Faksa o návratu do Dallasu, Stanley Cupu i olympiádě. Coldplay? Měl jsem husí kůži

Až bude trenér české hokejové reprezentace Radim Rulík oznamovat nominaci na olympiádu do Milána, bude Radek Faksa doufat, že uslyší své jméno. Tuší, že má možná poslední šanci zahrát si pod pěti kruhy.

V době olympijských her mu bude 32 let. Na dvou předešlých olympijských turnajích nehrál, protože na nich nestartovali hráči z NHL. Teď by to mohlo klapnout! „Šance určitě je, všechno ale záleží na tom, jak se mi bude dařit,“ řekl odchovanec opavského hokeje pro patriotmagazin.cz během rozhovoru ve Frýdku-Místku, kde se během léta připravoval, stejně jako Ondřej Palát, s týmem prvoligových Rysů. Následně odletěl do Dallasu, jehož barvy opět oblékne po roce stráveném v St. Louis.

Se Stars jste podepsal smlouvu na tři roky. Jak se zpátky do Dallasu těšíte?

Těším. A moc. Život v Dallasu je krásný, o rodinu bude postaráno, tým má vysoké ambice. Je šance dojít daleko a zahrát si ještě o pohár.

Má Dallas tým na Stanley Cup?

Určitě, tým má velkou sílu. Je tady spousta zkušených hráčů, kteří ví, jak dojít daleko. Několikrát už jsme byli kousek… Kostra zůstala, musíme si věřit, šance je velká. NHL je ovšem hodně našlapaná a rozhodují maličkosti. Může se to podařit, taky ale můžeme vypadnout v prvním kole play-off.

V St. Louis jste byl rok. Čekal jste, že v organizaci zůstanete déle?

Nevěděl jsem, co se bude dít. Měli o mě zájem, z čehož mám radost. Ale nakonec jsem si vybral Dallas.

Takže jste mohl v St. Louis zůstat?

Ano.

Vracíte se do známého prostředí, Dallas jste ale na rok opustil. Takže začínáte zase od nuly?

Všechno jsme tam pustili. Nečekali jsme, že se tam ještě vrátíme, se všemi jsem se už rozloučili. Na druhou stranu, vše známe, máme tam kamarády, víme, co nás čeká. O to bude přesun jednodušší.

Dokážete si představit, že byste v Dallasu jednou zůstali natrvalo?

Přemýšleli jsme o tom, ale stále nás to táhne domů. Člověk neví, co se stane, ovšem pravděpodobně se vrátíme zpátky. A pokud bychom v USA zůstávali, tak spíše někde u moře.

Jak jste si stihl užít léto?

S rodinou jsme byli u moře v Chorvatsku, vyrazili jsme na několik výletů po republice a s manželkou na čtyři dny do Španělska. Jinak se ale člověk snaží být co nejvíc doma a věnovat se dětem. Každý den trénuju, dopoledne jsem pryč, takže si s nimi chci užít každou volnou chvíli.

Vyrazil jste i na koncert Coldplay do Londýna. Byl to velký zážitek?

Neskutečný! Je to moje nejoblíbenější skupina, doteď jsem je naživo neviděl. Atmosféra byla úžasná, navíc hráli doma, ve Wembley, měl jsem husí kůži. Byl to jeden z nejlepších zážitků, co jsem kdy zažil.

Váš syn má čtyři roky. Půjde taky hokejovou cestou?

Chodil na školu bruslení, když bylo volno, bral jsem ho i na led. Teď už ho dáme na hokej, bude hrát za Dallas Stars. Sám se na to ptá, těší se.

Celý hokejový národ už se těší na únorovou olympiádu. Věříte, že si vybojujete letenku do Milána?

Šance určitě je, všechno ale záleží na tom, jak se mi bude dařit. Nevýhodou pro mě je, že nastupuji na místě, na kterém je v reprezentaci největší konkurence.

Přijal byste i jinou roli?

Už v Dallasu jsem hrál půlku sezony na křídle. Jsem dost zkušený na to, abych zahrál křídlo i v národním týmu.

Pokud se do finální nominace dostanete, splníte si tím jeden ze snů?

Určitě. Byl jsem na mistrovství světa, zahrál jsem si Světový pohár, ale olympiáda je na reprezentační úrovni nejvíc. Tím spíš, když na posledních dvou olympijských turnajích, na kterých jsem mohl startovat, nebyli hráči z NHL. Milán je pro mě asi poslední šance, o to víc mě láká.