Fotbalový glosář: FC Bary Ostrava přilákal plný dům!
Celá Ostrava byla včera večer v pozoru. Proč? Protože hrál Baník! Poprvé doma po návratu do první ligy, poprvé pod vedením legendárního kapitána Milana Baroše a hned poprvé bylo takřka vyprodáno snad i proto, že jako soupeř přijela pražská Slavia čili vládnoucí mistr.
O tom, že se v neděli dělo něco mimořádného, jste se mohli přesvědčit, sotva jste vytáhli paty z baráku. Jak že to vypadala předzvěst fotbalového svátku? Třeba jako chlap, který měl na jedné tváři namalovaný znak Baníku a na druhé napsané číslo 27. Kdo je nosí na dresu, netřeba dodávat.
Nedočkavé přešlapování hloučků lidí oděných do klubových modrobílých barev na tramvajových ostrůvcích, uspěchané rejdění aut, z nichž vlály baníkovské šály. Narvané hospody, z nichž se nejlépe po několika pivech vyráželo rovnou do akce.
Zkrátka městské hemžení tak husté, že i poslední homelesák vám s přehledem pověděl, že prý bylo už předem vyprodáno. Slušná informovanost. Jenže přesto jej opodál sedící distingovaný pán opravil, že na pokladnách zůstalo ještě zhruba šedesát vstupenek. Naděje žila do posledních chvíle.
Jeden lupen za 250 nebo 350 korun? Žádný problém. Kdo neváhal a koupil, viděl, že tribuny se pozvolna naplnily až k počtu 13 tisíc fanoušků, kteří přišli především důstojně přivítat zbožňovaného „Baryho“.
S frontami na obligátní pivo a klobásu bylo třeba počítat. Nebo si spíše počkat a pak si na revanš užít vskutku sváteční zpestření, o které se postaral Jarek Nohavica zpěvem národní hymny. Ještě předtím se samozřejmě zpívala ta klubová.
„Atmoška“ od začátku až do konce parádní, i když kápové kotle by si v některých pasážích představovali ještě zběsilejší nasazení všech přítomných.
A fotbal? Když v prvních minutách nemohl věhlasný slávista Danny jinak než za cenu žluté karty zápasnicky skolit unikajícího „junáka“ Denise Granečného, vypadalo to, že by sešívaní mohli po letech prožít v Ostravě pravé peklo. Nakonec se ale nemuseli příliš strachovat.
Baník trefil branku všeho všudy jednou, hosté z Prahy sice vícekrát, ale ani z jejich strany to nebylo zrovna dílo hodné ligového mistra. Škoda, že spousta akcí baníkovců umřela dřív, než se vůbec mohly dostat do finále.
Ostře sledovaný „Bary“ makal, dřel, ale až příliš často běžel někam, kde nemohl být dřív než soupeř nebo si jej míč vůbec nenašel. „Někdy by to chtělo dostat balon dřív do vápna nebo vytvořit nějaké přečíslení. To se ale, myslím, bude všechno ještě zlepšovat,“ komentoval zápas kapitán.
Ubráněný bod, vydřený bod, dobrý bod. Na tom se shodli asi všichni včetně lidu. Při zpáteční cestě domů natřískanou tramvají se nejčastěji řešilo, že „náš gól, který dal po nastřelené ruce Bary, měl platit, ale potom jsme si trefili sami ruku ve vápně, takže měla být penalta proti nám“. Říkali to v televizi.
Amen. Přijdete příště znova?
A jak si o víkendu vedly další týmy z našeho regionu?
Bohemka vs. Karviná 2:1. „Byli jsme pasivní,“ našel příčinu první porážky v sezóně trenér karvinského celku Jozef Weber. Pravda, po změně stran byli ve vršovickém Ďolíčku o poznání lepší domácí „klokani“, kteří nakonec spravedlivě zvítězili. Zdá se, že soupeři mají po roce Karvinou už docela přečtenou. Nebezpečné standardky, k tomu nějaký brejk. Pro zisk rozhodujících bodů zvenku však bude třeba trochu rozšířit ofenzivní repertoár.
Baník vs. Slavia 0:0. Na jedné straně upřímná radost z remízy s týmem, který má ambice hrát Ligu mistrů. Na druhé straně rozpaky, protože hlavně v útoku se dalo předvést mnohem víc. Baník se v lize asi bude ještě chvíli rozkoukávat, ale rozjezd je zatím solidní. Čtyři body po dvou utkáních znamenají dost. Na podzim se však v Ostravě už žádný soupeř kvalit Slavie neukáže. Najde Radim Kučera pro svůj tým správný způsob, jak otevírat obranné šiky opatrných protivníků?
Pardubice vs. Frýdek-Místek 1:0. Zápasy, ve kterých se zmůžete pouze na ojedinělé útoky, většinou dopadají špatně. To se potvrdilo i v případě „Lipiny“, která prohrála v Pardubicích sice těsně, ale naprosto zaslouženě. „Absolutní dominance domácích, na naší hře jsem nenašel žádná pozitiva,“ hodnotil duel smutný trenér Peter Venglarčík. Aspoň, že měl v brance pohotového Antonína Bučka, jinak by to byl ještě větší horor.
Třinec vs. Příbram 2:1. Po dvou kolech vede Třinec druhou ligu, což je úkaz, který statisticky nastává jednou za osm let. Skvělý vstup do sezóny naznačuje, že by mužstvo Jiřího Nečka konečně mohlo dozrát do role nenápadného černého koně celé soutěže. Soupeř z Příbrami byl podle trenéra Josefa Csaplára hloupý, protože nehrál to, co na tréninku. A Třinec? Taktéž předvedl jen minimum fotbalu, ale body zůstaly díky velké bojovnosti doma, a to se počítá.
Opava vs. Vítkovice 6:2. Zmasakrovat soupeře bez sebemenší lítosti, to Opavané umí. V letošní sezóně to předvedli hned v domácí premiéře, snad aby bylo všem jasno, jak se věci mají. Ovšem nebýt přísného vyloučení Martina Honiše za stavu 1:1, Vítkovice by asi odporovaly mnohem udatněji. Místo toho šly jako ovce na porážku. „Kvalita soupeře, počasí, o hráče míň a ještě je fanoušci ženou. To se hraje těžko,“ hořekoval trenér Roman West. Někdy se toho holt sejde víc najednou…