Fajna Filda: Výuka faktů je důležitá, ale nestačí, říká David Černín

V době, kdy nás obklopují informace ze všech stran, je kritické myšlení a mediální gramotnost klíčem k orientaci ve světě.

Jak se tyto dovednosti učí na školách? Proč jsou důležité a jak je propojit s výukou dějepisu? O tom všem si povídáme s filozofem, doktorem Davidem Černínem, který své zkušenosti sdílí nejen v Ostravě, ale i na prestižní Harvardově univerzitě.

Pane doktore, jaký je rozdíl přednášet v Ostravě nebo na Harvardu?

Rozdíl je hlavně v publiku a kontextu – na Harvardu jste obklopen odborníky z celého světa, což přináší nové podněty a výzvy. Při příležitosti výzkumného výjezdu do USA jsem navštívil také Czech Café, které na půdě Harvardu pořádá přednášky pro českou komunitu v Bostonu. Mým tématem byla Ostravská univerzita a město Ostrava, jejich historie a proměny, kterými v posledních letech procházejí. Mým cílem bylo poukázat na transformaci Ostravy, o což čeští krajané v Bostonu skutečně měli zájem.

Je skvělé, že jste ostravské téma dostal až na Harvard, je z vás cítit velký patriotismus. Proč jste si vybral jako svůj životní obor právě filozofii? Nevnímá dnešní společnost filozofy jako nadbytečné?

Za počátky mého zájmu o filozofii určitě může můj děda, který strávil většinu svého života jako horník, ale v důchodu se mnou neustále chodil do knihovny a hodně mi četl. Zároveň nelze zapomenout na jeho téměř sokratovská moudra jako „myslet znamená ho*no vědět“. Filozofii chápu jako reflektivní přemýšlení o vlastních myšlenkových pochodech, které ale stále slouží naší praxi a naší orientaci v životě a ve světě plném komplexních a někdy protichůdných informačních toků.

Jedním z vašich hlavních filozofických témat je Big History, tedy Velká historie. Co to vlastně je a proč je podle vás důležitá pro současné vzdělávání?

Big History je interdisciplinární obor, který zkoumá dějiny od Velkého třesku až po současnost. Pro současné vzdělávání je důležitý, protože ukazuje, jak jsou různé vědy propojené. Učí žáky dívat se na svět komplexně a rozvíjí jejich kritické myšlení napříč obory. To je užitečné pro pochopení současných výzev i pro smysluplnou výuku dějepisu.

Foto: se souhlasem Davida Černína

Použil jste termín „kritické myšlení“, co znamená a jakou roli v něm hraje dějepis?

Kritické myšlení znamená umět analyzovat usuzovací procesy a postupy, pomocí kterých docházíme k úsudkům a přesvědčením. Souviset s ním může i mediální gramotnost, tedy schopnost analyzovat informační zdroje a jejich důvěryhodnost. Společně jsou tyto dovednosti klíčové pro efektivní rozhodování, řešení problémů i pro obranu před manipulací a dezinformacemi. Dějepis sám o sobě je skvělým příkladem těchto procesů – nejprve musíme z informací, které pocházejí z minulosti, vyvodit odůvodněná přesvědčení, a potom tyto poznatky předat dále tak, aby nám pomohly porozumět současnému světu a přispět k jeho zlepšení.

Jaký je podle vás rozdíl mezi výukou faktů a rozvojem kritického myšlení v dějepise?

Rozdíl je zásadní. Výuka faktů je důležitá, ale nestačí. Rozvoj kritického myšlení spočívá v tom, že žáci nejenže znají fakta, ale umí je analyzovat, porovnávat a klást si otázky. Dějepis tak přestává být jen o biflování dat, ale stává se nástrojem pro rozvoj dovedností, které jsou užitečné v každodenním životě.

Jaké jsou podle vás nejčastější typy dezinformací, se kterými se žáci na školách setkávají?

Domnívám se, že by byla chyba omezit výuku kritického myšlení a mediální gramotnosti jen na „dezinformace“. Důležité je naučit se kriticky pracovat s informacemi obecně. Koneckonců dezinformace, fake news, konspirační teorie i hoaxy jsou vlastně jen velmi bohatými informačními toky, které část svého obsahu, např. klamavý úmysl v něčí prospěch, skrývají.

Jaké metody nebo strategie doporučujete učitelům pro rozvoj těchto dovedností u žáků?

Doporučuji v první řadě zohlednit aktuální společenské potřeby a různorodé digitální nástroje, které se stávají součástí našich životů. Pro samotnou výuku pak preferuji metodu Evokace – Uvědomění – Reflexe (E-U-R). V rámci evokace jsou žáci konfrontování se zdánlivě jednoduchou otázkou či problémem, který je následně ukázán jako výrazně komplikovanější, uvědomění se skládá z poskytnutí teoretických nástrojů k řešení podobných problémů, a v rámci reflexe studenti mohou poskytnuté nástroje aplikovat na úvodní problém a další možné situace.

Foto: se souhlasem Davida Černína

Čím by tedy učitelé, kteří chtějí kritické myšlení ve školách rozvíjet, měli začít?

Měli by začít malými kroky – zařadit do výuky diskusi, analyzovat společně s žáky aktuální události nebo mediální obsahy. Inspiraci najdou v odborných publikacích, na workshopech nebo v on-line zdrojích. Doporučuji knihy a články, které jsme sepsali s kolegy, ty jsou zaměřeny na praktické tipy pro výuku kritického myšlení a mediální gramotnosti. Já osobně doporučuji naši publikaci Dějepis mezi vědou a vyprávěním, která je veřejně a zdarma dostupná na stránce Katedry filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity.

Jaké jsou vaše další plány v oblasti výzkumu nejen kritického myšlení a mediální gramotnosti?

Se zahraničními kolegy v projektu REFRESH plánujeme dále rozvíjet projekty zaměřené na způsoby, jak se ponaučit z minulosti. Rád bych propojil české a zahraniční zkušenosti a vytvořil metodiky, které budou užitečné pro učitele i žáky. Chci také pokračovat v popularizaci těchto témat, aby se stala běžnou součástí školní výuky a veřejné debaty.