Fenomén golf. Proč je dobré začít ho hrát?

Bůh stvořil na pravé dlani člověka takzvanou čáru života. Bylo to z určitého důvodu. Přesně do ní totiž zapadá levý palec při dobrém držení golfové hole.

Ať už je faktický původ hry zvané golf jakýkoli – vznikl nejspíše ve Skotsku, ale možná také v Holandsku nebo dokonce v Číně, její podstata a principy musí být božského stvoření. Na to ostatně narážel texaský trenér Harvey Penick, autor citátu z úvodu článku. Ten je prvním z celoroční série, určené pro každého, kdo na golf kdy jen pomyslel, chtěl by ho hrát, nebo jej snad už dokonce hraje.

Jako patrioti se v seriálu podíváme podrobně po golfových hřištích Moravskoslezského kraje, ale ještě předtím podnikneme cestu právě k stavebním kamenům, které tvoří tuto nádhernou univerzální hru. A také zjistíme, co je třeba pro hraní udělat. Otázky kdo, co, kdy, kde a jak mají ještě čas. Nejprve je třeba odpovědět na proč?

Hlavně ve starých detektivkách bývá golf zobrazován coby zvláštní zábava lidí obtloustlých jak tělesně, tak finančně. Skutečnost, že jde o ryzí sport a dokonce olympijský, už dlouho nelze zpochybňovat. Golf v rekreační podobě nevyžaduje trenéry fyzické kondice, fyzioterapeuty či dietology, které si dnes najímají špičkoví profesionální hráči, ale brzy vám dá pocítit, že něco na tom sportu je.

Do zhruba dvouvteřinového švihu holí, s úderem do míče počítaným na milisekundy, se zapojuje sedmnáct svalových skupin. Nejde přitom o fyzicky často zničující dynamiku „start-stop“, jakou známe z raketových sportů, ale o plynulý pohyb, který má hráč plně ve své moci a kontrole. Začíná i končí, kdy on sám chce, nikoli podle diktátu soupeře.

Mezi švihy pak nastává ten nejpřirozenější a nejzdravější pohyb člověka. Chůze. Vykonávaná ke všemu po měkkém travnatém povrchu, bez rizika opotřebení kloubů vinou nárazů či otřesů, známých z běhu.

Už jedna devítka jamek odehraná týdně znamená zhruba dvě hodiny chůze a pohybu na vzduchu, čímž se snižuje riziko infarktu a cukrovky asi o třicet procent. Odehrát osmnáct jamek – historický standard, který vznikl podle upraveného počtu jamek na nejstarším hřišti světa, Old Course ve skotském St. Andrews – znamená ujít 10 až 12 kilometrů.

Standardní čistou délku hřiště, někde mezi pěti až šesti kilometry, si pro celkovou nachozenou porci zdvojnásobte. Hráč nikdy nejde přímou cestou. Uhýbá podle polohy svého míče, nebo kvůli jeho hledání. Navíc ještě přechází mezi jednotlivými jamkami a tyto vzdálenosti se do délky hřiště nepočítají. Délku určuje jen čistá metráž mezi odpališti a jamkami.

Popsaný golfový pohyb znamená průměrnou spotřebu 360 kalorií za hodinu. Tedy více než třeba při stolním tenise nebo józe. A to nic proti těmto dvěma sportům. Spousta vrcholových golfistů hraje právě ping-pong kvůli pohybové koordinaci a jóga pro golfisty je dnes už samostatným odvětvím tohoto cvičení.

Odhlédněme od halového golfu, který představuje více méně náplast v dobách, kdy nelze jít ven. Golf je prakticky výhradně outdoorovou aktivitou, se všemi výhodami z toho vyplývajícími.

Na slunci přirozeně chytáte dnes tak potřebný vitamin D. Pohybem si snižujete „špatný cholesterol“ a naopak prouděním krve zvyšujete okysličení mozku. Ten pracuje v patřičných momentech na plné obrátky.

Golf učí poznávání, přesnosti, strategickému myšlení a soustředění, vyzdvihuje tvořivost, vizualizaci i koordinaci hlavy a těla.

Pravidelná hra zlepšuje náladu a pocity štěstí, zatímco potlačuje úzkosti a deprese. Tím, jak si lidé golfem udržují pevné kosti, pružné svaly a bystrou mysl, zůstávají aktivní. Podle nespočtu na sobě nezávislých lékařských studií díky tomu žijí o sedm let déle než povaleči z gauče. To už stojí za to zkusit, ne?

Pro koho golf vlastně je? Naprosto demokraticky a spravedlivě pro každého, kdo dokáže stát na nohou a udržet koordinaci pohybu. Pro malé dítě stejně jako pro kmeta. Nejstarší žijící šampion největšího světového turnaje Masters, Američan Jackie Burke, ve svých 97 letech stále ještě hraje. Devět jamek skoro denně.

O tom, že je to jeden z mála sportů, u něhož se dá vydržet až do smrti, svědčí několik případů skonání přímo, a právě na hřišti. Včetně toho nejslavnějšího. Americký komik Bing Crosby dohrál osmnáctou jamku u Madridu, pochválil spoluhráčům, jaký to byl krásný den na golfu, a skonal – pravda – na infarkt.

Jednou z mnoha výjimečností golfu je možnost zahrát si jej s kýmkoli. Pro radost s rodinou, kdy společně najednou mohou jít a bavit se dědeček, otec i syn, a dokonce i hrát na výsledek. Díky systému handicapů výkonnosti se může poměřovat začátečník s profesionálem. Už jsme zase u tenisu, a opět nic proti němu, spousta tenistů se dala na golf a naopak, mnoho golfistů si udržuje kondici tenisem. S Rafaelem Nadalem si ale rovnocenně nezahrajete.

Golf je také velmi sociální hra, která sbližuje lidi bez ohledu na původ či povolání. Pokud třeba sednete do britského taxi, díky tamní silné golfové tradici je pravděpodobné, že řidič bude velmi dobrým hráčem. Na většině zeměkoule není golf kastovní záležitostí.

Kdosi prohlásil, že golf a sex jsou jediné věci na světě, které si užijete, i když je neovládáte. V prvním případě skutečně nemusíte být mistry, abyste měli radost ze hry a odcházeli ze hřiště s pocitem skvěle stráveného času.

Faktem je, že čím lepší hráč, tím častěji hraje, a tedy si zlepšuje svůj zdravotní stav. Bývalý britský premiér David Lloyd George ale tvrdil, že méně talentovaní golfisté mají ze hry dokonce víc než ti nejlepší hráči. Jak to? „Je to jediná hra, v níž ten nejhorší hráč získá pohybově i emocionálně vůbec nejvíc. Dobrý hráč se zabývá i tou nejmenší chybou, kdežto ten špatný dělá chyb tolik, že nemá nejmenší šanci či čas se jimi zabývat.“

Tenisový kurt může být antukový, travnatý nebo betonový, ale pořád má tutéž podobu a rozměry. Mezi čarami, zdmi a ploty obvyklých sportovních kolbišť půjde vždy o nějakou svázanost a stereotyp. Golfových hřišť je na světě kolem 36 000 a u nás zhruba 110. Žádné, ani tady, ani jinde, přitom není stejné. Každé se díky přírodě a prostoru stává originálem, od polárního kruhu po tropy, od horských úpatí po mořská pobřeží, od pouštních ploch k lužním lesům.

Stejně tak není stejná žádná hra ani situace. Vždycky se dají jak každá jamka, tak celé hřiště zahrát líp. Ideální tenisové skóre je 6:0, 6:0. Ideální golfové skóre neexistuje, respektive se ho nikdy nedá dosáhnout. Na 18 jamkách by muselo být odehráno pouhých 18 úderů. To jde teoreticky v minigolfu, ale nikoli ve „velkém“ golfu, při jamkách měřících i kolem půl kilometru.

Rovněž kvalitou a náročností se liší hřiště, a tedy i golf na nich. Nemusíte nutně hrát na těch nejlepších (samotný pojem „nejlepší“ a kritéria pro něj jsou diskutabilní stejně jako všude jinde), abyste si užili krásné pocity ze hry. Stejně jako se liší restaurace, tak je to i s golfem. Skvěle se (ho) najíte i tam, kde přitom nemají horentní ceny. I tady kromě produktu rozhoduje prostředí.

Rovněž učit golf se dá všude. Nejen na určených cvičných plochách u hřišť, ale klidně někde na louce, mýtině anebo na pláži, kde ostatně s jednou holí začínal jeden z nejlepších evropských golfistů historie, Španěl Severiano Ballesteros. Pomoc trenéra aspoň v začátcích a nejlépe průběžně jistě potřebovat budete. I na toto téma se vám chystáme poradit.

Golf je otiskem života. Buď se v nich ocitáte, nebo většinou se sami vystavujete jedinečným situacím, s nimiž je třeba se vypořádat. Dobré pozice míče se střídají s horšími. Jde o zkoušku odvahy, disciplíny, sebeovládání. Předchozí špatnou ránu ani jakoukoli jinou minulost změnit nelze. Co lze, to je těšit se na budoucnost, na příští úder a snahu provést jej co nejlépe. Nová rána je jako nový den v životě. Každý je jiný a neopakovatelný. A každý znamená nový start a nový zážitek.

Jedno zásadní pravidlo, které platí v golfu, lze rovněž uplatnit i na život: Míč se hraje tak, jak leží. Bez obezliček, úprav či vnější pomoci je nutné postavit se čelem jak k balonu, tak k životnímu okamžiku.

Rovněž u obou platí, že přílišné rozvažování bývá spíše na škodu. Hráč musí věřit svým svalům, instinktům a hrát jednoduše. Při golfu si věci nekomplikujte, protože už život je komplikovaný dost a dost, tak proč si to ještě zhoršovat. Rozhodněte se a konejte.

Na golfu je krásné to, že hráč je sám sobě rozhodčím. On je garantem dodržování pravidel, která přitom nejdou proti hráči, nýbrž ho chrání. Dodržovat pravidla neznamená rigidnost. Je to pro golfistu samozřejmost, vyplývající z historie, tradice a etiky hry.

Říká se, že chcete-li dokonale poznat protějšek, vezměte ho na golf. Tím, jak se chová a jak ctí pravidla, před každým nechtěně, ale nutně vysvlékne svou duši donaha. Po osmnácti společně strávených jamkách bezpečně poznáte, jestli s tím člověkem chcete žít, přátelit se nebo podnikat.

Samozřejmě, že při golfu se toho nejvíc dozvíte i o sobě samých. Na jednu stranu jde o zvláštní formu sebepoznání a meditace. Golf produkuje příjemné endorfiny, uvolňuje stres a zklidňuje mysl do stavů, které nakonec vedou až ke kvalitnímu spánku. Hra ale zároveň vyvolává i napětí a tlak a je na dotyčném, jak se s tím vyrovná.

Mezi přáteli se může hrát třeba jen o pivo, ale emocí bude prýštit stejně jako při finále mistrovství světa ve fotbale. Tam je ovšem kolem hráče dalších deset souputníků. Tady máte jen sebe a spoluhráče, který je však zároveň vaším soupeřem. I když, jak opět říkal Harvey Penick, „když hraješ golf, jsi můj přítel.“

Jak začínal fotbalista Vladimír Šmicer?

S Patrikem Bergerem jsme přišli v Anglii do golfového klubu, že bychom chtěli hrát a koupit si vybavení. Poslali nás do tamního obchodu, kde jsme si řekli, že nejlepší bude asi to nejdražší. S krásnými novými holemi jsme šli na cvičné odpaliště a tam jsme se dva týdny strašně trápili. Nemohli jsme se pořádně trefit do míče, měli jsme puchýře na rukou…

Hrůza. Poznali jsme, že golf asi nebude jednoduchý a že ho sami nezvládneme. Tak jsme vyhledali trenéra. Jeho první otázka byla: Ukažte, co máte za hole? Vy začínáte? Kdo vám to prodal? Kroutil hlavou, že to přece takhle nejde, a vzal nás zpátky do obchodu, kde prodavačům strašně vynadal, co si to dovolili nám prodat. Šlo totiž o hole pro profesionály, s malými hlavami, takzvané žiletky, které začátečník nemá šanci ovládnout.

Obchod tedy naše hole zase odkoupil, i když pro nás trochu ztrátově, ale nejdůležitější bylo, že jsme si až napodruhé pořídili vybavení, které nám jako začínajícím už sedělo.