Bezruči zahajují sezonu. Na úvod nabídnou v české premiéře Slepou skvrnu

Divadlo Petra Bezruče zahajuje sezonu 2024/25 inscenací Slepá skvrna, která se uskuteční v pátek 18. října.

Tato česká premiéra současného textu řeckého dramatika Janise Mavritsakise, režírovaná Klárou Voseckou, slibuje novodobou ženskou „hrdinku“, která se najednou ocitne v konfliktu se systémem, v němž žije.

Kultura Samurajové, saké i origami. Ostrava se chystá na Japonské dny 17/10/2024

Janis Mavritsakis, narozený v Montrealu, žijící v Řecku, je autorem sedmi divadelních her, z nichž Slepá skvrna byla oceněna prestižní cenou Karolosa Kouna a byla přeložena do devíti jazyků. Hra, která se reflektuje v kontextu dnešní společnosti, nabízí nový pohled na evropské duchovno a osobní tragikomedie. „Je to moc dojemné, hluboké a vtipné přihlédnutí k současnosti, kde jsou vztahy mezi lidmi definovány na principu koupě-prodej. Je to svým způsoben černá komedie, která v hyperbole odkrývá fakeové narativy o homo oeconomicus. A někde v pozadí probublává touha po mezilidské empatii a soudržnosti, která vede k úvahám za horizont,“ říká dramaturg Peter Galdík.

Mladá Evropanka Niki si pluje na vlnách svých životních úspěchů. Nečekaně však narazí a čelí osobnímu ztroskotání. Ve společnosti rozdělené na vítěze a poražené se najednou ocitla na druhé straně. Přizná si, že potřebuje pomoc? Jak překlenout dotčenou hrdost a najít nové cesty? Velké změny otevírají oči. Pohleďme jimi za horizont cynismu na rozbouřeném moři osobní tragikomedie. Možná tam čeká naděje. „Hraje se tu o všechno, především o čas. Uvidíme, kdo zvítězí…“ uvádí představitelka Niki Magdaléna Holcová.

V dalších rolích diváci uvidí Kateřinu Krejčí (Žena), Naďu Melkovou (Dívka), Hynka Tajovského (První / Řezník), Josefa Trojana (Druhý / Mistr), Ondřeje Bretta (Bankéř / Zbitý muž), Mariána Chalányho (Prodavač) a Víta Hofmanna (Muž).

Režie se ujme Klára Vosecká, jejíž práce se ostravským divákům představí poprvé. Vosecká se ve své tvorbě zaměřuje na témata jako animalita a násilí ve společnosti. „Chtěla bych, aby diváci měli možnost se na chvíli zastavit a nechat na sebe ty věci působit. Pohybujeme se ve velice racionálním světě, a tohle představení odhalí i trochu té potlačené iracionality, která nám v dnešní době, dle mého názoru, schází,“ dodává režisérka. Vosecká objevuje v Mavritsakisově díle odkaz antického dramatu, přičemž se zaměřuje na novodobou ženskou „hrdinku“ a otázky spirituality.