Filmové návraty
26/01/2020 Martin Jiroušek

​Bronislav Poloczek, svérázný milovník života z Horní Suché

Nejen Marie Glázrová ale také Bronislav Poloczek patřil k hrdým rodákům Horní Suché, vlivem doby se ale narodil ve zdejším polském záboru.

Stalo se tak 7. srpna 1939, kdy přišel do hornické rodiny. Kvůli otci, který za války bojoval v polských řadách britské armády, se místo studia přírodních věd rozhodl pro divadlo.

Diváci ho ale zejména velmi dobře znají z celé řady filmů a televizních inscenací či seriálů. Poloczek byl prostě se svým nenapodobitelným projevem jedinečný svéráz.

Před kamerou ztvárnil desítky postav. Například ve filmech Já nejsem já, Discopříběh 2, Černí baroni, Rebelové, Der Lebensborn - Pramen života.

Kdo by rád nezavzpomínal na legendární televizní seriály jako Létající Čestmír, Arabela se vrací, Náhrdelník, počítá se ale i novější Hospoda, Život na zámku či Ulice.

Poslední filmovou roli ztvárnil v pohádce Václava Vorlíčka Saxána a Lexikon kouzel. Celkem jich bylo přes osmdesát.

V regionu zůstával jenom v mládí, odmaturoval na jedenáctiletce s polským vyučovacím jazykem a od roku 1956 působil jako stavěč kulis a elév na polské scéně Těšínského divadla v Českém Těšíně.

Uměl výtečně polsky jako česky. Přijímací zkoušky na JAMU v Brně úspěšně absolvoval ještě v polském jazyce. Za dva roky si dokonale osvojil češtinu a absolvoval roku 1961.

V Praze na divadle začal působit až koncem 70. let, ve filmu se ale začal objevovat už od roku 1960.

V letech 1988 až 2010 hrál v činohře Národního divadla v Praze. Odešel na vlastní žádost i pod vlivem zdravotního stavu, po smrti své manželky ztratil životní vitalitu.

„Byl to strašně hodný člověk. Já jsem ho poznal ještě v Činoherním klubu, znali jsme se dobře. V Hospodě jsme seděli spolu okolo jednoho stolu. Měl své trápení, ale nechával si ho pro sebe. Neměl lehký život," pronesl po Poloczkově smrti známý režisér a herec Jiří Menzel.

Poloczek si smrt dokonce sám předepsal do scénáře. „Musel jsem to udělat, protože jsem se připravoval na novou divadelní roli. A když jsem zjistil, že televizní seriál Ulice je nekonečný, požádal jsem scénáristy, ať mě raději nechají umřít,“ pronesl v jednom rozhovoru.

Debutoval ještě jako student v úloze flétnisty Karla ve spartakiádní komedii Valčík pro milión (1960). Posléze zaujal jako fotograf v Odvážné slečně (1969), kolega Honza v podobenství Tvář pod maskou (1970) a dokonce jako tajný v Kachyňově politickém snímku UCHO (1970). Diváci jej ale mohli vidět až dvacet let po natočení.

Během angažmá v Praze před kamerami často vytvářel kriminalisty nebo kriminálníky, otce dospívajících hrdinů a nebo rázovité postavy různých profesí a stavů.

Největší popularity na televizní obrazovce dosáhl jako svérázný pivař a topič Tomáš Babula v Dudkově seriálu Hospoda (1996 – 1997).

Za výkony ve filmech Hon na kočku (1979) a Panelstory aneb jak se rodí sídliště (1979) od dobře známé ostravské rodačky Věry Chytilové získal ocenění na festivalech. za divadelní postavu Josefa (Josef a Marie) byl nominován na Cenu Thálie (2006).

Poslední roky života musel kvůli vleklým zdravotním obtížím omezovat svoje herecké vytížení.

Zemřel v nedožitých sedmdesáti třech letech 16. března 2012 v Praze a je pohřben na Olšanech.

Autor je filmový kritik a publicista

Sdílejte článek