FOTO: Cesta kolem loutek za 70 minut! Loutkové divadlo v Ostravě slavilo jubileum

Dětí, jejich rodiče, ale babičky i dědečci - ti všichni si přišli v pátek večer připomenout sedmdesáté narozeniny Divadla loutek Ostrava.

Viděli opravdu jedinečné a neopakovatelné vzpomínkové představení, které často originálním způsobem připomnělo slavné loutkové hry divadla na sedmi scénách. Diváci putovali do různých místností divadla loutek, kde na ně čekaly legendární loutky a živé obrazy.

Kultura Zahraniční projekty plánujeme i pět let dopředu, říká ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava 10/12/2023

Diváci se rozdělili na šest skupin a vydali se na Cestu kolem loutek za 70 minut. Naši skupinu po historii ostravského loutkového divadla provázel jeho nový umělecký šéf Jakub Maksymov. Ten zavedl skupinu se žlutými plackami mezi Karafiátovy Broučky, kteří se z malé scény vznášeli nad publikum díky loutkohercům, kteří vodili loutky z ochozu nad nimi. „A já už umím lítat, kdyby to tak viděla Beruška!“ bavil Brouček děti i jejich rodiče. Broučci zastupovali desetiletí let 1993 až 2003.

V roce 1953 zahájili loutkáři Dědou Mrázem

Další cesta „žluté“ zavedla na verandu divadla loutek, kde je čekalo v teple připravených dek legendární představení Děda Mráz se stylovou zimou z mrazivých padesátých let.

„Před sedmdesáti lety zemřel Stalin, Gottwald a vzniklo ostravské loutkové divadlo. Slavnostní premiéra byla v sobotu 12. prosince 1953 v 15 hodin,“ uvedli herci, kteří několikrát ve veselém představení připomněli Dědu Mráze z Mrazíka. Loutka Dědy Mráze se nedochovala, ale divadlo ji nechalo znovu vyrobit podle dobových fotografií.

Ostatně, staré fotky z prvních let ostravského divadla nedávno objevili pracovníci divadla ve velké krabici. A právě ony tvoří panelovou výstavu ve vstupním foyeru Divadla loutek Ostrava. „Vemte si jahody a vraťte nám deky,“ končila trojice mladých herců své představení.

Přestaňte už v tom lese šaškovat a pomozte mi postavit ten stan!

Poslední dekádu divadla loutek od let 2013 do současnosti si mohli skupiny diváků připomenout ve zkušebně. Děti samy navrhly téma improvizace, kterou poté sehrály loutky „důchodkyně“ z pětačtyřiceti představení. Téma znělo: Les. A tak děti zhlédly kus, ve kterém Hanka, Eva, Ondřej, Jindra, Marie a Jana vytvořili trochu tajemnou a hororovou atmosféru, kdy hlavní role vytvořili trpaslík z Hobita a Plaváček z Tří vlasů děda Vševěda. Nakonec ji ukončili vtipným zakřičením jiné loutky: „Hele dědo, hele brácha. Přestaňte už v tom lese šaškovat a pomozte mi postavit ten stan! Já se s tím nebudu rýpat do půlnoci!“

Když truhlář mluvil v paní Bídě o postelích a skříních, divák viděl jen rakve

Na dalším místě čekala diváky červeně nasvětlená scéna s truhlářským náčiním a zavěšenými poleny. Herci tím připomněli představení režiséra Pavla Vašíčka O paní Bídě, které divadlo loutek hrálo před padesáti čtyřmi lety. Temné a místy morbidní představení do té doby neuvedené hry souznělo s nastoupivším husákovským režimem jara a léta 1969. Například v textu, kde truhlář hovoří o postelích a skříních, divák viděl na scéně jen rakve. Ať už naležato nebo nastojato.

Dalším zastavením v historii divadla loutek bylo „kytarové“ připomenutí pohádky Zlatovláska z doby, kdy v ostravském divadle režíroval v roce 1978 Jan Kačer. Na Skupově Plzni vyhrálo hlavní cenu. Dobová recenze představení zněla:

„Podoba Zlatovlásky na ostravském jevišti byla provokující. Loutek jen minimálně, zato živoherců plná scéna. Zkrátka loutkářská Sodoma Gomora. Jenže. Když přešel tento loutkářský šok a všichni se pořádně zadívali na scénu a zaposlouchali se do veršů, najednou to spravedlivé rozhořčení vzalo za své. On ten Kainar zněl najednou úplně jinak, nově a podivuhodně krásně. I ti člověkoherci nějak přestávali provokovat a začali jsme je chápat jako jistou možnost řádu pojetí této hry.“

Živá hudební skříň a křest knihy o divadle loutek

Pak přišla velká porce zábavy a muziky. Děti mohli ve foyeru házet drobáky do kulisy hudební skříně, kde bylo sedm názvů veselých a hravých písniček z různých her divadla loutek, například ze hry Kytice či Betlém. Živá tříčlenná kapela v obsazení kytara, klavír a akordeon a houslí z nich většinu za tu čtvrthodinku zahrála: „Máme štěně, máme štěně, maličký, je to štěně dědečka a babičky.“

Nakonec se všechny skupiny diváků sešly na hlavní scéně Divadla loutek Ostrava a pokřtily novou knihu vydanou k sedmdesáti letům jeho trvání, kterou celý rok psala Pavla Bergmanová.

Foto: Petr Broulík