Biskvit, Banán, Bešamel! Kočičí kavárnu v Ostravě už deset let obývají bratři mývaláci

Ostravská kočičí kavárna Čauky mňauky funguje už deset let. A desáté narozeniny na podzim oslavili i tři sourozenci - bratři mývaláci.

Čauky mňauky provozuje, společně se svou dcerou a manželem, Dagmar Milatová. Když před deseti lety přemýšleli o tom, že si kavárnu otevřou, věděli, že chtějí vsadit na originální koncept, kterým se odliší od ostatních. A tak vznikla kočičí kavárna.

Řeklo by se, že koček je všude plno, a sehnat jich šest až osm nebude vůbec žádný problém. „Jenže základní myšlenka, zajistit několika kočičkám z útulku pohodlný kavárenský život s dostatkem jídla a teplým pelíškem, se nám záhy rozplynula,“ vzpomíná Dagmar. „V jednom útulku se s námi vůbec nebavili, v dalším sice ano, ale v tom období neměli kočky, které by se k danému účelu hodily. Buď za sebou měly pohnutý osud a byly spíš vhodné do klidné rodiny, nebo naopak byly tak divoké, že se spíš hodily na zahrádku k domku.“

Čas otevření kavárny se však neúprosně blížil. „A my byli bez koček,“ přiznává Dagmar. A když už nešlo pomoci útulkovým kočkám, majitelé se rozhodli pro ty největší ušlechtilé s rodokmenem – mainské mývalí. Kočky této rasy jsou díky své velikosti obecně velice klidné, pohodové, snášejí další kočky i malé děti bez toho, aby na ně útočily.

V Ostravě a okolí je několik chovných stanic, které kočky této rasy nabízejí. „Jenže v té době nikde tyto kočky nebyly. Nakonec jsme objevili koťata k prodeji v chovné stanici v Řepištích. Po telefonické domluvě jsme paní chovatelku navštívili a hned jsme se do koťat zamilovali. Proběhl výslech, ve kterém jsme ze zoufalství, že budeme otvírat kočičí kavárnu bez koček, mírně zalhali, že si kočky kupujeme domů, protože jsme měli pocit, že paní svá koťata miluje a že je do kavárny neprodá,“ usmívá se Dagmar a dodává: „Asi jsme byly dostatečně přesvědčivé, protože jsme si plácli a za pár dní jsme si odváželi Bigbena a Benjamina, které jsme v naší kavárně přejmenovali na Biskvita a Bešamela.“

Biskvit. Foto: Dagmar Milatová

Při další návštěvě už se chovatelce ke svému drobnému „podvodu“ přiznali. Ta na ně ale nezanevřela, naopak asi za měsíc se sama ozvala s nabídkou prodeje dalšího kocoura, bratra obou koček jménem B-Fuzzi. Toho dnes můžete vidět povalovat se v kavárně jako Banána. „Byla to takzvaná vrácenka. Původní majitelé ho vrátili, prostě se jim nelíbil. A tak jsme měli naše kočičí kluky komplet. Ještě jsme k nim přidali pouliční černé kotě Malinu, přikoupili dva minilumpíky rasy ragdoll a mohli jsme kavárnu otevřít,“ ohlíží se Dagmar Milatová.

Tito tři mainští krasavci stále lákají k návštěvě, zákazníci je obdivují, někteří se jich pro jejich velikost bojí, ale to je naprosto zbytečné. Jak o nich v kavárně říkají, jsou to dokonalí něžní obři. Malé děti, které mnohdy váží méně než téměř desetikilový Bešamel, je uctivým obloukem obcházejí. A ostatní si je často fotí. Aby taky ne, jsou skutečnou ozdobou kavárny.

Foto: Dagmar Milatová

Tři bratři mývaláci oslavili na konci října 10. narozeniny. To znamená, že jsou v nejlepším kočičím věku, zhruba zdraví padesátnici. „U této velké rasy je deset až dvanáct let důchodový věk, ale zatím máme štěstí, až na menší zdravotní problémy kocoura Bešamela na prahu dospělosti, jsou kluci v pohodě. Procházejí se a povalují v kavárně, v létě si nechají svou hebkou srst čechrat větříkem ve venkovní voliéře a užívají si líného kočičího života,“ říká Dagmar.

Byť jsou to bratři a trojčata, mají úplně rozdílné povahy. Banánovi občas říkají kocour terapeutický, je společenský, chodí mezi návštěvníky kavárny, nechává se hladit a obdivovat. Když byl mladší, vybíral si hendikepované, třeba děti na vozíku. Dnes už je ale poněkud línější a má rád klid.

Banán. Foto: Dagmar Milatová

„A když mluvíme o lenosti, absolutním prototypem této vlastnosti je další z bratrů, Bešamel. Poněkud objemnější v pase, než by se slušelo, se pomalu přesunuje mezi miskou s granulemi a oblíbenými místy k odpočinku. Rychle neběhal ani jako kotě a teď už s tím asi nezačne,“ přibližuje povahu jedné z koček spolumajitelka oblíbené kavárny, která má otevřeno každý den od 14 do 19 hodin.

Poslední z bratrů, Biskvit, je postavou atlet. Vzhledem mírně výhružný, ale povahou milý, trochu i vystrašený kocour. „Občas jsme jej nemohli v kavárně najít, po důkladné prohlídce jsme ho objevili schovaného pod gaučem, zřejmě ho vystrašil nějaký zvuk nebo příliš urputný návštěvník,“ dodává Dagmar, která si přítomnost svých kočičích parťáků náramně užívá: „Už dlouho jsem tuto rasu koček chtěla, ale v našem bytě bylo místo akorát pro dvě nebo tři kočky zachráněné ze sídliště. Teď je mám, a až na malé výjimky je vídám každý den. Pokaždé se na ně dívám se zalíbením a ráda je přitulím. Jak se říká: velká kočka – velká láska.“