Bez kvalitního odborného zázemí kolegů by to nešlo, říká primář Formánek

Nejmladším docentem v oboru otorinolaryngologie v České republice je v současnosti 38letý Martin Formánek, ostravský rodák, který je už třetím rokem primářem oddělení ORL a chirurgie hlavy a krku Městské nemocnice Ostrava.

Pedagogicky i vědecky působí na univerzitách v Ostravě a Brně, je autorem několika odborných knih a řady zahraničních publikací.

Co rozhodlo o tom, že jste této mety dosáhl tak brzy?

Tomu přispělo více faktorů. Musíte mít štěstí na kolegy, kteří se společně s vámi starají o pacienty, kolegy, kteří vás uvedou do vědeckého prostředí, ze začátku ukazují správnou cestu a kteří se nadchnou pro vaše nápady. Musí vás také tato část medicíny bavit. Bez toho nelze realizovat nápady a věnovat jim dostatek času na to, aby mohly být použité a publikované na celosvětové úrovni. Výuka i věda je běh na dlouhou trať. Nic z toho by však nebylo možné bez chápající a podporující rodiny.

Primářem oddělení jste třetím rokem, co všechno se za tu dobu změnilo?

Je toho poměrně hodně… Komplexně jsme rozšířili spektrum péče – ambulantní i chirurgické. Naplno využíváme naše chirurgické sály. Troufám si tvrdit, že v současnosti skoro není stav, se kterým bychom si neporadili. Na oddělení vzniklo Centrum biologické léčby chronické rinosinusitidy s nosními polypy, centrum patří mezi tři největší v ČR. Založili jsme spánkovou laboratoř, společně s kolegy z neurochirurgie pak Centrum chirurgie laterální báze lební. V rámci dalšího posunu v chirurgii nádorů se rozvinul mikrochirurgický rekonstrukční program a pacienti s onkologickou diagnózou jsou k nám referováni z celého kraje. Navázali jsme úzkou spolupráci s ostatními odbornostmi a pracovišti, získali akreditace na specializační vzdělávání lékařů, otevřeli pracoviště klinických logopedů a mnoho dalšího.

To je široký záběr, který určitě přitahuje mnoho pacientů, stíháte to kapacitně?

Dvojnásobně jsme navýšili naše ambulantní i lůžkové kapacity, přijali jsme a zapracovali mnoho nových kolegů lékařů i nelékařů. Jsme nyní největším ORL oddělením v kraji. Přitom všem je pro nás nadále naprosto zásadní zachovat propacientsky orientovaný přístup a přátelskou atmosféru na pracovištích.

Jaké jsou nejčastější diagnózy, kterým se ORL věnuje?

Téměř každý se s naším oborem v životě již potkal, mnohdy vícekrát. Četnost obtíží se mění v závislosti na ročním období a věku našich pacientů. Léčíme dospělé i děti. Věnujeme se mnoha smyslům. V naší oblasti stále přibývá také onkologických onemocnění. Nejčastěji jsou ale obecně řešeny záněty, u starších lidí pak ztráty sluchu.

Co Vás vlastně přivedlo k oboru otorinolaryngologie?

V průběhu studia se samozřejmě mé preference různě měnily. Vždy mě to táhlo na chirurgický sál. Na závěr jsem si proto vybíral z několika chirurgických oborů a vyhrálo právě ORL, které mě nadchlo svou obrovskou pestrostí – jsme si sami svými diagnostiky, používáme množství přístrojů ať už v podobě endoskopů, mikroskopů, laserů, přístrojů k vyšetření a kompenzaci sluchu, apod.

Foto: Lukáš Kaboň

Pro jaké hlavní důvody byste doporučil ORL medikům, kteří se o své odbornosti teprve rozhodují?

Byla by to extrémní rozmanitost tohoto chirurgického oboru. Prakticky každá nová medicínská technologie se našeho oboru úzce dotýká a posouvá obor dále. Jsme schopni navracet sluch, využíváme robotické chirurgie, indikujeme biologickou léčbu. Úzce spolupracujeme téměř se všemi ostatními odbornostmi. ORL je rozvíjející se obor, který dávno předčil své původní označení.

Co vás v dané odbornosti baví nejvíce?

Určitě je to její pestrost a to, že má smysl. Žádný případ, žádná operace nejsou úplně stejné. Já sám se věnuji celému spektru našeho oboru, ale v poslední době mě nejvíce zaměstnávají rozsáhlé, většinou onkologické výkony s multioborovou spoluprací.

Chtěl jste být odjakživa lékařem?

To, že jsem se stal lékařem, je do jisté míry dílem náhody a mých rodičů. Medicína mě na střední škole nelákala, směřoval jsem spíše jinam. Rodiče mě nakonec ale přesvědčili, že je to obor, ve kterém je možné si následně vybrat z celé řady specializací. Dnes jim musím dát za pravdu a jsem jim za to vděčný.

Jaké jsou vaše cíle do budoucna?

Zachovat spokojenost pacientů, předávat zkušenosti kolegům a motivovat studenty. Také se nadále věnovat vědecké práci. Těším se na další prohlubování mezioborové spolupráce a na nový robotický sál.

Zůstává vám nějaký volný čas? Jak ho trávíte?

Mám dvě malé děti, a tak veškerý volný čas nyní věnuji jim. Neznám lepší odreagování a smysluplněji strávený čas.