Fenomén Lysá hora. Historii i současnost vrcholu Beskyd připomíná nová unikátní kniha

Sběratelka pohlednic a spisovatelka Pavla Zemaníková z Ostravice patří mezi nesčetné příznivce Lysé hory. Nedávno sepsala a vydala knihu Fenomén Lysá hora s podtitulem Vše, co byste měli znát o královně Beskyd.

A tak jsme si s ní povídali o Lysé hoře, její historii, pověstech a vůbec o Beskydech.

V čem je pro vás nejvyšší vrchol Beskyd fenoménem?
Lysá hora je nejvyšší horou Moravskoslezských Beskyd, je to hora, na kterou míří hlavně za krásného počasí stále větší množství lidí, kteří si nechtějí nechat ujít nádherné výhledy do všech světových stran, které bývají opravdu jedinečné. Právě ony výhledy do široširého kraje mám moc ráda, ale nepohrdnu ani pravou lysohorskou mlhou, která má také své neopakovatelné kouzlo.

Proč jste se rozhodla knihu o Lysé hoře napsat?
Myšlenka vydat knihu o Lysé hoře vznikla v nakladatelství Albatrosmedia právě v souvislosti s její vzrůstající oblíbeností. Původní záměr byl, že knihu dá dohromady kolektiv autorů. Nakonec jsem se tím kolektivem stala já sama. Nakladatelství mě oslovilo díky mému facebookovému profilu Dobové motivy z Beskyd.

Foto: souhlasem Pavly Zemaníkové

Co by lidé měli o Lysé hoře alespoň základního vědět?
Když se člověk někam vydá, měl by mít o daném místu určité základní místopisné informace. O to víc to platí o Lysé hoře. Je dobré vědět, jaká je nadmořská místa hory, jaké převýšení je nutno při výstupu zdolat, jak se na takový výstup vybavit v jednotlivých ročních obdobích. A když už lidé vystoupí na vrchol, měli by se umět zorientovat. Aby věděli, jaké hory a další místa mohou v okolí vidět a poznat. Určitě jsou zajímavé i informace o historii hory, která je opravdu bohatá a je spojena s rozvojem turistiky v Beskydech, s historií meteorologických měření a objektů, které se na vrcholu nacházejí.

Lysá hora je v posledních letech stále větším magnetem pro spoustu lidí. Není jich už dnes příliš? Neubližují někteří výletníci Lysé hoře?
Návštěvníků Lysé hory v posledních letech opravdu markantně přibylo. Vydávají se sem i lidé, kteří běžně na hory nechodívají. Svým způsobem k tomu přispěla opatření během pandemie. Zvýšeným turistickým ruchem samozřejmě trpí přístupové trasy a takový zájem zatěžuje i vlastní vrchol hory.

Jaké návštěvníky Lysé hory máte ráda? A proč?
Ideální návštěvníci jsou turisté, kteří na hory chodí pravidelně a vědí, jak se v přírodě chovat. Nejsou hluční, co si přinesou, tak si také zpátky s sebou odnesou. V přírodě jsme na návštěvě a to by si měli všichni dobře uvědomit. Nejen na Lysou horu je třeba chodit tak, že se člověk dívá kolem sebe, aby si uvědomil, jak krásná je na ní příroda ve všech ročních obdobích.

Na Lysou chodí také „Lysaři“. Někteří vylezou na vrchol i několikrát denně. Jak se ně díváte?
Jak kdo výstupy na Lysou horu pojme, je to jeho volba. Důležité je chovat se tak, jak jsem uvedla výše.

Mezi zajímavé postavičky spjaté s Lysou horou patří otužilec Jan Čupa. To je asi výjimečné chodit na Lysou v zimě svlečený do půl těla. Má i nějaké „otužilé“ následovníky?

Za ty roky, co se Honza Čupa začal na Lysé hoře vyskytovat, získal postupně řadu následovníků. Dokonce organizuje čas od času neformální společné otužilecké výstupy. Jeden z nich proběhl 19. února, kdy se na Lysé hoře sešlo patnáct otužilců.

Lysá hora má určitě i legendární „Lysaře“, tedy zajímavé osobnosti. Kteří z nich vás zaujali nejvíce?
Pro mě osobně je osobností nejvíce spjatou s Lysou horou slezský básník Petr Bezruč, jehož pověstné výplazy mají tradici dodnes v podobě organizovaného Bezručova výplazu, který se koná vždy v září. Slezský bard si ke svým výstupům skládal nejrůznější veršíky, které psal na karetky a ty pak ze svých výstupů posílal přátelům. Dnes už pohlednice z výletu skoro nikdo neposílá. Přitom měly své kouzlo.

Čím Lysá hora turisty a milovníky hor tak fascinuje?
Lysá hora přitahuje všechny návštěvníky tím, že je v okolí nejvyšší horou. Jejím zdoláním si lidé dokazují, že na to prostě mají a že si výstupem prověřují a posilují svou kondici.

Čím je Lysá hora pro vás?
Pro mě osobně je prostě symbolem turistiky.

Kdy jste na ní poprvé vystoupala?
Na hory chodím odmalička. Kdy to bylo poprvé na Lysou, to si už nepamatuji, ale určitě to bylo ještě v útlém dětství. Na kopec, jak se u nás Lysé hoře říká, chodívám průběžně, ale dá se říci, že v poslední době právě vzhledem k její zalidněnosti stále více dávám přednost jiným místům.

Zažila jste na Lysé hoře nějaký velký zážitek - dramatický či veselý?
Co se týče úsměvného zážitku ve spojení s Lysou horou, tak to bylo před sedmi lety, kdy mi známí sdělili, že půjdu s kamarádkou LH24. Nejdříve jsem se tomu zasmála, ale dopadlo to tak, že jsme s Barunkou v týmu daly každá čtyři kola. A pokud chcete, nějaký řekněme dramatický zážitek, tak to byl možná jeden výstup v 70. letech. Byl to novoroční výstup a tehdy panovalo tak extrémní počasí, že pořadatelé zakázali výstup na vrchol. Na Lukšinci jsme obdrželi účastnické listy a šli dolů. Ale pro mě je každý výstup na tuhle fenomenální horu svým způsobem jedinečný a neopakovatelný.

Je Lysá hora náročným výšlapem? Který úsek je nejtěžší?
Záleží na tom, v jaké je člověk kondici, jaké zvolí tempo, aby byl výstup takzvaně na pohodu. Se zdoláním beskydské královny se prostě každý musí vypořádat po svém. Ať už se na kopec vydáte z kterékoli strany, je nutno překonat nemalé převýšení.

Která turistická trasa na vrchol Lysé hory je pro návštěvníky vrcholu nejschůdnější?
Nejvyužívanější je trasa z Ostravice, hodně se taky chodí z Mazáku, z Malenovic od Bezruče nebo přes Hradovou. Každá trasa je něčím specifická a nedá se říct, že některá z nich je nejlehčí. Řekla bych, že oblíbenost tras je velmi individuální. Mně osobně se líbí trasa z Visalají a pro sestup mám ráda trasu, která vede k hrázi přehrady Šance.

Existuje i nějaká tajná neoficiální stezka na vrchol?
Já osobně propaguji oficiální turistické trasy. V oblasti Lysé hory by se návštěvníci měli pohybovat po turistických značkách, jelikož jak na vrcholu, tak v dalších partiích Lysé hory se nachází několik chráněných území.

Na vrcholu Lysé hory je dnes obnovená Bezručova chata a další občerstvovací místa. Zažila jste i legendární Šantán?
Samozřejmě. Byla to taková legendární občerstvovna, která vznikla z původního zázemí Bezručovy chaty po jejím vyhoření.

Není jeho odstranění škoda? Před lety se mluvilo, že po odstranění bude Šantán přenesen někam na Morávku. To se asi nestalo....
Vzhledem k tomu, že se po dlouhých letech podařilo znovu vystavět Bezručovu chatu a zároveň se stavěla další chata na místě někdejšího Slezského domu, bylo logické, že provizorní Šantán bude odstraněn. Jistý nadšenec chtěl opravdu Šantán postavit na Sviňorkách na Morávce, ale po počátečním nadšení nastalo brzy ticho po pěšině. V každém případě by na jiném místě Šantán neměl své kouzlo a navíc byla rozebraná stavba v tak špatném technickém stavu, že její znovupostavení nedávalo smysl.

K Lysé hoře patří také legendární hospoda U Veličků. Zajdete do ní občas?
Hospůdku U Veličků samozřejmě znám, ale jelikož na Lysou většinou nechodím z Malenovic, tak ji nemám po ruce. Ale je to samozřejmě místo s dávnou historií a s nezaměnitelnou atmosférou. Hospůdku provozuje Romana Veličková z rodu původních Veličků, o to je hospůdka stylovější. Lidé hodně navštěvovali také hospůdku U Zbuja, ale majitel objekt prodal a není zřejmé, jaké záměry s ním má nový majitel. Já si tuto chalupu pamatuji, ještě když se v ní bydlelo a jako hospůdka sloužila horní chata na Staškově, která zanikla právě v souvislosti o otevřením Zbuja.

Ve vaší knize jsou i báje a pověsti týkající se Lysé hory a okolí. Nalákáte nás na nějaké v knize?
Kraj beskydských hor i podhůří je bohatý na nejrůznější báje a pověsti, které se tradovaly z generace na generaci. Samozřejmě, že Lysá hora nemůže být výjimkou. Asi nejznámější lysohorské pověsti jsou spojeny s existencí Černého jezera v Lysé hoře, se spícím vojskem v Lysé hoře a nejvíce legend je spojeno s jeskyněmi, které se nacházejí v masívu Lysé hory a prý se v nich dodnes leží zbojnické poklady.

Lysá hora má i pozoruhodné reálné příběhy, třeba mohyly na Ivančeně. Která jiná historická událost vás nebo návštěvníky stále fascinuje?
Řada lidí se ptá na kříž, který stál na vrcholu Lysé hory. Byl odstraněn v souvislosti s výstavbou meteorologické stanice. Nicméně kluci z Lysé před lety umístili nově velký kříž v Hellerově zatáčce a toto místo se nazývá Památník lysohorským obětem.

V knize píšete o osobnostech, spjatých s tímto vrcholem. Které vás nejvíce zaujaly?
Kromě básníka Petra Bezruče je to samozřejmě celá řada zajímavých lidí, kteří kdy Lysou horu zdolali či zdolávají. Ať už je to horolezec Libor Uher, který s tímto vrcholem spojil vznik extrémního závodu Lysá hora 24 hodin či Beskydské sedmičky. Nebo Zdeněk Pácha, nosič, který rád na Lysé trénuje. Lysou horu ke svému tréninku využívají i známí cyklisté, třeba Adam Hansen či Jaroslav Kulhavý.

Na Lysé hoře jsou i různé pomníčky lidí, kteří ji měli rádi nebo na ní zahynuli. Je tedy Lysá hora v tomto smyslu i nebezpečná?
Lysá hora se v posledních letech uvádí jako hora, na které se nejvíce umírá. V průběhu let je těch obětí už celá řada. Asi nejznámější je příběh hospodyně z lysohorské útulny Marie Božoňové, která zahynula ve sněhové vánici před více než sto lety. Přežila to jen slepice, kterou nesla s sebou. V každém případě hory jako takové vzbuzují respekt a není radno podceňovat nejrůznější nebezpečí spojené především s extrémními podmínkami v zimním období a v létě pak nebezpečí představují silné bouřky. A díky tomu, že na Lysé hoře působí horská služba, mohou být záchranářům mnozí návštěvníci hor doslova vděčni za záchranu života.

K Beskydám a Lysé hoře patří turistické chaty. Právě Bezručova chata má dramatický příběh, vyhořela.
Bezručova chata není jedinou chatou, která lehla popelem. Shořela také druhá lysohorská chata, dále Ostravská chata na Butořance, Sokolská chata na Ostravici, Solárka na Ondřejníku. Oheň v roce 1952 zachvátil také Masarykovu chatu na Beskydě na česko-slovenské hranici. S přáteli se mi podařilo dokonce objevit paní Marii Růžičkovou, která tehdy s manželem na chatě správcovala a její autentické zážitky z této doby jsou navždy zachyceny v knize Petra Anderleho Osady a samoty Zadních hor. Velmi mě potěšilo, že jsme paní Marii mohli přivítat na dvou našich beskydských setkáních, která organizuji od roku 2010. Velmi emotivní bylo setkání s ní u příležitosti výroční postavení Masaryčky v roce 2014. Tam se tehdy potkala s paní Martou Ježovou, jejíž otec Martin Němec byl předtím také správcem této chaty.

Jste rodačka z Ostravice? Čím je pro vás tato obec?
Jsem rodačkou z Kunčiček u Bašky, kde jsem prožila své dětství. I když jsme se přestěhovali na nově vzniklé místecké sídliště Riviéra, trávila jsem stále většinu svého volného času u babičky na chalupě, pokud jsem tedy nebyla zrovna na horách. Na Ostravici jsem se přistěhovala v roce 1990, do té doby jsem ji znala jen z mých výletů do hor. Po těch letech, co tu žiji, si troufám říci, že znám nejrůznější ostravická zákoutí a když sem o víkendech zavítá spousta návštěvníků, ráda navštívím klidná místečka naší podhorské obce.

Na co z dětství ráda vzpomínáte?
Ostravici mám spojenou právě s turistickými výšlapy na Lysou horu nebo na Smrk, který mám moc ráda. Smrk byl tehdy hodně odlesněný a tuto dobu mám spojenu s plnými kbelíčky voňavých malin.

Je Lysá hora vaším nejoblíbenějším koutem v Beskydech? Nebo jich máte v těchto horách více?
Lysou horu mám ráda, ale ráda objevuji nejrůznější klidná a zajímavá místa v horách a v jejich podhůří. V oblibě mám Zadní hory, což jsou v podstatě lokality za Lysou a Smrkem až na slovenskou hranici. A velmi ráda objevuji zákoutí Podbeskydí, kde jsou sice kopce podstatně nižší, ale na druhou stranu poskytují nádherné výhledy právě k našim beskydským velikánům. Když se podíváte na mapu, zjistíte, že je zde označen Přírodní park Podbeskydí, kde je také co obdivovat.

V Beskydech stále ještě žijí lidé, které lze považovat za opravdu beskydské horaly, například pan Surovec. Má i Lysá hora nějakého takového člověka, kterého byste označila za pravého beskydského horala?
Já si myslím, že všichni, kdo jsou spojeni s prací na Lysé hoře, jsou těmi pravými horaly, protože jinak by práci na vysílači, meteorologické stanici, horské službě či v horských chatách nemohli asi dělat. Za všechny uvedu bratry Ondruchovy z Horní Bečvy. Bratři Vladimír a Stanislav zdědili lásku k horám po svém otci, který se meteorologii věnoval celý život, nejprve na letišti v Ostravě a poté na Lysé hoře. Vladimír nastoupil do služby na Lysou horu v roce 1994 a Stanislav v roce 1997. Vláďu jsem osobně znala, byl to skvělý člověk a kamarád. Takových lidí by měl být plný celý svět. Bohužel již není mezi námi, a proto jsem právě jeho památce věnovala svou knihu.

Krkonoše mají svého Krakonoše, Orlické hory zase Rampušáka. Mají také Beskydy nějakou podobnou postavu?
Beskydy si lidé spojují s postavou zbojníka Ondráše, což byla skutečně žijící osoba. Celý jeho život zachycuje kniha pana Jiřího Tichánka: Ondráš - Po stopách legendárního zbojníka. V mé knize jsem připomněla poklady v Lysé hoře, protože zbojníci bohatým brali a podle pověstí ukrývali své kořisti v jeskyních, které nesou název Ondrášovy díry.

Některá místa v Beskydech zanikla, například Staré Hamry kvůli přehradě Šance. Je to škoda? Bylo to prý jedno z nejatraktivnějších míst v Beskydech...
Záměr vybudovat v Beskydech nádrž na pitnou vodu má svůj původ již na počátku minulého století, kdy bylo vytipováno několik míst, kde tato nádrž měla vzniknout. V roce 1916 došlo k protržení sypané hráze přehrady na Bílé Desné v Jizerských horách. Tato obrovská tragédie se spoustou obětí zapříčinila na dlouhá desetiletí zastavení výstavby tohoto typu hrází. V 60. letech minulého století pak bylo rozhodnuto, že přehrada bude vybudována zatopením Starých Hamer včetně údolí Řečice, a to přes to, že už tehdy byl svah Velkého Kobylíku vzhledem ke geologickému podloží v neustálém pohybu. Přehrada Šance byla uvedena do provozu v roce 1969.

Hrozilo u ní něco podobného, jako se stalo kdysi na Bílé Desné?
Největší nebezpečí nastalo při povodních v roce 1997, kdy hrozilo přelití či protržení hráze. V posledních letech prošla přehrada tříletou generální opravou hráze, kdy byla provedena opatření tak, aby odolala stoleté vodě. Současně bylo provedeno zabezpečení svahu v Řečici. Je pravdou, že zmizelo nejkrásnější údolí v Beskydech. Na druhou stranu pitná voda pro Ostravsko byla potřebná a voda z úpravny na Nové Vsi patří k nejkvalitnějším u nás. Na výstavbu přehrady samozřejmě doplatila obec Staré Hamry, protože zanikla řada osad, zmizelo celé rozvinuté centrum a obec ani nevyužívá vodu ze zdejší přehrady a má svůj vlastní vodovod. Na druhou stranu jsou Staré Hamry rozlehlé a jsou tam stále nádherná místa, na kterých najde člověk krásu a klid.

Ve vaší knize nechybí ukázky lidové slovesnosti či místního nářečí. Kde se vzalo a nehrozí této mluvě horalů zánik?
Tím, jak se dlouhodobě zabývám zdejším místopisem, sleduji také lidovou slovesnost, jejímž projevem je především právě zdejší nářečí. Sem do hor přišlo hodně lidí z Těšínska, takže ve starohamerské mluvě, jejíž odkaz nesla lidová vypravěčka Františka Pituchová, byla právě řada původních výrazů přistěhovalců. A jelikož má babička pocházela od Žermanic, mnohé výrazy mi právě díky tomu nejsou cizí. I když musím říct, že se objevuje i řada zajímavých nezvyklých slov. Právě ta jsem uvedla jako ukázku do knihy. Starohamerštinou se mluvilo na pravém břehu řeky Ostravice a na levém břehu řeky se mluvívalo poněkud odlišněji. V každém případě dnes už ubývá lidí, kteří ony původní nářeční výrazy užívají. Musím také připomenout, že před lety, doslova za minutu dvanáct, proběhly sběry lidových písní a tanců, které dnes prezentují zdejší folklórní soubory.

Vaší knize jsou také kapitoly o místní fauně i flóře. Co vzácného na Lysé hoře roste? Neubývá kvůli velkému zájmu turistů o Lysou horu na ní zvěře a živočichů?
Zvýšený turistický ruch má samozřejmě negativní vliv na živou i neživou přírodu, a to bychom měli mít na paměti. Roste zde řada chráněných rostlin, pro vrchol Lysé hory je charakteristický výskyt oranžového jestřábníku. Já osobně miluji hořec tolitovitý, jehož květy hlásí pomalý ochod léta. Co se týče fauny, je zde oblast, kde se vyskytují velké šelmy, a v neposlední řadě byla Lysá hora spojena s projektem návratů orlů do Beskyd.

Provozujete facebookové stránky Dobové motivy z Beskyd. Jak jsou úspěšné?
Dobové motivy Beskyd jsem na facebooku založila v roce 2010 a jako příspěvky na stránku dávám třeba dobové pohlednice či fotografie nebo zde prezentuji fotografie ze svých toulek po horách. Samozřejmě, že jsem moc ráda, že si někdo najde čas na mé stránky třeba neskenovat nějaké staré pohlednice.

Vy také tyto pohlednice sbíráte. Kolik už jich máte a kterých pohlednic si nejvíce vážíte?
Pohlednice sbírám více než deset let a mám je rozdělené podle míst. Zaměřuji se především na údolí Ostravice, což je oblast od Frýdlantu nad Ostravicí až po slovenskou hranici. Spočítané je nemám a co se týče těch nejzajímavějších, tak se jedná o motivy Starých Hamer před zatopením přehradou.

Jak pohlednice získáváte?
Svého času jsem jezdívala na bleší trh do Ostravy nebo jsem sledovala nabídky na internetu, vytvořila jsem si takový poměrně slušný základ sbírky, který nyní doplňuji jen příležitostně.

Jak se vaší knize vede?
O knihu je v našem regionu poměrně velký zájem a vydavatelství už rozhodlo o dotisku, který by se měl objevit na pultech knihkupectví na konci března. Měla jsem i besedu v knihovně na Ostravici. Byla to moc pěkná akce, byla spojena s vernisáží kreseb dětí ze zdejších škol v rámci projektu Pověsti a legendy z Beskyd.

Kde všude se dá vaše kniha pořídit?
Kniha je k dispozici na některých e-shopech i v některých knihkupectvích. A podle dostupných informací se doprodaly ve frýdlantském infocentru.