Nejnovější zprávy: ​Házenkářská extraliga je plná trenérských změn, Karvinou povede Brůna Tři malé kluky zabil granát z první světové války. Událost připomíná obnovený pomník

Byznys

Francie je tlustý slon a Česko kočka, říká Emmanuel Chilaud

Češi oproti Francouzům rozhodně nejsou pozadu, míní bývalý ředitel Mölnlycke Health Care Emmanuel Chilaud. Francii připodobňuje k tlustému slonovi a Česko ke kočce.

Foto: patriotimsk.cz

Manu, až za deset let vyjdete ze svého ostravského bytu, jak to bude venku vypadat? Kde vidíte město a kraj v roce 2030?
Mám obrovské štěstí, že bydlím nad městem. Když otevřu okno, vidím ho jako na dlani. Kdybych otevřel okno do roku 2030, rád bych tu viděl více zeleně. Nejen mezi budovami, ale i na nich. Myslím tím střešní farmy, které se objevují v jiných městech. Slunce nedopadá rovnou na beton, takže v létě, když jsou tropy, chladí město. Taky se na nich dá pěstovat něco, co pak lokálně zkonzumujeme. O tom to hlavně je, vyrábět a pěstovat více lokálně. Neberu to jako krok zpátky do minulosti, protože nám ho umožňují právě nové technologie. Nemusíme kupovat tolik španělských rajčat nebo polských brambor. Tenhle přístup neovlivňuje jen dopravu a to, kolik do vzduchu vypustíme škodlivých látek. Jde i o to dát místním práci. O tu hodnotu, že práci, kterou tady lidé dělají, dělají pro místní. Neměli bychom na ni zapomenout. Dneska jsme všechno průmyslové hodili do Číny a pěstování zase jinam. Děti pak pomalu neví, jak se pěstují rajčata, když většinu dovážíme ze Španělska. Zapomněly na tu práci, co je za tím. To je pro mě hodně důležité, vzít si zpátky ztracené hodnoty. A abych nezapomněl, rozšířené centrum Ostravy vidím za deset let taky jako velkou pěší a cyklo zónu.

Vy jste člověk z byznysu. Řídil jste řadu velkých firem s tisícovkami zaměstnanců. Jak myslíte, že se bude vyvíjet management u nás v kraji? V čem bude jiný za těch deset let?
Management bude více zaměřený na lidi. Nejen na klienty, ale i zaměstnance a lokální komunitu. To, co dneska nazýváme CSR, co potřebujeme pojmenovat, protože si pod tím neumíme moc představit, a zároveň to všechny korporáty musí sbírat, bude za deset let natolik normální, že už to nebudeme muset jmenovat. Teď si továrny konkurují v benefitech, které nabízí zaměstnancům. Za deset let bude natolik normální pečovat o své lidi, že spíš než benefity, které vyčíslíte v penězích, nás bude zajímat firemní kultura. Manažeři se budou skutečně starat o to, aby jejich lidi přicházeli do práce s úsměvem a rozuměli tomu, co dělají. Kvůli tomu budou zůstávat a neodcházet jinam.

Pomohl nám v téhle změně přístupu koronavirus?
Myslím si, že ano. Továrny se najednou musely postarat o své zaměstnance se vším všudy. Lidé si začali navzájem pomáhat. Mladí chodili nakupovat starším, spoustu lidí šilo roušky, pomáhalo bezdomovcům, podporovalo své oblíbené restaurace. Někteří přišli, dali jim pět tisíc na ruku a řekli, že si to budou vybírat v průběhu roku. Jako takový voucher. Restaurace na takovou pomoc často ani nebyly připravené. Něco z toho zůstane. Nevrátíme se úplně do stavu před pandemií. Něco jsme se naučili, svět je teď hodnotově bohatší.

Češi se často dívají na Němce nebo Francouze jako na ty, co jsou před námi. Vy to jako Francouz můžete krásně porovnat. Co bychom si z těchto zemí měli vzít do další dekády? A jaké přístupy naopak vidíte jako slepou uličku?
Česko není pozadu za Francií. Když se podíváte na to, jak se točí Země, první je slunce v Česku a až potom ve Francii. Nemyslím si, že Francie je nějak modernější než Česko. Naopak jsou oblasti, ve kterých je modernější Česko, protože je menší. Když se to tady kvůli komunismu na čtyřicet let zastavilo, přišla sem pak najednou svoboda a svět byznysu, ve kterém se mohlo vyjednávat. Češi v té době mohli udělat třeba deset kroků dopředu, zatímco Francouzi ani jeden. Všechno bylo najednou povolené, lidi měli tu energii a vývoj byl rychlejší. Francie je teď velký slon. Tak tlustý, že už se nemůže pohybovat. Česko je kočka, která může skákat, kam se jí zlíbí.

Možná má kvůli tomu Francie vychytanější některé systémy.
Je pravda, že ve Francii je výborný sociální systém, i když má dluhy na dvě nebo tři generace. Hájí ty nejchudší lidi, to je dobré. Nikdy nevíme, kde budeme třeba za rok. V Česku na tom ale taky nejsme špatně. Máme moc dobrý zdravotní systém, sociální systém pokryje 95 procent populace. To si musíme nechat. Co se týče inovací, v Česku vidím úspěšné start-upy, mám kolem sebe mladé lidi, kteří mají nápady a nebojí se vytvořit ze dne na den firmu. Tohle už ve Francii moc necítím. Mladá generace je taky progresivní, ale když zkrachuje jednou, bojí se zkrachovat podruhé. Ve Francii je taky hrozně složité založit firmu, tady je to jednoduché. Myslím, že tohle jsou oblasti, ve kterých jsme lepší než Francie, Německo nebo Anglie. Tady lidé ještě mají tu šťávu. Když jde dopředu velká skupina lidí, ti ostatní cítí dobrý pozitivismus.

Přesto, můžeme si z něčeho vzít inspiraci?
Možná z toho sociálního systému. Jinak moc ne.

Ani ten úsměv? Nesmějí se Francouzi častěji?
Francie a Česko jsou si hodně podobné v tom, že mají odlišné regiony. Když se podívám na Prahu a na Ostravu, je to úplně jiný život, protože jsou tam úplně jiní lidé, historie je jiná. Těžký průmysl znamenal těžší život. Na první pohled lidé v Ostravě vypadají uzavřenější, ale když si mezi nimi uděláte kamarády, poznáte úplně jiné lidi, než jste si mysleli. V Praze si uděláte kamaráda za pět minut, ale nebude to tak dlouhodobé. To vnímám úplně stejně ve Francii, mezi severem a jihem. Nejde říct, že celá Francie se směje častěji a celé Česko se nesměje. Spíš se musíme podívat na jednotlivé regiony a pátrat po tom, proč jsou jiné, jaká je jejich historie.

Rozhovor redakce Magazínu PATRIOT převzala se svolením Patriotů MSK, www.patriotimsk.cz.