Nejnovější zprávy: Muž v dresu Baníku napadl během duelu se Spartou strážného. Poznáte ho? Autotest: Toyota Hilux. Pracovník roku.

Společnost

Centrum Ostravy (zase) žije, ale chtělo by to více punku, říká architekt

Myslel si, že se do rodné Ostravy už nikdy nevrátí. Studia a následně pracovní příležitosti zavedly architekta Ondřeje Vysloužila nejprve do Brna, poté do Prahy a ve hře byl i Londýn. Když se před lety neočekávaně vracel domů, vítalo jej mimo jiné prázdné centrum města, o kterém se tvrdilo, že vymírá. To se však změnilo i díky některým z projektů jeho týmu Vysloužil Architekti, které, jako třeba vize takzvané Malé Kodaně, rozproudily zájem lidí o veřejný prostor a kvalitní život v srdci moravskoslezské metropole.

Jak jsme v úvodu naznačili, váš lidský i architektonický vztah k Ostravě se nevyvíjel zcela přímočaře. Můžete jej blíže popsat?
Vyvíjelo se to tak, že jsem tady dokončil stavební průmyslovku a pak odjel studovat architekturu do Brna. Předtím jsem k Ostravě neměl nějaký zvláštní vztah. Člověk se tady narodí, což je dáno, není to volba. Jakmile jsem poznal Brno a jiná města, začal jsem Ostravu spíš nemít rád. Díval jsem se na ni skrz prsty a měl jsem pocit, že se do ní už nikdy nevrátím.

Co se stalo, že došlo ke změně vašeho postoje?
Souhrou okolností jsme se s manželkou rozhodli, že v Ostravě na krátkou dobu zůstaneme a odpočineme si před výzvou, která se mi naskytla. Měl jsem odjet do Londýna, pracovat pro Jana Kaplického na projektu knihovny. Nicméně situace s knihovnou se komplikovala a Jan Kaplický nakonec bohužel zemřel, takže jsme museli naše plány přehodnotit, rozhlédnout se, co dál. Začal jsem mezitím pracovat u ostravského architekta Radima Václavíka, se kterým jsme dělali hodně zajímavé věci, bylo to fajn. Díky tomu jsem si uvědomil, jaký má Ostrava potenciál a že by bylo dobré, když bych tady zůstal a pomohl. Teď ale nechci, aby to působilo nějak nadneseně nebo přehnaně. Říkal jsem si, že čím víc lidí bude chtít pracovat pro Ostravu, tím líp pro ni. To byl ten důvod.

Splnila se vám tato očekávání?
Z velké části se splnila. Ale musím to rozdělit. Co se týče života ve městě, moc dobře si se ženou pamatujeme, jak byla Ostrava o víkendech prázdná před bezmála devíti lety, kdy jsme se vrátili a jak žije teď. Nedá se to srovnat, a proto vůbec nezastáváme dnešní názor, že by ostravské centrum vymíralo a podobně. My ty změny velmi citlivě vnímáme. Dobře si pamatujeme, jak jsme jezdili s kočárkem po městě, v sobotu tam nebyla ani noha. Teď vidíme posun a spoustu aktivních lidí, což je dobře. Jenom je škoda, že jich není ještě víc. Věřím, že to bude mít efekt sněhové koule a že se další nápady nabalí. Zdá se být totiž správná doba a město toho musí ještě více využít a pomoci.

A jak svůj ostravský návrat vidíte po profesní stránce?
Po profesní stránce jsme se museli vyrovnat s tím, že jsme založili ateliér v čase krize ve stavebnictví (rok 2009, pozn. red.). Měli jsme tehdy příslib zajímavých předkrizových projektů a zdála se být ta ideální chvíle začít samostatně. Zlom a s ním i zmrazení projektů přišel velmi brzy a my si museli všechno odedřít od nuly. S odstupem času jsem rád, že nás situace donutila si založit vlastní praxi a už bych neměnil, dnes vidím, že se všechno začíná úročit a máme možnost pracovat na hezkých projektech.

Jakou roli při vašich prvotních úvahách hrála snaha o změnu či oživení veřejného prostoru v centru Ostravy?
Jak jsem zmínil, do Ostravy jsme se vrátili trochu neplánovaně z Prahy, a tam již byl v té době cítit zvyšující se zájem o městský život, inspirován západními metropolemi. Tento trend, který sebou přinášel i zkvalitňování městského prostoru, nás velmi přitahoval. Jakmile jsme se tedy rozhodli v Ostravě usadit, zcela samozřejmě jsme si přáli, aby trend co nejdříve dorazil i sem. Také nám bylo jasné, že aby jeho zpoždění oproti hlavnímu městu netrvalo obvyklých deset let, musíme tomu maximálně pomoci i my sami. To byly hlavní pohnutky, proč jsem se začal v rámci svých možností angažovat. Nyní již vidím, že si lidé k veřejnému prostoru nalézají cestu. Dneska je to i mediálně ceněné téma. Máme zde například vizi Malé Kodaně v lokalitě Kostelní ulice a nábřeží Ostravice a hledají se další možnosti, jak město oživit. Důležité je zejména zapojit do plánování veřejnost, protože plánování směrem shora až příliš často nevede ke ztotožnění obyvatel s provedenými úpravami. Teď si například povídáme v blízkosti opraveného nábřeží Ostravice, a ačkoliv výsledek přispívá k oživení města a jsem za něj rád, stále obsahuje spoustu míst a detailů, které z mého pohledu nefungují a jeho potenciál tak není využit beze zbytku.

Takže oživení centra města je spíše otázkou aktivity lidí než velkých urbanistických plánů?
Jistě že je důležité mít vizi, ale z mého pohledu je důležité, aby si lidi uvědomili, že město je pro ně. Pokud si ho nezabydlí, tak ho mít nebudou. A to zvláště tehdy, když nebudou chtít, aby ti, co jsou za to zodpovědní, jednali v souladu s jejich názory. Při dostatečné aktivitě obyvatel se karta obrátí a politici začnou změny sami iniciovat. Víte, jak to chodí, když není poptávka, není ani nabídka. Tedy nejprve si lidé musí uvědomit, co ve městě chtějí, pak si toho všimne i politika a byznys. A k otázce vize, nemyslím si, že Ostravě nepomůže nějaké detailní plánování, naopak, potřebujeme mít možnost pružněji a efektivněji reagovat. Základem je samozřejmě co nejsrozumitelnější vize města, směřující především k jeho oživení a udržitelné podobě, ale tato vize by měla být nově prezentována srozumitelnými schématy a principy. Například, aby se obecně vědělo, že další rozrůstání ploch města pro nás není výhodné, případně že někde se vyplatí individuální dopravu a parkování podporovat, ale naproti tomu jsou místa, kde to dusí rozvoj něčeho mnohem cennějšího.

V tomto směru se jako společnost zatím spíše učíme, příkladů tady na Ostravsku moc není…
Zářný příklad jsou umělecké čtvrti, jako třeba Montmartre v Paříži. Co bylo ze začátku? Území stranou zájmu, kde žili sociálně slabší za levné nájmy. Také proto tam byli i chudí umělci, studenti, kteří do místa vnesli energii, až začalo být zajímavé i pro bohatší. Chudí umělci šli nakonec dál, ale to nechme stranou, dnes je to velice ceněná čtvrť. Chceme, aby i tady bylo něco takového, třeba Malá Kodaň, do které přijde s lidmi život, přidaná hodnota a potom peníze, obráceně to moc nejde. To se totiž vůbec nemusíte trefit. Řeknete, že tahle ulice bude nejlepší v celé Ostravě, napumpujete do ní spoustu peněz, ale pak zjistíte, že to pro nikoho není a nikdo to nevyužívá. Proto je možná lepší hledat místa, kde už to svým způsobem žije a ta rozvíjet.

Do jaké míry dal podle vás oživení centra impuls fenomén Nové Karoliny, nákupního centra, které se stalo přirozeným ekonomickým magnetem?
Impulsem bylo to, když si lidé, co v centru podnikají a žijí, uvědomili, že je třeba hledat jinou cestu a výrazně se od Karoliny odlišit. Pokud se budete snažit mít butik, který bude nabízet totéž, co Karolina, nemáte šanci uspět, to je strašně těžké. Těch lidí, kteří byli donuceni odejít do nákupního centra, je mi líto, ale tam má člověk všechno po kupě a tomu se prostě nedá konkurovat. Musíte nabídnout něco jiného, a to s přidanou hodnotou. Ale je současně třeba, aby to lidé chtěli a podporovali. Přirovnávám to často k věčné otázce, co muselo být dříve, zda vejce, nebo slepice? Bez fungujících služeb nejsou lidi a bez lidí nejsou služby, takže to chce ochotu z obou stran. Osobně si myslím, že by to chtělo vnést do města trochu více punku. Aktivita je zde nyní důležitější než její forma.

Jaká místa v Ostravě by podle vás mohla ožít novým životem?
Z hlediska centra, které mám odborně nejvíce zmapované, je důležitá navazující lokalita Černé louky, protože tam je jednoznačně obrovský rekreačně kulturní potenciál pro obyvatele Ostravy. Potřebujeme taky přiblížit Slezskoostravský hrad centru Ostravy, propojit to. Je to dobré místo i pro spojení Slezské a Moravské Ostravy. Vždyť my tam od války máme prázdné protější nábřeží, jelikož dříve tam bylo Zámostí (původní zástavba Slezské Ostravy, pozn. red). Najednou je Slezská Ostrava tak nějak nikde, je neuchopitelná. Přitom můžeme městské obvody propojit, využít soutoku řek i historie kolem hradu. Je to úžasné místo.

Co další lokality?
Když se omezím jen na centrum, protože třeba Ostravu-Jih nemám až tak prozkoumanou, vidím důležité propojení v oblasti Stodolní směrem k sídlišti Fifejdy. Tam je přetrženo spojení, které by stálo za to nějakým způsobem oživit. Je to celkem krátká vzdálenost, ale jsou na ní bariéry, takže se tam ani nevyplatí chodit, což je škoda. Je to oblast, kde bydlí spousta lidí, je tam nemocnice. Do budoucna se v tomto pásu může pokračovat dál směrem do Přívozu, tam je velký potenciál.

Pojďme ještě od budoucnosti zpět k realitě. Snese současná kvalita veřejného prostoru a moderní architektury Ostravy srovnání s jinými městy? Nabízí se třeba Brno…
Za Brnem Ostrava velmi pokulhává. Je mi z toho trošku smutno, protože Brno udělalo opravdu velký skok. Vysoce kvalitní moderní architektura a zajímavé příklady řešení veřejného prostoru tam byly už za mých studií. I to byl jeden z důvodů, proč jsem na Ostravu trochu zanevřel. Od té doby už tady pár moderních, soudobých staveb přibylo, ale je to málo. Proto chci apelovat na ty, kteří mají moc, aby se o to zasadili. Ostrava totiž potřebuje pár dalších příkladů skutečně moderní a promyšlené veřejně přístupné architektury. Myslím teď především na stavby, které se budou odlišovat od Dolní oblasti Vítkovic, od industriálu. Musí vzniknout protiváha. Ve Vítkovicích vidíme perfektní způsob, jak se vypořádat s industriálním dědictvím, ale v centru musíme ukázat, jak umíme stavět soudobé stavby s využitím veškerých technických poznatků a s vizí udržitelného vývoje, myslím tím ekologického, energetického. Je fakt škoda třeba knihovny, Černé kostky (projekt Moravskoslezské vědecké knihovny, která měla stát naproti Domu kultury, byl vzhledem k nedostatku peněz zastaven, pozn. red.).

Jsou zde již nějaké příklady takové moderní architektury?
Fantastická je třeba přístavba Divadla Loutek, to je svěží, moderní stavba, která zapojuje i okolní veřejný prostor, což je hrozně prima věc. Dolní oblast Vítkovic, to jsou špičkové stavby. Přiznám se, že mě moc zaujala taky rekonstrukce budovy Národního památkového ústavu, která je na Fifejdách, to je krásný příklad. Nenápadná budova, ale když se podíváte na to, co stálo za jejím vznikem a co se podařilo, je to perfektní ukázka, jak zachránit budovu takřka určenou k demolici, z toho mám velkou radost. Nic tak silného tady momentálně nevidím. Když to ještě srovnám s příklady odjinud, moc rád bych tady viděl ekologický a moderní dům, jako má třeba v Brně Nadace partnerství. Přináší do města stavební know how, ale taky vzdělávací funkci. Náplní je nejen udržitelnost, ale i práce s veřejným prostorem, za takovou stavbu bych byl rád, a za Černou kostku taky, ta by byla dobrá (směje se).

V dalších dnech si budete moci na webu Magazínu PATRIOT přečíst pokračování rozhovoru s Ondřejem Vysloužilem, a to tentokrát na téma Malá Kodaň v Ostravě.