Chci, aby Orlová znovu roztáhla křídla, říká starostka Brzyszkowská. Vyroste ve městě mrakodrap?

Chci, aby lidé o našem městě přemýšleli – s nadhledem, odvahou a hrdostí. Nejen v krátkých negativních větách, které nic neříkají, říká starostka Orlové Lenka Brzyszkowská.

Kdybych byl starostou Orlové a přečetl si každoroční žebříček projektu Obce v datech, kde se nejlépe a nejhůře žije, a viděl, že už několik let po sobě je Orlová někde na konci, tak buď půjdu dělat něco jiného, nebo se zdravě naštvu a řeknu – tak takhle vážení ne, ten žebříček není přesný, a možná jste míchali „hrušky s jabkama“, nebo jste se neptali na ty správné věci, protože já si myslím, že to tak není. Která varianta je vám bližší?

Jsem bojovnice, nevzdávám se a celý život žiju v Orlové. Nemyslím si, že naše město patří na poslední příčku tohoto žebříčku. Index kvality života srovnává i věci, které jsou s ostatními obcemi těžko porovnatelné, takže rozhodně nevypovídá o všem. Ano, jsou v něm ukazatele, se kterými se můžeme poprat a vzít si z nich inspiraci, ale zároveň je tam řada faktorů, které prostě ovlivnit nemůžeme.

Jaké jsou handicapy Orlové? V čem se vám nedaří?

Orlová dlouhodobě bojuje se zátěží po těžbě uhlí – poničené území, složitá struktura města, omezené možnosti rozvoje. Velkým tématem je i znečištěné ovzduší. Jenže to je právě ten problém, který město samo neovlivní – na území Orlové nemáme žádného velkého znečišťovatele. Je to problém celého regionu, a to včetně Ostravy.

Další handicap jsou omezené pracovní příležitosti – lidé musí často dojíždět za prací jinam. A v neposlední řadě je to vysoké procento nezaměstnanosti – ale i to je do jisté míry zkreslené. V regionu totiž žije mnoho bývalých havířů, kteří pobírají rentu, a zároveň jsou vedeni na úřadu práce, takže statistiky úplně nevypovídají o skutečném stavu trhu práce.

A co ještě vám tady chybí? Co byste tomu žebříčku přiznala, v čem má pravdu?

Jedna věc, kterou žebříček hodnotí, a kde nám body opravdu ubývají, je dostupnost nemocnic. Ano, Orlová měla nemocnici s lůžkovou péčí, ale její postupný útlum nezačal až v roce 2019, jak si mnozí myslí, ale už v první dekádě po roce 2000. Pokud si dobře vzpomínám, kolem roku 2008 byla zrušena lůžková péče na ORL, následovala neurologie. Už tehdy zřizovatel argumentoval nedostatkem lékařů a snahou soustředit péči tak, aby byla kvalitní. V roce 2019 pak došlo ke kompletní optimalizaci nemocnice.

Samozřejmě, z pohledu indexu je pravda, že vlastní nemocnici s lůžkovou péčí už nemáme. Na druhou stranu – v praxi to není tak dramatické, protože v dojezdové vzdálenosti máme hned několik zařízení: Karviná je 13 kilometrů, Bohumín a Havířov 15 kilometrů, ostravská městská nemocnice asi 17 kilometrů. Když měla Orlová 38 tisíc obyvatel, většina lidí pracovala v dolech. Proto se také nemocnice v 70. letech stavěly. Ale dnes, kdy počet obyvatel klesá a je problém sehnat dostatek lékařů v celé republice, dává smysl péči koncentrovat. A v tom máme vlastně výhodu – oproti jiným regionům, kde musí lidé do nemocnic jezdit i více než 30 kilometrů, je u nás dostupnost pořád velmi dobrá.

Foto: Vladimír Pryček

Mezi další věci, které nám index vyčítá, patří i absence vlastního vlakového nádraží. Dříve tu bylo, ale v 70. letech bylo zrušeno, což nás stálo hodně bodů. Na druhou stranu – jsme menší město a nádraží máme v blízkém dosahu. Do Dětmarovic je to tři kilometry, do Bohumína nebo Karviné kolem 15 kilometrů, na hlavní nádraží v Ostravě asi 16 – 17 kilometrů. Myslím, že právě v tomto ohledu je index zkreslující – velká města za nádraží získávají plusové body, ale reálně je dojezd pro občany velmi podobný. Ano, mít nádraží přímo v centru by bylo určitě příjemné, ale musíme pracovat s tím, co máme. A ta dojezdová vzdálenost je natolik malá, že já osobně jsem kvůli tomu nikdy žádný handicap nepocítila. A kdo ví – projekt tramvaje mezi Ostravou, Orlovou a Karvinou je v přípravě, a studie proveditelnosti se už zpracovávají. Tak třeba se jednoho dne dočkáme i tramvaje.

Ještě se vrátím k lékařské péči. Jste bez nemocnice, ale to neznamená, že tady nemáte lékařskou péči?

Samozřejmě, že lékařskou péči v Orlové máme – funguje tu široká síť ambulancí. Pro nás jako město je klíčové, aby tu byla zachována primární péče, specializované ambulance i dostupní praktičtí lékaři. A to se daří. Během letošního roku si tu má otevřít zubní ordinaci mladá paní doktorka. Podařilo se mi také domluvit se společností, která provozuje síť obvodních lékařů, aby u nás otevřela svou ordinaci. Jsme v kontaktu i s dětskou lékařkou, která v Orlové navazuje na rodinnou tradici po své mamince – pomáháme jí s rozšiřováním ordinace o nové lékaře. Tohle je přesně to, co můžeme jako město udělat.

Vy jste zmínila, že tady žilo 38 tisíc lidí. Je to jedno z hornických center regionu. Když jsme na vás čekali před vaší kanceláří, tak jsme viděli vitríny, které připomínají bohatou hornickou minulost. Řekněte, jak moc se k ní hlásíte?

Orlová slavila před dvěma lety 800 let od svého vzniku. V době průmyslové revoluce objev uhlí určoval směr celého regionu a Orlová se stala významným průmyslovým centrem. Dnes už je hornictví historií, a tu nevymažeme. Nemyslím si ale, že by bylo správné snažit se ji popírat – prostě jsme byli hornickým městem a taková je naše minulost. Uhlí tu už není, a proto je potřeba dívat se dopředu. Ukázat, že jsme nezaspali a že se neohlížíme jen zpět, ale „budujeme město s výhledem do budoucna a pro budoucí generace“. To je nová éra a buď se s ní popereme, nebo ne. Já osobně se snažím, aby se Orlová poprala.

Pocházím z hornické rodiny – můj otec, maminka i bratr pracovali na šachtě, jen já a druhý bratr jsme se vydali jinou cestou. O hornictví se u nás doma hodně mluvilo a já dobře vím, co to znamenalo. Pro naši rodinu to byla každodenní realita, pro město obrovský rozvoj, ale i následné problémy a ztráty. Věřím ale, že to, co nám v minulosti vzalo, se může vrátit v podobě nových příležitostí. Nechci, aby Orlová zůstala v očích lidí jen jako šedivé, hornické a nevzhledné město. Musíme všem ukázat, že to tak není. Máme šanci stát se moderním centrem v blízkosti Ostravy – do jejího centra je to jen 15 – 17 kilometrů. A právě to vidím jako obrovský potenciál Orlové.

Jak moc těžko se bojuje s dogmaty, že Orlová je hornické, šedivé a nemoderní město? To je asi boj na dlouhé roky. Máte nějaké osvědčené recepty, jak to rozbít?

Podle mě je nejdůležitější mluvit o Orlové pozitivně, aby tomu sami naši občané věřili a cítili, že má smysl tu zůstat. Aby se nestyděli za své město a dokázali ocenit, odkud pocházejí. Historicky se na nás lidé většinou dívali jako na hornické město. Byla tu převážně dělnická třída a méně střední třídy, tedy i méně vzdělaných lidí. Doufám, že tím nikoho neurazím, ale právě proto se ten přívlastek postupně zakořenil a lidé ho přijali i sami o sobě. Dnes je důležité ten obraz změnit a ukazovat, že Orlová je moderní a živé město.

Takže je někdy těžší přesvědčit místního než někoho, kdo sem přijede a má nějaké předsudky?

Ano, přesně tak. Nedávno vyšel na Aktuálně.cz článek o Orlové, kde dostali prostor i bývalý starosta a já sama. Popisovalo se tam, že máme problémy, že s nimi bojujeme – což je pravda. Ale pak redakce citovala paní, která se sem přistěhovala z Karviné, a ta řekla jen: „Tady není skoro nic.” A tím to v podstatě uzavřeli.

A já jsem si říkala – proč se jí reportér nezeptal, co tím myslí? Co jí tu konkrétně chybí? Takto napsaná věta vlastně neříká nic a čtenáři to dá jen negativní nálepku. Když jsem ten článek dočetla, upřímně jsem ani nepochopila, co mi měl říct. A to je podle mě problém médií – místo aby nabídla komplexnější pohled, spokojí se s jednou větou, která ale nic nevysvětluje.

Já se snažím ukazovat Orlovou z jiné strany. Třeba při oslavách 800 let města jsem lidem popřála, aby naše město mělo roztažená křídla, vzlet a nadhled. Aby mu nechybělo zdraví, ale ani zdravý rozum a tolerance. Použila jsem i slova z písně Anny K.: „Všechno nečeká blízko, tak nelítej nízko.“ A já k tomu tehdy dodala: „My přece máme křídla – nejen ve znaku města, ale hlavně ve svobodné vůli a chuti rozvíjet Orlovou.“

Přesně takto chci, aby lidé o našem městě přemýšleli – s nadhledem, odvahou a hrdostí. Nejen v krátkých negativních větách, které nic neříkají.“

Podobné problémy, o kterých jsme mluvili – částečné vylidňování, odcházení mladých, pozůstatky hornictví, ať už ekologické, nebo demografické, kdy lidé stárnou a mnozí bývalí horníci nemají práci – s tím se potýká celý náš kraj, ať už Havířov, Karviná nebo Ostrava. Jste v něčem specifičtí, nebo máte v podstatě stejné hlavní problémy?

Většinu hlavních problémů máme podobných jako okolní města – částečné vylidňování, odchod mladých lidí nebo dopady ukončení těžby. Rozdíl je v tom, že Karviná i Havířov už mají alespoň nějaké průmyslové zóny, byť menší. Karviná má Nové Pole, kde sídlí několik firem, a Havířov dokázal využít prostor bývalého dolu Dukla, kde už několik let funguje společnost Mölnlycke vyrábějící zdravotnické a rehabilitační pomůcky.

Orlová ale takové území k dispozici prakticky nemá – a právě proto vnímám jako naši velkou šanci prostor po dole Lazy. Tam vsázím na to, že se ho podaří proměnit a znovu z něj udělat živé místo s novými pracovními příležitostmi. Už dnes tam probíhají kroky k revitalizaci a my jsme v této chvíli v roli partnera.

Ty pozemky nejsou vaše?

Ne, ty pozemky nejsou naše, patří státnímu podniku Diamo. Ten podepsal memorandum se společností SIRS a zároveň probíhá spolupráce s MSID, což je krajská společnost, která má na starost pohornickou krajinu. Já jen doufám, že nás stát v tomhle nenechá na holičkách, a že se nám opravdu podaří tuhle zónu znovu oživit. Bylo by skvělé, kdybychom vytvořili nové pracovní příležitosti pro naše občany.

Protože takových prostor na nějakou průmyslovou zónu tady už moc není.

Přesně tak. Město vlastní jen dvě menší plochy v Orlové-Porubě pod Horníkem, každou o rozloze zhruba 4,5 ha. Zatím o ně ale neprojevil zájem žádný investor, který by přinesl skutečnou přidanou hodnotu v podobě pracovních míst – a právě to je pro nás klíčové. Nechceme prodávat pozemky za každou cenu, jde nám především o zaměstnanost a rozvoj města. Větší plochy určené pro lehký průmysl vlastní společnost Asental, ale ty jsou stále částečně zastavěné obytnými domy, v nichž lidé žijí. A jedinou opravdu rozsáhlou a perspektivní plochou, kterou dnes v Orlové máme, je areál po dole Lazy.

Když se bavíme o těch Lazech, o jakých časových termínech případné realizace mluvíme?

Uvidíme, co bude. Podívejme se třeba na Barboru, která už dlouho zeje prázdnotou a kde se pořád bojuje s projekty. Mám poslední informace, že Diamo pokračuje v demoličních pracích a probíhají tam sondy. Společnost SIRS tuto plochu letos prezentovala na mezinárodním veletrhu EXPO REAL 2025, který se uskutečnil od 6. do 8. října 2025 v Mnichově. Samozřejmě to ještě není konkrétní termín realizace, ale je to důležitý krok – dostat se na tak prestižní veletrh znamená šanci oslovit investory a ukázat, že tento prostor má potenciál.

Do festivalu investičních příležitostí?

Ano, přesně tak. Cílem je nabídnout tento prostor potenciálním investorům a developerům, aby se mohl začít rozvíjet. Pokud půjde vše dobře – a možná jsem v tom trochu naivní – mohlo by být kolem roku 2027 vše připraveno. Sama jsem s nadsázkou říkala, že by bylo skvělé mít stavební povolení už do roku 2026. Upřímně si ale myslím, že to asi tak rychlé nebude. Důležité ale je, že směřujeme k tomu, aby se prostor po Lazích stal znovu živým a nabídl pracovní příležitosti.

Vy jste říkala, že když máte možnost promlouvat k občanům při nějakých příležitostech, snažíte se jim vždycky vzkázat: „Buďte hrdí Orlováci.” Když si vás tak představím, jak stojíte před lidmi a říkáte jim tu větu – a někdo z davu se zeptá: „A na co máme být hrdí?” – co byste odpověděla? Co jsou podle vás ty hlavní věci?

Určitě na to, že Orlová je opravdu hodně zelené město. To považuju za naši velkou přednost. Zároveň tady fungují služby a máme dostatek škol i školek, takže nemusíme mladým rodinám říkat: „Bohužel, pro vaše děti tu není místo.” To není v kaž­dém městě samozřejmost, a já to beru jako velkou devízu.

Další věc je cenově dostupné bydlení. A také se konečně začíná objevovat zájem developerů – první vlaštovkou je krásná rezidence Polní, která vznikla přestavbou bývalé zvláštní školy. A výstavba pokračuje dál: na ulici Záchranářů už stojí pět dvojdomků a přibývají další projekty.

Foto: Vladimír Pryček

A když se mě někdo zeptá: „No tak, co tady vlastně je?” – odpovím jednoduše: „Všechno, co člověk potřebuje ke kvalitnímu životu. Máme služby, máme školství, máme kino, kulturu i sportovní zázemí. Dokonce jsme si spočítali, že nabídka volnočasových a sportovních aktivit je v Orlové větší, než je samotná poptávka. To znamená, že lidé si tu opravdu mají z čeho vybírat – mladé rodiny, střední generace i senioři. A to je podle mě něco, na co můžeme být hrdí.“

Takže si malý byt v paneláku pořídí mladá rodina, máte také kvalitní byt pro podnikatele nebo někoho, kdo si zkrátka chce dovolit už nějaký luxusnější prostor?

Přesně tak. A i my jako město v této oblasti nezahálíme. Na ulici Záchra­nářů máme připravený projekt pro 25 domů – momentálně čekáme na vyřešení napojení kanalizace se SmVaKem, ale věřím, že se to podaří dotáhnout. Naše městská akciová společnost také letos odkoupila od Asentalu pozemky pod hřbitovem, tedy celou bývalou klášterní kolonii, kde rovněž počítáme s výstavbou bytových domů.

A v neposlední řadě je tu i otázka kina Vesmír, které je dnes ve velmi špatném stavu. Zastupitelstvo proto rozhodlo o jeho demolici, aby se tento cenný prostor v centru mohl využít pro nové projekty.“

Bylo to kontroverzní rozhodnutí? Jak to vnímají Orlováci?

Samozřejmě je potřeba lidem vždy vysvětlit, proč jsme se tak rozhodli. A já mám zkušenost, že nejlepší je jít a ty prostory přímo natočit – ať už to bylo koupaliště, tenisové kurty, nebo dnes příprava na demolici kina. Obraz pak řekne víc než slova.

Upřímně – i mně bylo smutno, když jsem přišla na koupaliště a viděla, v jakém je žalostném stavu. Přitom jde o nádhernou plochu o téměř 20 000 m², navíc hned vedle krásného lesoparku, který žije. O to víc člověka mrzí, že je tak nevyužívaná. Bohužel vývojem času to dospělo do stádia, kdy už bylo ekonomičtější areál zbourat. Město jednoduše nemá tolik financí, aby tam vybudovalo nové koupaliště.

Někdo pak řekne: „No jo, ale vy už tu nemáte ani koupaliště.” Ano, to je pravda. Ale zase máme nádherný krytý bazén, jehož provoz město ročně dotuje zhruba 14 miliony korun. V létě tam samozřejmě moc lidí nechodí, ale hned vedle máme možnosti, jako je Karvinské moře, Kališťok nebo Bospor v Bohumíně. Já to vnímám tak, že musíme pracovat s tím, co máme – a i když letní koupaliště už není, pořád máme dost alternativ, které lidem dokážou nabídnout kvalitní trávení volného času.

A kino?

U kina to pro mě bylo podobné jako u koupaliště – když jsem se tam byla nedávno podívat, sevřelo se mi srdce. Na druhou stranu tomu rozumím – v roce 2017 musel objekt zavřít statik kvůli špatné lanové střeše, a dnes tam funguje už jen hostinská činnost.

Samotný sál měl kapacitu 620 míst. To je obrovské číslo. Pamatuju si, že dřív bývalo kino často vyprodané, ale poslední roky se hrály jen pohádky, a to o víkendech.

A když dnes někdo řekne, že v Orlové už není ani kino, tak to není pravda. Kino tu máme – v Domě kultury funguje Kino O s moderní digitální technologií. Jenže průměrná návštěvnost je kolem 35 diváků. A opravdu si nedovedu představit, že by těchto 35 lidí sedělo v obřím sále pro 620 návštěvníků.

Navíc – do multikina v Ostravě je to jen 15 až 20 kilometrů. Lidé to většinou berou jako rodinný výlet: spojí nákupy ve Futuru nebo Karolině s návštěvou kina. To je kombinace, kterou Orlová nabídnout nemůže, protože tu chybí obchodní zóna. I kdybychom tu měli nejmodernější multikino, lidé z Ostravy, Karviné ani Havířova by sem na film nejezdili. Ostrava je v tomto ohledu pořád fenomén. Pamatuju si, že když jsem byla malá, byl pro mě výlet do Ostravy skoro svátkem. A myslím, že pro mnoho rodin je to tak dodnes.

Když jsme se bavili o tom kině, jaké s ním máte plány do budoucna, co byste tam chtěli dělat?

Nejprve jsme museli udělat studii na jeden bytový dům postavený na původních základech, abychom zjistili, že je to nesmysl. Byla jsem velkým kritikem – ptala jsem se, proč je kolem tolik nevyužitého prostoru. Ten dům byl obyčejný, všední, zapadl by mezi paneláky, a navíc by se na stávajících základech ani nedal smysluplně využít v plném rozsahu.

Až jednou architekt přišel s návrhem – myslel si, že si ze mě udělá trochu legraci – a řekl, že je to nejcennější území ve městě, a abychom se na něj podívali jinak. Do své prezentace vložil výškový dům, a to byl ten impuls. Najednou to mělo šmrnc moderního města.

Sedli jsme si nad tím a řekli: Dobře, zaslouží si to pohled jako celek a maximální využití potenciálu. Ale bez kompletní demolice, včetně základů, to nepůjde. Vyčistíme tu zónu a postavíme tam více domů, doplněných jednou výraznou dominantou nebo něčím zajímavým. Aby tam vzniklo nejen bydlení, ale i služby. Protože i podnikatelé už dnes nechtějí působit ve starých devadesátkových prostorech – to je krásně vidět třeba na této kavárně, která funguje, žije, ale má nedostatečnou kapacitu.

Musím poděkovat panu architektu Kotkovi za ten pohled. Když pak na zastupitelstvu prezentoval svůj záměr, pojďme udělat urbanistickou studii, která určí, jak vysoké mohou být domy maximálně a jak nízké minimálně, demolice kina byla jednomyslně odsouhlasena.

Vizualizace: se souhlasem PROJEKTSTUDIA

A to je pro mě důležité – není to jen moje rozhodnutí. Za rok jsou volby a ten, kdo přijde po mně, by měl v této linii pokračovat. Já říkám: „Pojďme jednat“. Město není od toho, aby stavělo obří developerské projekty. Ale můžeme připravit území, vyčistit ho a nabídnout plochy investorům a developerům. To je cesta, jak Orlovou zvednout. A já do toho chci jít.

Když se bavíme o výškové budově, do jaké výšky chcete Orlovou zvednout?

Za minimum považuji 25 pater – to by se mi opravdu líbilo (smích). A kdyby to podloží dovolilo, třicet pater by byla nádhera. Když se podíváme do okolí, nejvyšší domy mají dvanáct pater. Pokud má ale v Orlové vzniknout jedna skutečná dominanta, měla by být opravdu vysoká, aby opravdu vynikla. A proč ne? Aspoň by nás bylo vidět široko daleko.

My jsme dneska jmenovali Havířov, Karvinou, Bohumín, Ostravu – jestliže to postavíte, tak ze všech těchto míst Orlová bude vidět.

Ano. A to chci. Aby Orlová byla vidět – a aby znovu roztáhla křídla.