Choleva o ambicích, respektu, otci i popularitě. Nejmladší trenér v lize zvedá Ostravu

Je mu 29 let, stále by ještě mohl hrát na vrcholové úrovni, Adam Choleva už ale vnímá basketbal z jiné pozice. Mladý kouč dovedl v uplynulém ročníku NH Ostrava až do semifinále.

Bylo mu 25 let, když ukončil hráčskou kariéru a stal se trenérem ostravských basketbalistů, které v minulé sezoně vrátil do bojů o medaile. Tým pod jeho vedením udělal velký krok dopředu, do Ostravy ostatní soupeři nejezdí rádi. Už v sobotu povede svůj výběr do derby proti Opavě. „Očekáváme plný dům, plný Tatran. Čekáme velkou atmosféru, snad před našimi fanoušky zvítězíme,“ řekl Adam Choleva v rozhovoru pro patriotmagazin.cz.

Uplynulý ročník jste završili čtvrtým místem, vstup do toho aktuálního vám ale příliš nevyšel. Co se stalo?

Přišli jsme o hlavního rozehrávače Majerčáka. Na poslední chvíli přišlo doplnění, ale trochu nám vázla souhra. Potom jsme se chytli v Pardubicích a Brně, jenže poslední čtyři zápasy jsme zase prohráli. Mrzí nás hlavně domácí ztráty se Slavií a Děčínem, doma bychom prohrávat nechtěli. Stále to však máme rozehrané docela dobře, ještě můžeme zabojovat o postup do skupiny A1.

Nemohla vás na začátku sezony poznamenat jakási „kocovina“ z minulého čtvrtého místa?

To si nemyslím. I před rokem jsme začali špatně, kádr se obměnil, přišli noví cizinci. Ze zahraničních hráčů zůstal vlastně jen Majerčák.

Poslední zápasy se vám výsledkově nepovedly. Přesto, vidíte na týmu zlepšení?

Herně už jsme získali nějaký klid, určili jsme si role, co od koho očekáváme. Jsme silní na rozehrávce, zatím ale nemáme mentální silu, abychom ukončili dobře rozehrané zápasy. Vybudujeme si náskok, jenže lehce ho ztratíme. Na to se musíme více zaměřit.

Od poloviny listopadu jste odehráli jen tři zápasy. Co na takový program říkáte?

Z trenérského hlediska je vždy na čem pracovat. Vím ale, že hráči radši hrají, což je samozřejmě lepší i pro diváky. I když se nedaří, tak je lepší jít na hřiště a na prohry nemyslet. Zato když prohrajete a znovu hrajete třeba až za dva týdny, tak je to nepříjemné, protože se v tom stále babráte.

Cítíte, že popularita basketbalu v Ostravě stoupá?

Na basket si začalo hledat cestu více lidí, už to není jen o fotbale a hokeji. V průměru na nás chodí 900 diváků, což je pěkné. Někdy jich je přes tisíc, na Opavu čekáme návštěvu okolo 1500 fanoušků. Pro hráče je samozřejmě lepší, když hrají před burácející halou. Máme z toho radost, vedení jde fanouškům vstříc a dělá patřičné kroky, abychom získali i další příznivce.

Foto: se souhlasem NH Ostrava

Když jste nastupoval do funkce, byl jste nejmladším trenérem v lize. Platí to stále?

Ano, pořád. Respektive, ještě je jeden trenér, který má také 29 let. Když jsem začínal, bylo mi 25.

Bylo těžké získat si respekt?

Hráči jsou profíci, uznávají hierarchii. Z pohledu trenéra zelenáče je to složitější, ale hrálo mi do karet, že jsem kluky znal. Ještě předtím, než jsem je trénoval, jsem s nimi hrál v jednom týmu. Člověk stále roste, buduje si klid, má větší přehled i kontrolu nad utkáním. Stále se mám ale co učit.

Máte v kádru ještě nějaké bývalé spoluhráče?

Už jsou jen tři – Matěj Snopek, Dominik Heinzl a Štěpán Svoboda.

V kabině máte i několik vrstevníků, Martin Gniadek je dokonce starší než vy. Není to zvláštní?

Je to úplně bez problémů. Vzpomínám si ale na první sezonu, kdy to bylo peprnější. Přivedli jsme totiž cizince, který hrál ještě pod mým tátou v Novém Jičíně. Mně v té době bylo 12 nebo 13 let…

Pamatoval si vás?

Právě, že jo. I díky tomu k nám přišel. Hledali jsme rozehrávače a on se sám nabídl, protože si pamatoval, jak pracoval můj otec. Jemu bylo 37 let, mě 25. Nakonec to byl náš nejlepší hráč.

Co váš otec, ještě někde trénuje?

Už ne, naposledy byl v Prostějově. Teď učí na gymnáziu v Novém Jičíně.

Foto: se souhlasem NH Ostrava

Řešíte spolu i jiné věci než basketbal?

Bavíme se o všem možném, ale samozřejmě, že o basketu vždy o trošku víc. Snaží se mi radit, mentoruje mě, vypichuje mé chyby. Za těch sedm nebo osm let, co netrénuje, se basketbal posunul, ale stále je to téma, o kterém se hodně bavíme.

Minulá sezona byla úspěšná. Jak byste chtěli završit tu letošní?

Naší ambicí je minimálně play-off. Vnitřní ambice je ale vyšší. Když vidím kluky, jak fungují, a srovnám to s minulými ročníky, tak myslím, že můžeme zopakovat i loňské semifinále. K tomu vede dlouhá a hrbolatá cesta, tým na to ovšem možnosti má.