​Galerie výtvarného umění Ostrava bude půl roku zavřená. Co všechno se v ní změní?

Na necelý půlrok, někdy od poloviny letošního července do konce roku, bude kvůli rekonstrukci uzavřena Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO).

“Potřebujeme Dům umění přichystat na slavnostní rok 2026, kdy budova oslaví sto let od svého otevření. Současně chceme využít této příležitosti k některým rekonstrukčním pracím, ke kterým se za běžného provozu nedostaneme,” říká ředitel GVUO Jiří Jůza.

Jak moc závažný zásah do života galerie je takové téměř půlroční přerušení provozu? Co to všechno obnáší?

Není to bezvýznamné. Dochází k přerušení intenzivního kontaktu s návštěvníkem. Musím ale říct, že jsme na to zvyklí. Stávalo se to i v minulosti, během covidu, ale i předtím jsme prováděli některé rekonstrukční práce, například v suterénech či na střechách, které si žádaly uzavření budovy. Uvažovali jsme i o různých formách rekonstrukce za provozu. Nakonec se ukázalo, že některé z prací toto neumožňují. Pro návštěvníka by to byl vždycky velký diskomfort. Díky uzavření bude možné věci udělat pečlivě a strukturovaně. Například zabezpečovací systém si vyžaduje zásahy do omítek a zdí. Dlouho jsme to odkládali. Je to příležitost i pro Dům umění.

Byla ve hře varianta, že na necelý půl rok se některé výstavy přesunou do jiných prostor?
V podstatě není možné, aby se výstavy přesunuly jinam. Ostrava nenabízí příliš mnoho zabezpečených výstavních ploch. Takže jsme si řekli, že budeme udržovat kontakt s návštěvníkem online. Plánujeme intervence do předprostoru Domu umění. Činnost galerie bude omezena jen částečně. Umožní nám to udělat rekonstrukční práce i na vedlejší kancelářské budově, která už téměř dvacet let neprošla refreshem interiéru.

Jaké nejzásadnější věci by se měly během půlroku odehrát?

Pro návštěvníka budou některé zásahy neviditelné například úprava zabezpečovacího a požárního systému. Vedle toho plánujeme i zásah do interiéru vestibulu a veřejných prostor, které si také vyžadují upgrade. Současně jsme se rozhodli i ke strukturální změně kavárny, kterou de facto rušíme. Respektive se zrušila sama. V prostoru bývalé kavárny chceme rozšířit náš obchod, který poskytne daleko komfortnější servis návštěvníkům, včetně zázemí pro odpočinek. Ukázalo se, že Dům umění také vzhledem ke své staleté historii je budovou spíše malou. A že není možné veškeré standardy, na které jsou návštěvníci zvyklí z prostorově velkých institucí, zajitit.Kavárna se čtyřmi stolky z pochopitelných důvodů není výdělečná. Limitů pro komerční provoz je z naší strany opravdu dost. Náš prostor skýtá přibližně šest set metrů čtverečních výstavních ploch, což není tak obrovský prostor, aby došlo k vysílení návštěvníka. Mrzí nás to, protože kavárna v galerii je příjemná. Známe to z institucí nejen u nás, ale i ve světě. Ale bohužel. Dům umění dosáhl svých limitů a řešení je jenom jedno – přístavba.V tuto chvíli se snažíme, aby servis po znovuotevření byl co nejlepší.

Přístavba s názvem Bílý stín je pořád ve hře?

Bílý stín čeká na svoji chvíli. Náš zřizovatel, Moravskoslezský kraj, se nyní musí věnovat jiným prioritám.

Jiří Jůza. Foto: Martin Straka

Pozná návštěvník, až po půl roce otevřete, že se tady něco změnilo?

Pozná. Hned po vstupu návštěvník uvidí zrekonstruované vstupní lobby, nový shop, nové zázemí pro děti, šatnu a toalety. Současně chystáme zásahy, jako například rekonstrukci některých dveří, obnovu historických dveří, odhalení jednoho skrytého okna a další drobnosti, které budou Domu umění navracet původní charakter. Vyměníme například osvětlení ve vestibulu. Na některých historických fotografiích jsme vypátrali, že v Domě umění byla podvěšená kulová svítidla. Ta nová budou splňovat všechny ekonomické standardy a navíc budou revokovat atmosféru první republiky. Všechno to činíme ve velmi úzké kooperaci s územním pracovištěm Národního památkového úřadu v Ostravě. Myslím, že Dům umění si to zaslouží. Je to jedna z modernistických perel ostravské architektury v poměrně dobře zachovalém stavu.

V příštím roce bude Dům umění slavit sto let. Můžete prozradit, co všechno ve rekonstruovaném objektu na slavnostní rok chystáte? Jak moc zajímavé to bude?

Děláme všechno pro to, aby to bylo velmi zajímavé. Program roku 2026 bude založený na prezentaci našich bohatých sbírek. Na začátku roku otevřeme výstavu mapující přelom 19. a 20. století až do roku 1926. Bude to zejména česká moderna, která je v našich sbírkách kvalitně zastoupena. Věříme, že prezentace sbírek bude pro návštěvníky nejen příjemným osvěžením, ale zároveň v nich může vzbudit i značnou hrdost, protože Galerie výtvarného umění v Ostravě spravuje jednu z nejkvalitnějších veřejných uměleckých sbírek v České republice.

Půjde tedy čistě o vaše sbírky.

Ano, čistě o naše sbírky. Nehodláme si nic zapůjčovat, protože to nepotřebujeme. Když návštěvník uvidí našeho Kubištu, Procházku, Fillu, tak to bude pro lokální identitu a hrdost významným přínosem. Co můžeme vidět v ostatních velkých galeriích, můžeme vidět i v Ostravě. Dům umění v rámci zmíněných malých výstavních ploch v podstatě neumožňuje nabízet rozsáhlé expozice. A tento projekt navíc může evokovat i budoucí stálé výstavy v Bílém stínu, které přispějí k většímu turistickému ruchu a hrdosti na historii a bohatství našeho kraje současně pomohou i pedagogice jako takové.

Je to palčivý problém, že Bílý stín zatím nestojí a sbírky jsou v depozitářích?

Je to jeden z významných problémů. V podstatě u nás neexistují stálé expozice. V rámci dnešního trendu vzdělávání ke kreativitě je třeba si uvědomit, že sbírky výtvarného umění představují mimořádný zdroj invence, poznání i historických souvislostí. Ačkoliv vzdělávací pořady v galerii jsou plně obsazeny a naše edukátorky jsou v jednom kole, není možné se integrovat do školních rámcových vzdělávacích programů. Příklad: když se děti budou učit o pátečnících, o Karlu Čapkovi, tak to lze vyučovat na pozadí obrazů Josefa Čapka. Ty nyní nejsou vystaveny a není možné počítat s tím, že v nejbližší době budou. Moderní pedagogika se těžko dělá, když stálé expozice prostě nejsou.

Jaká další akce bude v roce 2026 následovat?

Třináctého května, což je na den přesně sto let od otevření Domu umění, zahájíme druhou hlavní výstavu, která se bude věnovat stoleté historii. Pro nás je příběh Domu umění i příběhem Ostravy. Spousta politických, sociálních a společenských událostí města se propisovala i do fungování Domu umění. Chceme představit jeho historii tak, jak šla ve vlnách. Stejně jako naše společnost. Někdy to bylo významně horší, jindy to byly doby šťastné. Při přípravách výstavy jsme naráželi a narážíme na omezený prostor Domu umění. Každopádně výstava bude plná unikátních skvostů od roku 1926 až do současnosti včetně archivních materiálů.

Bude se část výstavy věnovat i objektu jako takovému?

Ano. To je vlastně počátek celé historie. Rádi bychom Dům umění zasadili do kontextu ostravské architektury od vzniku samotné myšlenky, přes soutěž, která byla v té době reprezentativní a úspěšná. Ke vzniku a stavbě budovy máme spoustu archivních materiálů, které budou součástí výstavy. Ačkoliv se výstavy zdají být časově dlouhé, plánujeme permanentní obměňování vystavených umělecký děl, která budou rozšiřovat jednotlivá témata. Dům umění bude pořád žít, plánujeme nejrůznější komentované prohlídky, přednášky a doprovodné akce. A taky solitérní mikro výstavy a intervence do časově omezených výstav. Budeme také spolupracovat se současnými autory, kteří přispějí vlastními interpretacemi.

Pokud si dobře vybavuji, něco by se v rámci rekonstrukce mělo měnit i venku. Je v plánu nějaká zahrádka?

Plánujeme doplnit terasu, která je za Domem umění, o drobné intervence a nábytek. Rádi bychom prostor zútulnili a ukázali, že se tam dá velmi příjemně trávit volný čas.

Už se pracuje na stavbě koncertního sálu, začne se stavět knihovna Černá kostka. Obojí Ostravě dle mého citelně chybělo a chybí. A proto: nejste už tak trochu na řadě se stavbou Bílého stínu?

Trošku ano. Myšlenka rozšíření Domu umění tu snad byla vždycky. Už ve třicátých letech se v dobovém tisku objevily první povzdechy tehdejšího ředitele Domu umění Aloise Sprušila, že je dům malý, že by rozšíření stálo za to. Je potřeba si uvědomit jednu věc. Slovní spojení Dům umění mi stále evokuje německé označení Kunsthalle, Kunsthaus. Ale Dům umění už od samotného založení byl, dnešní terminologií, muzeem umění, protože měl dar sbírky, který byl pevnou integrální součástí jeho chodu. Měl celou řadu dalších doplňkových funkcí, jako jsou přednášková činnost, koncerty, literární pořady a další. V podstatě to, co my v podobném kabátě děláme i dnes. Původní sbírka se během prvních dvaceti let rozšířila o dalších zhruba dva tisíce dvě stě položek. A hlavně se vyjevily možnosti. Je to jako kolovrátek. Všechno, co zažívali tehdy, zažíváme po sto letech i my. V archivních materiálech jsme nalezli informace ohledně budování nového Domu umění v šedesátých letech 20. století, pak i koncem osmdesátých let, kdy vznikly studie, a znovu počátkem devadesátých let. Pak Evropské hlavní město kultury umožnilo o těchto věcech znovu hovořit. Dnes máme územní souhlas a parkoviště za Domem umění je pro tuto stavbu stále dislokováno.

Co brání tomu, aby se už s rozšířením Domu umění začalo?

Peníze.

Kolik jich potřebujete?

Když se začalo o Bílém stínu mluvit, hovořilo se o pěti stech milionech. Dnes ze zkušeností s podobnými projekty mluvíme zhruba o miliardě. Je to systémové rozhodnutí založené na tom, zda chceme činnost galerie zachovat v současné podobě, nebo ji chceme dále rozvíjet. Zhruba v roce 2008 se galerie vrátila na výtvarnou scénu. Etablovali jsme ji možná na pátou nejvýznamnější organizaci v České republice. Těmi významnějšími jsou samozřejmě Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně, Muzeum umění v Olomouci s arcidiecézními sbírkami a Galerie hlavního města Prahy s mnoha paláci a úžasnými sbírkami. To jsou stálice, to je ta první čtyřka. Ale mezitím postavila i další města své galerie, jako například Zlín nebo Liberec. Pardubice nedávno otevřely Gočárovu galerii, Hradec Králové zrekonstruoval tu svou, v Ústí postavili a rozšířili Dům umění. Připravuje se nová Alšova jihočeská galerie v Českých Budějovicích díky projektu Evropské hlavní město kultury. Pravděpodobně to tam dobře dopadne s tím drivem, který mají. Mám informaci, že plzeňská galerie s novou budovou v rámci rekonstrukce velkého komplexu lázní by letos měla soutěžit zhotovitele. Nevím, jestli to dopadne, ale už jsou hodně daleko. Česká republika, zaplaťpánbůh, nespí. Po dlouhých letech se začalo stavět. Okolní země stavěly už v devadesátých letech a na počátku milénia. Evropa však mohutně stavěla už od osmdesátých let infrastrukturu, a právě i muzea umění. Věřím tedy, že jednou na ten Bílý stín dojde řada. Ta sedmičlenná úspěšná rodina v jedna plus jedna trošku strádá.