nějaké klišé. Nějak jsem si uvědomil, že nic není napořád, že i když si člověk myslí, že už vše viděl, hodně toho zná a mnoho zažil, vždy může přijít něco, co ho srazí na kolena a musí začít od začátku. To není jen o podnikání, je to o rodině, o zdraví o přátelství. Ano, tahle situace mi dala čas přemýšlet i nad jinými věcmi.

Co vás ještě drží nad vodou?
Co mě drží nad vodou? Je to přece má rodina, jsou to mí přátelé a kamarádi, a také víra, že svět bude zase v pořádku. Že zase budeme moci cestovat, bavit se a užívat život si takový, jaký jsme znali před pandemii.

Pomohl vám stát a jak rychle jste se pomoci dočkali?
Ano, nějakou pomoc jsem dostal, není to sice na přežití, ale i tak jsem vděčný za každou korunu, která mi v téhle situaci pomůže. Pomohl nejen stát, ale i město Ostrava, která nám živnostníkům na jaře dvakrát pomohla a teď se opět snaží pomoci překlenout tu nejhorší dobu. Na jaře v první vlně přišly peníze rychleji, teď to nějak vázne.