Do Ostravy míří hvězdy zlaté éry filmové grafiky. Kino Luna je představí na výstavě

V Ostravě-Zábřehu bude od 9. ledna do 9. března 2026 k vidění kolekce československé filmové grafiky ze 60. až 80. let minulého století. Výstava je zdarma a přístupná v souladu s provozní dobou Kina Luna.

Expozici zahájí vernisáž 9. ledna od 18.00 hodin a představí přibližně padesát děl ze soukromé sbírky, která patří k nejrozsáhlejším v České republice a čítá dnes okolo 5000 exemplářů formátu A3.

Návštěvníci výstavy se seznámí s tvorbou předních grafiků zlaté éry československého plakátu, mezi něž patří Karel Teissig, Zdeněk Ziegler, Karel Vaca, Jiří Balcar, Milan Grygar či Karel Vyleťal. Výstava ukazuje charakteristické postupy tehdejší výtvarné tvorby a vychází ze soukromé sbírky, jejíž základ tvoří plakáty z bývalého kina v Novém Bydžově. Sbírka se následně rozšířila díky systematickému sběru i darům původních pracovníků kin. Autoři plakátů té doby často pracovali s omezenými podklady, což vedlo k výrazně autorskému pojetí a vzniku originálních vizuálních řešení.

O vzniku sbírky a své vášni pro československé filmové plakáty vypráví sběratel pan Lukáš Verfl.

Co byl první filmový plakát, který jste získal, a proč jste si ho tehdy odnesl domů?

Nebyl to jeden plakát, ale celá krabice asi se šesti sty kusy. Když mi bylo čtrnáct, odložil jsem ji na půdu domu v Novém Bydžově. Plakáty pocházely z místního kina, kde můj otec brigádně promítal. Věnoval mi je jako dítěti, tehdy sloužily hlavně jako výzdoba pokoje. Krabice zůstala na půdě 24 let, kdy už jsem v domě dávno nebydlel, a když se naskytla možnost ji opět získat, odnesl jsem si ji – a tím to všechno začalo.

Kdy jste si uvědomil, že jde o celoživotní vášeň?

Prakticky okamžitě, když jsem po letech otevřel krabici a viděl krásu plakátů. Zlom nastal v roce 2015, kdy jsem uspořádal první výstavu a viděl reakce lidí – jejich nadšení i vzpomínky na slavné filmy. Tehdy mi došlo, že nejde jen o koníček.

Jak dlouho se tomu věnujete?

Systematicky od roku 2012, kdy jsem zachránil první krabici ze staré půdy. Tehdy se z dětské vzpomínky stalo opravdové sběratelské nadšení.

Co vás na československých filmových plakátech nejvíce fascinuje?

Krása.

Má některý z autorů pro vás osobní význam?

Nejvíce jsem si oblíbil Karla Teissiga pro jeho osobitý styl a konzistentní kvalitu od 60. do konce 80. let. Ikonický plakát Šelma na svobodě považuji za jeden z nejlepších československých plakátů vůbec. Nechci opomenout ani význam ostatních autorů, například Karla Vacy, autora 302 filmových plakátů.

Proč si plakáty 60. a 70. let získaly kultovní status?

Autoři často pracovali s omezenými podklady, což vedlo k originálním, autorským vizuálním řešením. Grafici měli svobodu, mohli experimentovat a využívali svou výtvarnou kvalitu, takže vznikaly plakáty nadčasové a unikátní.

Máte nějaký „poklad“, který by návštěvníci rozhodně neměli minout?

Celá výstava je složena z pokladů, ale osobně vyzdvihuji plakát Sladký život od Karla Vacy z roku 1962, který jsem získal teprve v roce 2025. Nebo plakát k filmu Slaměný vdovec z roku 1964 od Zdeňka Kaplana.

Jak složité je dnes získat původní plakáty a v jakém stavu se nacházejí?

Někdy využívám aukce, jindy zachráníme zapomenuté krabice od bývalých promítačů. Sháním také plakáty od bývalých zaměstnanců kin. Získané kusy archivuji, digitalizuji a vystavuji, aby je mohli vidět návštěvníci. Stav se liší – některé jsou poškozené, jiné zachovalé.

Jak omezené informace o filmu ovlivňovaly kreativitu grafiků?

Omezené informace podporovaly kreativitu. Plakát nebyl jen ilustrací děje, ale vizuální interpretací filmu. Grafici pracovali s motivem, náladou nebo abstrakcí a díky tomu vznikaly originální a nadčasové návrhy.