Bývalý pražský primátor se usadil v Ostravě. Cesta z Poruby do centra by měla trvat 10 minut, říká

Cesta z Poruby do centra by měla trvat deset minut, udržované prostranství je v Ostravě jen na Čapkárně, tvrdí bývalý pražský primátor a vysokoškolský pedagog Tomáš Hudeček.

Kde vidíte Moravskoslezský kraj v roce 2030?
Věřím tomu, že se zachová to dobré, co už se povedlo, a pohne se rychleji to, co se stále nedaří dotáhnout nebo se posouvá pomalu. Slovo patriot, které máte v názvu a které je vysoce pozitivní, by mělo znamenat hrdost na to dobré, ale zároveň nespokojenost s tím špatným. Třeba prostředí v Ostravě, ve kterém lidé žijí, podle mě stále není na úrovni, kterou by lidem mělo nabízet moderní velkoměsto. Ideální veřejné prostranství, tak krásně udržované, jako bych si ho představoval, vídávám v západních městech. Tady ho vidím za ostnatým drátem na venkovním koupališti na Čapkárně. Pokud ten plot s ostnatým drátem přejdu, nacházím neposekanou trávu v duchu dnešní doby – nesekáme trávu, nacházím tam nepořádek na silnicích, za který si můžou napůl obyvatelé a napůl městská služba, centrum a Přívoz zase smrdí z koksovny. Tak to jsou třeba věci, které vidím, že za deset let už nejsou.

A co naopak vidíte, že je?
Vidím, že člověk přijíždí do Ostravy a necítí, že přijel do Ostravy. Vidím ho, jak jde po veřejných prostranstvích a vidí tu krásu, kterou dneska vidí spíš za plotem kolem venkovního bazénu. Možná jsem měl dřív, než jsem začal mluvit přímo o Ostravě, zmínit výbornou blízkost obou hor. Podhůří na obou stranách kraje je pozitivně přijímáno jako krásná rekreační zóna, kterou žádný jiný kraj v Česku nemá. Podmínkou sociálního rozvoje je přitom právě prostředí. Úspěšné lidi dneska přitáhnete pouze tam, kde je kvalitní prostředí. Ne tak kvůli nim, ale spíš kvůli tomu, že chtějí v hezkém prostředí vychovávat děti.

Už jste zmínil slovo patriot. Jak by podle vás měl vypadat patriot kraje?
Patriot kraje by měl být na jednu stranu hrdý na jeho historii, na druhou stranu by měl vnímat možnost změny a být kritický k tomu, co se ještě nestalo. Nemělo by se to ale přehnat a skončit ve stylu, že je tady všechno špatně. Opakovaně se vyjadřuji, že Ostrava je z pohledu města úspěšná. Co se týče jejího zázemí, to se rozvine tak dobře, jak se rozvine město. Je potřeba brát to jako spojené nádoby.

Kdybyste tedy dnes sedl na židli ostravského primátora nebo krajského hejtmana, co byste si stanovil jako priority na další dekádu? Je to právě ta údržba veřejných prostranství po vzoru západních měst?
Vzdorování času ve společnosti vždy znamenalo, že se lidé k sobě nějakým způsobem přiblížili. Teď v pandemii to zní hrozně divně, protože máme naopak pocit, že bychom se od sebe měli oddalovat. Před mnoha tisíci let jsme se sestěhovali do měst, před dvě stě lety jsme začali zrychlovat dopravu, před nějakými dvaceti lety jsme se začali propojovat skrze digitální prostředí. Tomu by měla odpovídat současnost. Moravskoslezský kraj obecně neoplývá kvalitními byty, máme tady spoustu panelové výstavby a domů z padesátých let. Chcete-li velký byt pro velkou rodinu nebo byt pro úspěšného pracovníka, ať už seniorního manažera, vědeckého pracovníka, nebo ředitele firmy, tak je jich málo. Tím pádem se jaksi nejde sestěhovat k sobě a měli bychom se po vzoru minulosti opět přiblížit. Na to bych se zaměřil.

Jak by to mělo vypadat?
Kdybych vzal napřed Ostravu, tak na západě máme sto tisíc lidí, na východě máme sto tisíc lidí, na jihu máme sto tisíc lidí a je potřeba je všechny přiblížit. Myslím, že spojnice Poruba–centrum za deset minut včetně chůze je jedna ze staveb, která by se měla řešit. Ať už to bude nadzemka nad tramvají, nebo tramvaji uberete zastávky a pustíte ji rychleji. Ono se to mimochodem už částečně děje, spojení se zlepšilo a četl jsem i záměr, že tramvaje budou jezdit osmdesátkou. Ale to je stále málo, ta dostupnost musí být opravdu kolem deseti minut. Obdobně by se potom měly řešit spojnice Poruba–Jih a Jih–centrum.

Takže kdybych žil v Porubě, tak během pár minut pěšky dojdu na zastávku, chvilku počkám na nějaký rychlospoj a ten mě třeba za deset minut vyhodí před Karolinou.
Přesně tak. Pak byste byl ochoten absolvovat tohle spojení třeba pětkrát denně, protože by to nebyla ztráta času. Okamžitě by se vytratil rozdíl mezi tím, jestli jste Porubák, nebo Centrista, takže byste mohl mít firmu v jednom, domov v druhém. Na oběd byste si klidně zajel z domu do centra nebo z práce naopak do Poruby. A nepoužil byste auto. Dneska to máte tak, že ráno vyjedete a večer se vrátíte, protože ta cesta trvá půl hodiny. I autem, protože pak hledáte parkování.

A v krajském měřítku?
To samé. V Opavě vzniká centrum s Ostravou nikoliv rovné, ale zároveň ne úplně nicotné. Dostupnost z centra Opavy do centra Ostravy je ale delší, než vypadá na mapě. Jedete-li autem, posledních deset kilometrů do Opavy dojíždíte skrze vesničky, kde je padesátka, takže to nakonec taky jedete minimálně půl hodiny. Tak, jako se teď dělá obchvat Frýdku-Místku, tak by se mělo dodělat rychlé spojení Opava–Ostrava. Během následující dekády by tedy úkolem samosprávy, ať už primátora, nebo hejtmana, mělo být obecné přiblížení lidí v kraji, respektive velkých aglomerací. Asi ne to přímo udělat, protože to není projekt, který stihnou za volební období. Přiblížení lidí je nutnou, nikoliv postačující podmínkou toho, aby ten region vystřelil dál směrem k ekonomické prosperitě. Dělo se to tak tisíc let zpátky, dvě stě let zpátky, dvacet let zpátky.

Takže prioritami by podle vás mělo být zkvalitňování prostředí pro život a přibližování lidí pomocí zrychlování spojení.
Vedle toho společnost čím dál tím víc směřuje k fluiditě zaměstnání. Zároveň se relativně rychle objevují inovace, u kterých lidé, kteří už vypadli ze školy, ztrácí pocit současnosti a schopnost držet tempo s dobou. V tomhle ohledu by dnes mělo být i věcí kraje, aby se víc soustředil na celoživotní vzdělávání a umožňoval nonstop rekvalifikaci. Představuju si to třeba tak, že by každý obyvatel mohl mít jednou za dva roky šanci zúčastnit se placeného týdenního kurzu, jaký si vybere. Učily by to třeba střední odborně zaměřené školy. Dneska se bavíme o tom, že školství moc neprodukuje učně. Jenže být solidní zedník nebo truhlář, to není otázka pětiletého studia na univerzitě, ale rychlého kurzu a chtění se to doučit. Pokud nás ta doba k tomu tlačí, tak bych i jako vědeckopedagogický pracovník na univerzitě ocenil týdenní kurz řezbářství. V období třeba těch deseti let už by to mělo nějaké ovoce. Každý z nás by se stal rezilientní proti určitým otřesům na trhu. Každý v kraji, který by tak měl určitou výhodu.

Rozhovor redakce Magazínu PATRIOT převzala se svolením Patriotů MSK.