Důvěrnosti Ilony Rozehnalové. Ostrava – město, kde nemusí být vedro

Brno – bude vedro! Tak se jmenuje spolek, který se v moravské metropoli snaží propagovat systémovou práci se zelení ve veřejném prostoru a přemýšlení o funkčních opatřeních, jež by městu pomohly s problémy spojenými s klimatickou změnou.

Stejně jako v Brně, i v Ostravě jsme letošní léto silněji než v předchozích letech pocítili, jak nepříjemný může být pobyt v rozpáleném městě. A jak důležité je umět dobře pracovat s tím, co nám pomáhá město ochlazovat. S vodou, stromy, keřovým patrem a dalšími prvky, které dokážou městské prostředí a tím pádem i nás – jeho obyvatele, ochránit před narůstající teplotou a suchem. Jak ukazuje mapa tepelných ostrovů Ostravy z roku 2023, i v našem městě je vedro, máme velké problémy s přehříváním, kromě průmyslových areálů jsou „rozžhavenými zónami“ i hustě zastavěné části s nedostatkem vzrostlé zeleně nebo ty, jež jsou obklopené železnicí, dálnicí či průmyslovými komplexy. Oproti Brnu však máme v Ostravě jednu velkou výhodu, se kterou zatím bohužel podle mě nepracujeme tolik, jak by bylo potřeba.

Komentáře Důvěrnosti Ilony Rozehnalové. Fénix, který povstal z popela 05/08/2024

Ostrava je totiž na rozdíl od jiných metropolí město polycentrické, položené v zeleni – lépe řečeno v zeleni takzvané nové přírody, jež se uchytila na plochách po zaniklých průmyslových areálech. Díky tomu, že dnešní Ostrava má podobu tří hlavních center položených mezi obří průmyslové areály, máme dnes okolo oněch čtvrtí přirozeně se objevující novou přírodu. Rostliny a živočichové si berou zpět to, co jim naši předkové vzali, znovuosidlují haldy, zaniklé průmyslové areály a četné proluky, které v Ostravě vyrostly na konci devatenáctého a v průběhu dvacátého století – v době, kdy se město překotně rozvíjelo na úkor zdejší rybníkářské a veskrze malebné, maloměstské až venkovské krajiny.

Naší generaci se tak v Ostravě naskýtá úplně jiný obrázek než těm, kdo zde žili v „potu, krvi a prachu“ před sto, potažmo padesáti lety, kdy město dramaticky rostlo, s domy obklopenými čoudícími továrnami. Dnes můžete v jakékoli části města pěšky do pár minut dojít do útěšné zeleně lesů či městské divočiny, do krajiny vzácných rostlin a živočichů či nepropustné a mysteriózní „stalkerovské“ džungle. Ostrava má díky tomu, že prochází proměnou z industriálního města v město postindustriální, vlastně v současnosti obrovskou výhodu a jedinečnou příležitost, jak bojovat s globálním oteplováním i skrze městskou divočinu. To ale znamená více o této výhodě mluvit, uvažovat o ní systémově a rozvíjet ji. Zahušťovat dovnitř tří městských jader, propojit je lépe cyklostezkami a rychlými tramvajemi, lépe využívat opatření tzv. modrozelené infrastruktury (vracet do města keře, vzrostlé stromy, využít dešťovou vodu, promyšleně sekat trávníky atd.), citlivě pracovat s rekultivací hald a průmyslových areálů, propagovat přirozenou sukcesi a při rekultivacích rozvíjet potenciál postprůmyslových lokalit coby dalších „zelených plic“ Ostravy, které ochlazují sídliště a silně zahuštěné části města, vystavěné v minulosti kolem nich.

Ostrava oproti jiným velkým městům není limitována nedostatkem prostoru a může si tak dovolit velkorysejší práci se zelení, výsadbou alejí, vznikem parkových ploch, podobně, jak to činili naši předkové nejen za první republiky. Ale i při stavbě některých vzorových sídlišť, kde se při práci s vnitrobloky a ulicemi myslelo na to, že lidé potřebují kvalitní veřejný prostor a zeleň. To, že v Ostravě na rozdíl od Prahy či Brna, jež se vyvíjely od středu do okrajů, není takový tlak na parcely, nám umožňuje lépe přemýšlet i o využití proluk. Za dobrý příklad považuji třeba diskusi o tom, jak by měla vypadat proluka po Německém domě v historickém jádru Ostravy. Ukázalo se, že není nutné parcelu zastavět, byť jde o lukrativní území v centru, ale naopak díky novým funkcím v okolí jí dát podobu náměstí se zelení. Podobně můžeme prověřovat i jiná území a dívat se na ně i optikou tepelných ostrovů a klimatické změny.

Ostrava díky dostatku prostoru může mnohem lépe pracovat s tím, co a jak umístí do svých proluk a jak naloží se svou unikátní městskou divočinou. Strategické uvažování může pomoct tomu, aby se proměnila v zelené město (v němž za pár let nebude nesnesitelné vedro), v příjemné místo k životu, které v době klimatické krize dobře využívá svých předností.

Autorka je majitelkou Antikvariátu a klubu Fiducia