Společnost
17/05/2022 Petr Broulík

Unikátní sto let staré snímky a plány ostravských jatek připomínají rozmach města

​Letos uplyne přesně 141 let od okamžiku, kdy na samém konci ostravské Stodolní ulice v sousedství dobytčího tržiště vyrostla nejstarší, tehdy ještě velmi skromná část areálu městských jatek.

Sloužila a byla zařízena zatím pouze na porážku hovězího dobytka. Měla jen nevelkou dřevěnou lednici, do které řezníci uskladňovali maso a chladili ho ledem z nedalekého rybníka za přilehlou železniční tratí.

Tak začíná pracovník Archivu města Ostravy Jozef Šerka povídat o historii starých jatek, které se po velké rekonstrukci a přístavbě otevřely tento týden veřejnosti. V cihlovém paláci, jak někdejší jatka nazval architekt rekonstrukce Robert Konieczny z polských Katovic, řezníci porazili a rozbourali do roku 1965 statisíce kusů hovězího a vepřového. Teď „nová“ jatka začnou sloužit umění.

Vraťme se však s archivářem do té historie jatek, kdy sloužila svému účelu. A zkusme si historii řeznictví na přelomu 19. a 20. století v Ostravě přiblížit i kolekcí mimořádně cenných historických fotografií, které archiv města našemu magazínu poskytl.

Na porážku se čekalo mnohdy i řadu hodin. Foto: Archiv města Ostravy

Město rostlo tak, že předehnalo Opavu i Olomouc

Zahájení běžného provozu tehdy nových městských jatek připadlo na červen 1881. Avšak z technických důvodů trvalo ještě více než deset let, než se z nich stal plnohodnotný městský podnik.

Samo město navíc mezitím prudce rostlo – zatímco kolem roku 1880 v Ostravě bydlelo něco přes třináct tisíc obyvatel, o deset let později to bylo již téměř dvacet tisíc a v roce 1900 přesáhl jejich počet třicet tisíc. „To se nám dnes může možná zdát docela málo, ale v té době to znamenalo, že Moravská Ostrava na přelomu 19. a 20. století předehnala Opavu i Olomouc a stala se druhým největším městem na Moravě a ve Slezsku hned po Brnu,“ upozorňuje archivář.

Další stáje, chlévy i nové budovy porážek hovězího a vepřového

S překotným růstem počtu obyvatel v Ostravě musela držet krok i městská jatka, která se neustále rozšiřovala a v podstatě co deset let procházela hlubokou modernizací. V letech 1890–1892 vyrostly další stáje, chlévy i nové budovy porážek pro vepřový i hovězí dobytek.

Foto: Archiv města Ostravy

Areál byl navíc plynofikován, bezpochyby největší vymožeností však byla zbrusu nová chladírna, vybavená chladícím agregátem brněnské firmy Brand & Lhuillier, která řezníkům nabízela jednadvacet boxů k dlouhodobému uskladnění masa.

„A právě tato budova, jejíž stavbu realizoval ostravský stavitel Clemens Hladisch, tvoří dodnes nejstarší dochovanou část historického areálu jatek,“ upozorňuje Jozef Šerka.

Jatka umožnila zakázat veškeré domácí porážky, zlepšila se hygiena

V době svého vzniku byla budova jatek skutečnou pýchou města a starosta města Adalbert Johanny dokonce tvrdil, že jako první v celém Rakousku umožnila uchovat maso až po dobu dvou měsíců.

Foto: Archiv města Ostravy

Byla to pro Ostravu také velká investice, vždyť přestavba si vyžádala sumu sto čtyřicet tisíc zlatých, což bylo o něco více, než kolik v roce 1890 činily veškeré řádné příjmy městského rozpočtu.

„Ale díky ní bylo konečně dosaženo cíle, který si město vytklo již v roce 1880 – mohly být zakázány veškeré domácí porážky, čímž se výrazně zlepšila hygienická situace ve městě. Porážený dobytek se navíc poprvé v historii v Ostravě dostal pod veterinární kontrolu,“ upozorňuje ostravský archivář.

Rejžujeme, mohli hlásit z městských jatek na radnici

Připomíná, že jatka si od té doby také na sebe začala nejen vydělávat, ale přinášela i zisk do městské pokladny. „Veškeré porážky na jatkách prováděli totiž stále soukromí řezníci, kteří nyní museli městu odvádět poplatky z provedení porážky, z uskladnění masa v chladicích boxech nebo z pronájmu chlévů a stájí na jatkách,“ popisuje Jozef Šerka.

Vepřová porážka. Foto: Archiv města Ostravy

A dodává, že k dalšímu zlepšení hygienické situace přispělo v roce 1896 vybudování železniční vlečky, jejímž prostřednictvím se dobytek dostal na tržiště i jatka, aniž by ho bylo nutno přihánět ulicemi města.

Na přelomu století se tu poráželo dvacet tisíc kusů dobytka ročně

Jak město rostlo, rostla však neustále také spotřeba masa. Na přelomu 19. a 20. století se v průměru poráželo víc než dvacet tisíc kusů dobytka ročně, toto množství dvojnásobně překročilo původně odhadovanou kapacitu jatek. Na každou porážku se proto musely stát dlouhé fronty a nestačilo už ani místo v chladírně.

Dršťkárna. Foto: Archiv města Ostravy

Proto město nechalo provést v letech 1902–1903 další fázi rekonstrukce svých jatek. Nechalo areál elektrifikovat a vyrostly další dvě budovy, které tvoří historicky nejstarší část jatek z červeného cihlového zdiva, tedy nová chladírna a nová vepřová porážka.

Věž jatek skrývala vodojem či chlazení vzduchu

Nová chladírna, jejíž agregáty dodala tentokrát firma Pražské akciové strojírny, nejenže měla více než dvojnásobnou kapacitu chladicích boxů, ale se svou věží, tyčící se do dvacetimetrové výše, se stala novou dominantou celé přilehlé městské čtvrti.

Věž samozřejmě neplnila jen funkci estetickou. Ukrývala v sobě chlazení vzduchu, vodojem a kondenzátor vlhkosti. Původní chladírna, která k nové budově přiléhala, byla upravena na předchladírnu. V této předchladírně se čerstvé maso chladilo na šest až osm stupňů, v novější chladírně pak na dva až tři stupně.

Do jatek město investovalo patnáct milionů, do Nové radnice šedesát

Poslední velká modernizace městských jatek je spojena s obdobím první Československé republiky, kdy došlo k vytvoření takzvané Velké Ostravy sloučením Moravské Ostravy s šesti sousedními moravskými obcemi. Ostrava se stala poprvé v historii městem s více než sto tisíci obyvateli.

Kvůli plynulému zásobování obyvatelstva masem a masnými výrobky město muselo do jatek opětovně investovat značné sumy, tentokrát téměř patnáct milionů korun.

Hostinec. Foto: Archiv města Ostravy

„Jak mnoho to bylo, si uvědomíme v souvislosti ve srovnání s výstavbou Nové radnice, která probíhala téměř ve stejnou dobu a vyžádala si dalších šedesát milionů. Za to, že město bylo ochotno k tak velkorysým výdajům, vděčíme z velké části osobě tehdejšího ostravského starosty Jana Prokeše, který Ostravu cílevědomě měnil v moderní velkoměsto,“ upozorňuje pracovník Archivu města Ostravy Jozef Šerka.

Jatka se rozrostla až ke Stodolní, skončila v roce 1965

V této poslední fázi vznikla na nároží Porážkové a Stodolní ulice nejnovější část jatek, která se od starších budov z červeného zdiva výrazně odlišovala strohým vzezřením a bílým nátěrem. Nový komplex obsahoval masnou tržnici, novou chladírnu a předchladírnu, mrazírnu, laboratoře i administrativu.

Sklad kůží. Foto: Archiv města Ostravy

Změny, i když ne tak velké, se dotkly i historicky nejstarší a dodnes stojící části jatek. Vepřová porážka prošla modernizací, chladírna s věží byla přestavěna na solírnu a ledárnu, i když tu i dále zůstala pro případ výpadku elektřiny ještě strojovna s parním strojem. Ve stejném objektu se nacházela kotelna, jejímž úkolem bylo ústřední vytápění celých jatek.

Dá se říci, že zhruba v této podobě pak jatka fungovala jako městský podnik až do roku 1951, kdy byla znárodněna, a jejich správu převzal podnik Ostravský průmysl masný. Celý areál dosáhl dávno svého maxima a pro sousední obytnou čtvrť se už neměl dál kam rozšiřovat. O svou původní funkci však jatka přišla až v roce 1965, kdy se potravinářská produkce přesunula do nového kombinátu v Martinově.

Foto: Archiv města Ostravy

Sdílejte článek
zavřít reklamu
Reklama