Být z Hlučínska znamenalo cejch i posměch kvůli lakotě. Jak je tomu dnes?

​Být z Hlučínska, tedy z regionu, který prošel složitou historií a území dlouho patřilo Německu, dnes už neznamená stigma.

Myslí si to ředitel Muzea Hlučínska Metoděj Chrástecký. Vnímání vlastní historie obyvateli bývalého pruského či německého území, které se před 100 lety stalo součástí Československa, se postupně mění.

Změnu přináší generační výměna. Mladší lidé se na historii vlastního regionu už dokážou dívat z nadhledu. S odstupem vnímají například fakt, že jejich dědové vítali německé vojáky, že bojovali a umírali v německé armádě. Historií Hlučínska se bude 4. února zabývat konference v Hlučíně.

Skutečnost, že být z Hlučínska dříve mohli lidé vnímat jako cejch, potvrzuje i historik Jiří Neminář, který se osudu místních obyvatel dlouhodobě věnuje.

"Dříve to tak bylo. Dnes už ale většinou ne. Dříve měl ve společnosti problém každý, kdo byl trochu jiný. Odlišnost se považovala za nedostatek," řekl. To, že jsou lidé z Hlučínska jiní, podle Nemináře vychází z jejich historické zkušenosti.

Hlučínsko je oblast mezi Ostravou a Opavou, která je vymezena na severu hranicí s Polskem, na jihu a západě řekou Opavou a na východě korytem řeky Odry.

Historie si s tímto územím několikrát pohrála. V roce 1742 se jej Marie Terezie spolu s dalším územím na základě vratislavského míru musela vzdát. Hlučínsko připadlo na 178 let Prusku, později Německu.

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 prezident Tomáš Garrigue Masaryk začal usilovat o připojení tohoto území, na němž žili takzvaní Moravci, k nově vzniklému státu. Podařilo se to 4. února 1920.

Státní hranice je podle Nemináře dílem nahodilosti.

"Když si Československo po první světové válce činilo nároky na rozsáhlá území v Horním Slezsku, tak to bylo především s ohledem na tamní průmysl. Mocnosti však požadavkům nevyhověly, a tak Československu přiznaly alespoň cenu útěchy, jižní část okresu Ratiboř, kterou stanovili narýsováním čáry na mapu podle pravítka," řekl historik.

Vznik nového regionu byl podle něj tedy bizarní i nahodilý. "Lze si představit situaci, že za jiných okolností mohly mít tyto události odlišný průběh. Výsledkem ale nakonec bylo, že Československo získalo alespoň nepatrnou část Slezska, které bylo v 18. století prohráno ve válkách," dodal.

Při vyjednávání politici argumentovali hlavně tím, že zde žije slovanské obyvatelstvo a lidé hovoří česky. Mluvili tak sice, ale mysleli už jako Němci. Proto, když na Hlučínsko 4. února 1920 přišla československá armáda území zabrat, vojáky nikdo nevítal," uvedl Chrástecký.

Naopak o několik let později lidé vítali německé vojáky. Za druhé světové války zde totiž nebyly Sudety ani protektorát. Zdejší území připojil Adolf Hitler přímo k říši.

Vztah k říši je jednou z věcí, která bývá lidem z Hlučínska vytýkána. "Oni se ale cítili být Němci," vysvětlil Chrástecký. Muži pak povinně rukovali do německé armády.

"Co to znamená, si místní lidé uvědomili, až na frontě první chlapi padli," dodal. Narukovalo 12 000 mužů, čtvrtina z nich se už domů nevrátila, 5 000 dalších se vrátilo zraněných či s podlomeným zdravím. Podle něj dnes není třeba obyvatelstvo soudit, stačí jen události objektivně pojmenovat.

Státní příslušnost obyvatel Hlučínska se během staletí několikrát změnila z pruské na německou, pak na československou, zpátky na německou a nakonec zase na československou. Co ale zůstalo, byla mentalita místních lidí.

"Z generace na generaci se zde dědil smysl pro pořádek, rodinu a poctivou práci," uvedl Chrástecký. A z toho právě pramení další cejch. Místní lidé jsou považováni za skrblíky. "Oni ale vždy říkali: 'Nic jsme nedostali zadarmo. Vše jsme si museli vydobýt'," řekl Chrástecký.

Pohrává si i s myšlenkou co by, kdyby. "Hlučínsko na konci první světové války jako region neexistovalo. Bylo součástí Slezska, konkrétně Ratibořska. Hlučín byl bezvýznamné pohraniční město, kde nebyly úřady, nevedla sem až do vypuknutí války ani železnice," řekl.

Jednání o poválečném uspořádání mohla dopadnout jinak. Česku mohlo připadnou celé Ratibořsko. Nebo naopak nic. Pak bychom dnes byli součástí Polska," dodal.

Historií Hlučínska se bude zabývat mezinárodní konference Hlučínsko 1920 - 2020. Mezi 11 řečníky budou hosté z Polska a Německa.

Konference se uskuteční 4. února a pořádající Muzeum Hlučínska ji bude živě přenášet na internetu.