Fotoreportáž: Mona Lisa vedle Hitlera, (ne)nakupuj synku na polském rynku!

Vybíráte si rádi originální portréty či designové doplňky různých stylů? Někdy stačí je zvednout ze země, kde se jich doslova povalují desítky. Že to je opravdu možné, jsme si vyzkoušeli v polském městečku Ladek-Zdrój. Nevšední příběh Patriota na cestách začíná.

Je sobota ráno a krásně oprýskaný rynek v lázeňském městečku, ve kterém žije necelých šest tisíc obyvatel, postupně zaplnila zhruba dvacítka prodejců. Co nabízejí?

Na stáncích jsou zlatavé sady příborů, secesně se tvářící čajové sety, bojové nože, malý antikvariát s národní literaturou, obrazy neznámých autorů opřené o blatníky sportovních SUV, opodál postavičky z hvězdných válek či staré lustry, vláčky, lyže, trumpety nebo nabíječky k mobilům.

A to rozhodně není vše. Polský blešák, to jsou taky koberečky a plachty pokryté portréty, třeba Mony Lisy, ojetými modely aut či knihami o bojích wehrmachtu. „Lákavě“ z nich vyčnívá ta, která je otevřená na stránce s hajlujícím vůdcem.

Všechny tyto poklady jsou položené tam, kde je nejvíce místa. Tedy přímo na zemi. Bohatství historických věků je zkoncentrováno na několika desítkách metrů čtverečních. Jediný punc, ve kterém máte jistotu, je punc pochybného původu. Svět není místo pro snílky.

Procházíme kolem, zvědavě očumujeme a v hlavách rotuje otázka, co vlastně v dolnoslezském a česky řečeném Landeku, z kterého jsou na dohled Rychlebské hory i Králický Sněžník, hledáme.

Co například designové hutní sklo? Jeden pán se stánkem přímo u zdi neorenesanční radnice, která je dominantou celého prostoru, tam měl celkem pěknou vázu. A co je hlavní, chtěl prý za ni jen 60 zlotých.

„To je pravé art deco, pane. Originální kus za 600 zlotých,“ směje se pod čepicí týpek, který nám bere šanci na odpověď. „Včera tady byl chlap, znalec, a ten mi nabízel 500 zlotých, nedohodli jsme se. Vy se mi ale líbíte, takže se můžeme dostat na 450,“ smlouvá rychlým tempem.

Těžko říct, kam bychom se dostali, kdyby pokračoval dál. Díky, ale dnes to neklapne. Nevadí! Takových, jako jsme my, tady ještě bude. Ladek-Zdrój žije lázeňským ruchem i v listopadu, takže na osvědčené triky se určitě někdo chytne.

Možná, že čajový servis, co se ženě líbil, by stál za těch pár desítek zlotých, ale nakonec odcházíme s prázdnou. Přesto jsme o něco bohatší. Aspoň o zážitky a pábitelské kouzlo lidí, kteří jsou s větší či menší mírou poctivosti ochotní riskovat zdraví kvůli tomu, aby na sklonku podzimu turistům prodali něco z těch svých perliček.

Jestli se zase vrátíme? Určitě. Třeba hned na jaře, až roztají ledy. Vždyť mistr art deco, veterán ve výslužbě i lady s růžovými bambulemi tam na nás budou čekat…