Deset statečných se snaží zachránit stacionář, hrozí mu uzavření
Třicet let se pečovatelé starají v ostravském stacionáři o desítky mentálně postižených klientů, teď jim hrozí uzavření provozu.
Terezka, Pavel, František, Honza, Adélka... Ať je jim 17, 30, nebo 80, všichni mají něco společného - trpí mentální retardací nebo kombinovaným postižením, a jejich osudy jsou často velmi podobné.
Ve většině případů, pokud nezůstali zcela sami, pochází z rodin, které jsou na tom ekonomicky velmi špatně, a bez pomoci stacionáře by se neobešli.
Středisko pracovní rehabilitace, denní stacionář v Ostravě-Porubě, poskytuje ambulantní sociální službu, ale i každodenní zázemí pro 45 osob ve věku 17 až 80 let. Nabízí klientům vzdělávání, práci v dílnách, kuchyni, kde si osvojí základní dovednosti, které je vedou k samostatnějšímu způsobu života ve vlastní domácnosti.
Díky stacionáři klienti neztrácejí rodinné zázemí, sociální kontakty, a jejich rodinní příslušníci mohou v době jejich pobytu v zařízení plnohodnotně pracovat a postarat se o své rodiny.
"V roce 2020 se po vyhlášení nouzového stavu kvůli covidu stacionář poprvé potýkal s nedostatkem finančních prostředků, když bylo klientům znemožněno využívat sociálních služeb. Zařízení se přesto muselo udržet v chodu, stejně jako se musely zaplatit náklady spojené s užíváním budovy. Rok 2022 s příchodem inflace a neustálého zdražování přinesl do stacionáře další finanční zátěž i u základních položek, jako je stravování, které má ze zákona zařízení povinnost zajistit," uvedla příznivkyně stacionáře Blanka Karhanová, která na mimořádně vážnou situaci redakci Magazínu PATRIOT upozornila.
"Zaměstnanci pobírají mzdy na hranici únosnosti, šetří na každém kroku, klienti vyrábí v dílnách dekorační předměty na drobný prodej, vedoucí stanionáře pan Hanke si našel další pracovní úvazek, jen aby neukrajoval ze společného koláče prostředky pro sebe, přesto to stále nestačí.
Aby toho nebylo málo, budovu, ve které je nyní veškeré zázemí, čeká rekonstrukce a stacionář bylo nezbytné přesunout do náhradních prostor. Nájem však musí zaplatit jak v budově stávající, tak v nových prostorách," uvádí Blanka Karhanová.
Zdražení služeb klientům ze současných 100 korun na hodinu pobytu na vyšší částku nepřipadá v úvahu s ohledem na už tolik vypjatou životní situaci rodin, a stacionář se tak dostává do patové situace.
"Nemůže investovat do potřebného vybavení, nákupu pomůcek, natož do koupě vozu, který naléhavě potřebují, neboť ten, který mají nyní v nájmu za symbolickou částku, musí v letošním roce vrátit. Vůz pro šest osob pomáhá zajistit každodenní přepravu klientů, převozy k lékařům, na úřady, provozní cesty, druhotně pak slouží k přepravě klientů na kulturní a sportovní akce."
Aby bylo možné chod stacionáře zachránit, je nezbytné zajistit do dubna 2023 na provoz 620 000 korun a sehnat vůz k přepravě klientů.
"Veškeré dosavadní snahy získat finanční pomoc mimořádnými žádostmi o dotace byly bohužel bez úspěchu, a čas neúprosně běží. Nezíská-li stacionář chybějící prostředky, jeho činnost po třiceti letech zanikne a kromě pětačtyřiceti klientů, kteří zde našli smysl života, přijde o práci i deset současných zaměstnanců, kteří pro své klienty dýchají," dodává Blanka Karhanová.
"Celkový dopad této situace na všechny členy rodin nechci ani domyslet a proto prosím o záchranu stacionáře a finanční pomoc. Přispět můžete díky platformě Darujme na tomto odkazu," dodává Blanka Karhanová.