Budu cestovat, říká Renáta Huserová. Po 25 letech opouští Komorní scénu Aréna

I když má za sebou dobře odvedenou práci, sama tvrdí, že nikdy ředitelkou divadla být nechtěla. Po dokončení Filozofické fakulty v Olomouci pracovala jako produkční. V této pozici působila i v dnes už neexistujícím Divadle hudby.

Jeho vedení v roce 1994 převzala. Už tehdy se ale přemýšlelo o jeho novém směřování. Hudební pořady o zahraničních kapelách už tolik netáhly. Divadlo potřebovalo změnu.

"Změnila se koncepce, program i název divadla. Vydali jsme se cestou budování hereckého souboru a divadla," řekla Huserová. Začínala se čtyřmi mladými herci, kteří zrovna dokončili ostravskou Janáčkovu konzervatoř.

Už v roce 1994 ale přišel první úspěch. Zrodila se dnes už legendární inscenace Průběžná O(s)trava krve v režii Radovana Lipuse. Dočkala se 100 repríz a divadlo ji hrálo deset let. "Mohla se hrát i déle. Musela by se ale inovovat, některé věci už byly zastaralé," vysvětlila ředitelka.

Divadlo bylo ve svém počátku postavené na odhodlání jeho zaměstnanců. "Všichni jsme dělali všechno. Osobně jsem někdy prodávala vstupenky, jindy jsem stála za barem. Herci si sami chystali rekvizity, šili si kostýmy, prali si i žehlili. Umělecký šéf byl i osvětlovač," popsala první éru, o které tvrdí, že byla poloprofesionální.

Změna v plně profesionální divadlo nastala až v roce 2005, kdy se ostravská Aréna přestěhovala do větších prostor. Opustila sál pro 56 diváků a začala hrát v prostoru pro víc jak 100 lidí.

Do rekonstrukce budovy, kde dnes sídlí i knihovna, tehdy vedení Ostravy investovalo 80 milionů korun. Z toho 20 milionů stála divadelní technika. Svou komornost ale v novém prostředí divadlo neztratilo. "Pořád zůstává to, že divák je v přímém kontaktu s hercem a může si na něj sáhnout. Poetiku původní Arény se nám do nové podařilo přenést," uvedla Huserová.

Za svou éru ředitelky společně s týmem přivedla na svět okolo 100 premiér. Už v době přestěhování do nových prostor se v jejich hlavách zrodil sen dosáhnout na mety nejvyšší, na ocenění Divadlo roku v tehdejších Cenách Alfréda Radoka (dnes Ceny divadelní kritiky).

V roce 2014 se to podařilo poprvé a pak ještě třikrát. Naposledy letos 18. března. "Když se to podařilo poprvé, říkali jsme si, že máme splněno a nic lepšího se stát nemůže. Zdá se ale, že tato práce nemá mantinely. Může se totiž zadařit podruhé, potřetí i počtvrté. Každý rok si říkáme, že už nám to nevyjde. A letos to ještě vyšlo," dodala.

Domnívá se, že úspěch přináší poetika divadla, kterou vytvářejí dramaturg Tomáš Vůjtek a umělecký šéf Ivan Krejčí společně s hereckým souborem. "Je vidět, že o takový druh divadla je zájem. Nám to na druhou stranu přivádí stále nové diváky. Každá generace si umí vybrat, i když jde většinou o náročné inscenace. I přesto máme v průměru každé představení na 98 procent vyprodáno," dodala.

Celkem divadlo za svou existenci uvedlo 100 premiér, v průměru čtyři za sezonu. Většinu z nich si Huserová pamatuje. Řadu viděla i vícekrát. Už při zkouškách, premiérách či derniérách. A nyní se blíží i její osobní derniéra.

Po sezoně pozici ředitelky opustí a odejde do důchodu. Konec ovšem nevnímá jako složitou záležitost. "Co má být, se stane. Už mi ubývá sil. Těch 25 let ale uteklo rychle," svěřila se. Na výběru nástupce se podílí. Je členkou komise, která o něm rozhodne.

Podle ní je důležité, aby to byl člověk, který dokáže dát dohromady všechny aspekty divadla. Aby zajistil umělcům dobré podmínky a pohodlí pro práci. Pokud se to podaří, může být divadlo podle současné ředitelky ještě dlouho na vrcholu.

"Já jsem spíše ten provozní ředitel. Mám ale skvělého uměleckého šéfa, výborného dramaturga a skvělou ekonomku. To se mi to potom řediteluje," poznamenala.