Nejnovější zprávy: Nejpohádkovější v zemi. Disney zámek v Hradci nad Moravicí ukrývá i Beethovenův klavír Zástupci vlád států EU navštívili Moravskoslezský kraj. Seznamují se s jeho projekty

NĚCO NA TOM GOLFU JE

Fenomén golf. Začátky jsou nejlepší, vzpomínají mistři

Vztah ke golfu se vyvíjí podobně jako vztah k životnímu partnerovi. Počáteční bezbřehou zamilovanost vystřídá rozum, zatímco láska i emoce zůstávají, ale mění se.

Ilustrace: Farm's not dead

Rozvodovost je v případě golfu podstatně nižší, ovšem na vztahu ke hře se rovněž musí pracovat, aby vydržel. Jak tedy na golfový protějšek?

Než se pustíme do výšin, začněme jako v minulém díle našeho seriálu poněkud při zemi. Ano, golf může a měl by být láskou na celý život, ale stejně jako u partnera je potřeba dívat se na něj reálně a nemít nesplnitelná očekávání.

Hra je to nejen krásná, nýbrž také těžká. Neovládnete ji pouhým opakováním nebo zvyšováním dávek, i když vytrvalost je tu rovněž nesmírně důležitá. Golf se musí neustále brát jako opravdová zábava a hobby se vším, co k nim patří. Jakmile si hráč – a je jedno, na jaké úrovni – začne klást nesplnitelné cíle, dostane se pod tlak a stres, za nimiž ale na hřiště jistě chodit nechcete.

Kdo četl Tři muže ve člunu, ví, jak dosáhnout jakéhokoli úspěchu, i tak zdánlivě nicotného, jako je uvaření čaje na rozkymácené loďce v nevlídném počasí. Rozhodně si nemůžete ani potichu, natož nahlas rozkmotřit neviditelné síly, které se vám v dobytí cíle snaží všemožně zabránit. Je totiž třeba vystupovat tak, jako byste o úspěch vůbec nestáli. Pak se teprve dostaví. U čaje i v golfu.

Tak to aspoň vysvětloval spisovatel Jerome Klapka Jerome a letité zkušenosti z pokusů o ovládnutí čehokoli složitějšího mu dávají za pravdu. Buďte hlavně trpěliví a těšte se ze sebemenšího pokroku, nebo jenom z pocitu „tady a teď“. Možná jste slyšeli jiný výrok, který říká, že „nelze vyhrát, nelze ani remizovat, ale hlavně nelze přestat hrát.“ Nebylo to sice o golfu, ale sedí to na něj dokonale.

Všechno se dá provést líp. Jeden každý úder, z něho vyplývající výsledek na jamce a z něj zase plynoucí konečné skóre dne. To ostatně bývá podstata každého snažení. Neexistuje dokonalé golfové představení, pokud nepadne hole-in-one, tedy jamka zahraná na jeden úder. Jde ale o výjimečný počin, který se povede i profesionálům zřídkakdy a většině rekreačních hráčů nikdy.

Znatelné pokroky v golfu se dají poměrně rychle sledovat mimo hřiště. Na cvičných odpalištích nebo na tréninkovém greenu. Nejlépe pod vedením trenéra nebo jiného odborného oka, což jsme si připomínali minule. Avšak i když hráč trénuje sám, může pozorovat zlepšování prakticky z rány na ránu. Vtip vězí v opakování stejného úderu, a tedy stejného pohybu se stejnou holí v malých intervalech. Svalová i mentální paměť se otevírají dokořán.

Opakování je prý matkou moudrosti, ale v golfu se stává také otcem dovednosti. Ne snad, že byste potřebovali pověstných deset tisíc hodin, údajně nutných k perfektnímu zvládnutí čehokoli. Na dokonalost zde zapomeňte.

Golf je naopak hrou nedokonalosti, chyb a omylů, a uspějí ti, kdo jich udělají nejméně a kdo tento fakt prostě přijmou. Také se říká, že pouze začátečník hraje stylově. Než přijde na to, že bez myšlení na styl to do jamek padá nějak lépe.

Neznamená to ovšem, že byste měli rezignovat na podstatu sportovního golfu, spočívající v počítání skóre, a tedy hodnocení výkonu. I nesoutěživé povahy brzy seznají, že „jen tak“ po hřišti – tedy bez sčítání ran – se jít nedá. Při lyžování si vystačíte bez časomíry, při tenise bez hry na body, a rybník se také přeplave bez ohledu na čas. Všechno to proběhne pro pocit. V golfu úplně ne.

banner.golf

Pocity se sice nabírají každou ranou, cvičnou i ostrou, ale pak jsou tu právě výsledky. Říká se, že životní ztráty se nesčítají, ale v golfu se opravdu počítá a má počítat každá rána. Z narůstajícího skóre však není třeba se hroutit.

Zvláště v začátcích je úplně jedno, na kolik úderů jamku zahrajete. Někomu je to šumafuk i později, a proč ne? Počítání ran ale udržuje hráče ve hře a přítomnosti. Přináší potěšení i zklamání, což znamená ekvivalent jiných životních činností, a v jinak čisté zábavě udržuje sportovního ducha.

Jak řečeno, orientace na čísla by zvláště na začátku neměla převážit. Navíc, jednou z mnoha geniálních stránek golfu je více možností, jak se udržovat při vědomí výkonu či soutěže. V jiných sportech se situace poměřuje většinou pomocí branek, bodů a vteřin. Golf ale nabízí i jiné způsoby než hru na rány.

U počátků stála hra na jamky. Při ní se nesčítají údery na všech jamkách dohromady, ale pouze vždy na jedné konkrétní. Kdo má úderů méně, vyhrál jamku a vede 1:0. Když mají soupeři stejně, jamka se „půlí“ a nastává remíza. Takto lze hrát libovolný počet jamek, a to jak mezi jednotlivci, tak dvojicemi.

Páry se pak mohou poměřovat i jinak. Každý hráč v nich hraje buď sám za sebe, anebo se počítá výsledek lepšího z dvojice. To se odehrává tzv. fourball, kdy jsou v akci čtyři míče čtyř hráčů. A ještě je tu foursome, při němž se dvojice hráčů v úderech střídají. Jeden odpálí, další hraje následující ránu, a tak to jde až do konce. Je to náročnější styl, už pro zkušenější, ale o to víc zábavný.

Oba zmíněné formáty se střídají v nejslavnějším utkání týmů na světě, jímž je Ryder Cup, duel mezi mužskými týmy Evropy a Spojených států. Koná se každé dva roky a letos v září na něj snad konečně dojde v americkém Whistling Straits po loňském odložení kvůli pandemii. Ještě předtím, na začátku září, se uskuteční dámská obdoba, Solheim Cup, rovněž v USA. Na ženy myslí golf odpališti, které jsou předsunuta před ta mužská, a tudíž délku hřiště zkracují.

Hra na rány je základem golfu, ovšem kvůli rozdílné výkonnosti hráčů se výsledek buď upravuje započtením tzv. handicapu, nebo se rovnou hraje na handicapový systém stableford. Vysvětlíme, pomalu, postupně, mírně.

Handicap udává aktuální výkonnost hráče. Díky tomu mohou spolu soupeřit úplně všichni ve stejné chvíli na stejném místě. Onen handicap, to je číslo, které říká, o kolik ran nad par (normu) hřiště je hráč schopen absolvovat osmnáct jamek. Obvyklým parem 18jamkového hřiště je 72 (ran). Pokud má hráč handicap 18, znamená to, že je schopen dané hřiště obejít s výsledkem 90 ran. Při srovnávání s někým, kdo má handicap 0, je mu pak oněch 18 ran z aktuálního výsledku odečteno, zatímco nulový handicap neodečítá nic.

Proto jde o vysoce demokratickou hru, v níž se můžete utkat a poměřovat opravdu s kýmkoli, třeba s šampionem turnaje Masters, pokud byste snad měli to štěstí na setkání. Profesionální golfisté handicap nemají, jen amatéři. Pozor však, pojem amatér neznamená horší výkonnost, ale fakt, že hráč se golfu věnuje na amatérské bázi, tedy se jím neživí. Slovo amatér pochází z latiny a označuje někoho, kdo věc ovládá, rozumí ji a miluje! Mezi amatéry jsou samozřejmě rozdíly, od špičkových výkonnostních hráčů až po ty rekreační.

Ještě ten stableford. Ve zkratce a zjednodušení jde o bodový systém, který na každé jamce ohodnotí počet úderů body, a to v závislosti na aktuálním handicapu hráče. Opět si pomozme handicapem 18. S ním by měl hráč na každé jamce zahrát výsledek 1 rány nad par. Když se mu to povede, dostává dva body. Pokud zahraje lépe, bodů je víc, pokud méně, tak i bodů získá méně.

Pryč od čísel. Pojďme k pocitům. Každý golfista řekne, že právě jeho začátky byly těmi nejlepšími časy. Pověstnou dobou malin nezralých, které chutnají nejvíc. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti začátků v 90. letech, kdy v Česku bylo pořád ještě málo hřišť a tím i možností, kde golf volně a bezstarostně zkusit.

Ať už jsme hráli na šesti jamkách veřejně přístupného zámeckého parku Krásný Dvůr u severočeských Podbořan, nebo na vznikajícím driving range zapadlých středočeských Podbořánek (podobná jména i místa), všemožné individuální hry na rány vždy přebila ta nejspolečenštější. Scramble, nebo také Texas scramble.

Slovo scramble znamená tahanici nebo rvačku, ale něco takového na golfové hřiště nepatří. Jiný význam slova, míchanice, už smysl dává. To se totiž dohromady postaví dvojice, trojice nebo čtveřice. Každý hráč hraje svým míčem, ale pro následující úder se vybere pozice toho nejlepšího. Z ní zase všichni hrají svým balonem až do finiše v jamce.

Tento systém staví na hlavu vnímání golfu jako hry jednotlivců. Tady jde zcela o týmovou záležitost, ve které může vyniknout každý. Dlouhým odpalem, krátkou přihrávkou nebo šťastným puttem. Stává se, že papírově nejslabší hráč zazáří ve vypjatých chvílích kolem greenu nebo na něm, kde zázračnou ranou trumfne i mnohem zkušenějšího golfistu. Tím sladší je odměna pro něj i celý tým.

Takto mohou spolu hrát jak přátelé a náhodní známí, tak rodiny. O to jde především. Golf bezvadně funguje právě jako rodinná hra. A fungovat musí, protože je poměrně časově náročný, a pokud má člen rodiny zmizet za hrou na několik hodin, tak nejlépe v doprovodu svých nejbližších. Neradno někoho nechávat doma, zvláště o víkendu. Existuje sice termín „golfové vdovy“, ale díky stále častějšímu zapojování žen z rodin do hry pomalu pozbývá na významu.

Povznášející nemusí být jen hra v přírodě pod zářícím sluncem, za vůně posekané trávy, lučních květin a lesa. Ke štěstí opět postačí trénink na cvičných plochách. Třeba na putting greenu, kde čeká několik navrtaných jamek pro nespočet osobních výzev i soutěží, ale také pro prosté potěšení z úderu, který začíná kontaktem hole s míčem a končí klokotáním balonu v jamce.

Putt je něco jako kulečníkový šťouch, který má nepřeberně variant provedení a výsledků. Navíc, hráč se nemusí mořit předchozí snahou, dostat míč na green někdy složitou a dalekou cestou z odpaliště. Výsledek je tu hned.

Kvalitní trénink, to ani v golfu není kvantita. Důležité je, aby každý úder měl svůj smysl a cíl, aby nemířil jen tak někam do prázdna. Důležité jsou odpočinek a přestávky mezi cvičnými údery, fyzické i psychické pauzy. A důležité je i prostředí, ticho, klid a mír, v nichž jste jen sami se sebou a svým rozpoložením.

Neznamená to však, že golf musí být v každém okamžiku ambientní. Bývalý atlet a nynější golfový profesionál Roman Šebrle se někdy chodí po hře ještě „vymlátit“ na driving range, kde co nejrychleji a nejsilněji pálí do míčů tou největší holí, driverem. Smyje prý tak ze sebe stres, napětí a frustraci.

Dostat se z tréninkových ploch na opravdové hřiště obnáší kromě pilného tréninku také složit u trenéra zkoušku golfové způsobilosti, jakýsi řidičský průkaz. Zkouška obsahuje stejně jako v autoškole teoretickou i praktickou část. Na rozdíl od aut se tady ale nebourá, učitelé jsou vlídní a postup bývá rychlý.

Složením zkoušky je vztah ke golfu, podobně jako manželství, stvrzen. Že jde o lásku za hrob, dokládá osud Seana Conneryho. Filmový James Bond byl vášnivým golfistou a po jeho loňském úmrtí se chystá rozptýlení popela na skotském hřišti. O těch našich se dočtete zase příště.

Jak začínal šéfkuchař Zdeněk Pohlreich

Golf je jednoznačně mentální sport. Jsou lidi, kteří se s tím nesmíří celý život, ale já ano. Zaujal jsem buddhistický postoj s tím, že člověk musí najít vnitřní klid a nekazit si den starostí o výsledek. Golfisté mají v první fázi starost o to, aby to lítalo daleko. Potom jsou ve fázi finančního strachu, protože za každým ztraceným míčkem vidí jeho cenu a pak se vývoj různí. Někdo je ochoten utratit za trénink hromadu peněz a hraje dobře, ale někomu to vůbec nestojí za to. Hraju ještě raději, než jsem hrával a hraju zhruba stejně blbě. Nehorší se to.