Baník sbírá druholigové lekce aneb těžké začátky snaživého žáka

Po vydřené páteční výhře v poměru 2:1 nad skromným regionálním rivalem z Třince zřejmě bude každý fanoušek ostravského Baníku střízlivým optimistou. Druhá liga, kterou hraje nejslavnější fotbalový klub našeho kraje po dlouhých 50 letech, se teprve rozjíždí, a tak není divu, že poněkud "syrové" je tempo i forma adepta na rychlý comeback do nejvyšší soutěže.

Jasně, když jsme se bavili před branami stadionu v ostravských Vítkovicích s fanoušky „Baníčku“, vznášela se ve vzduchu vidina velkolepé show, v níž budou borcům z Třince zavřena víčka pětigólovou smrští. Realita však byla poněkud jiná. Baníkovci se totiž museli při své domácí premiéře letošní sezóny už od 5. minuty vypořádávat s tím, že se jako první trefil soupeř.

A tak nebylo divu, že se jim nehrálo lehce, ačkoli za nimi stálo skoro pět tisíc hlasivek, což je na poměry druhé ligy velký nadstandard. Třineckým navíc už v prvním poločase, kdy Baník rozhodně nevyvíjel drtivý tlak, stačilo jenom kopat do balonu jakýmkoli směrem od vlastní branky. Hrál se tedy fotbal na jednu bránu, na kterou pohříchu nemířilo příliš pokusů s gólovými parametry.

Kvalitou a přesností ofenzivní hry Baník rozhodně nevynikal. Pokud aspoň občas ano, pak to bylo především díky nápadům mladého tvůrce hry Jakuba Malého. Ve schopnosti třeba jen jedním vtipným dotykem posunout hru o kloudnou myšlenku dál byl ovšem nejmladší aktér zápasu osamocen.

Fanoušci však museli ocenit, a taky tak v patřičné míře činili, že každý, kdo v pátek večer oblékl bílý baníkovský dres, chtěl s nepříznivým výsledkem něco udělat, tedy až na ospalý úvod.

Někteří chtěli enormně, a tak bylo více než spravedlivé, že se hrdinou dne nakonec stal kapitán Tomáš Mičola, který deset minut před koncem vyrovnal skóre a v samém závěru pak po jeho zblokované střele rozhodl novic z prvoligové Karviné, slovenský útočník Lubomír Urgela.

Hráči to nebrali vážně, kritizoval Petržela

Radost ze zlomení nepříznivého vývoje byla na hřišti i na tribunách až euforická, což by se možná více hodilo k větším bitvám, ale nevadí. Vždyť fotbal je hra emocí a jestli zrovna porazíte Třinec nebo Dortmund, radujete se zkrátka naplno, a Baník teď holt bude muset nějakou dobu zdolávat ty méně atraktivní protivníky.

To dobře ví i zkušený kouč Vlastimil Petržela, který neváhal pro popsání duelu z pohledu svého mužstva použít mimo jiné slovo martyrium. Jako praktik a realista ostatně ani nečekal pohodu v suchém triku. „Mě překvapili někteří naši hráči, kteří to nebrali vážně. Kdyby Mičola vyrovnal ještě v prvním poločase, mohlo to být něco jiného, takto to byla válka až do konce,“ komentoval Petržela první druholigovou výhru Baníku.

Jestli po minulém zápase ve Znojmě (1:1) trefně poznamenal, že soupeř se bude z nasazeného tempa ještě pár dní vzpamatovávat, ani tentokrát to nebylo jiné a platilo to i směrem do vlastních řad. „Měli jsme toho taky plné kecky, hráče braly křeče. Byla to jízda celý zápas,“ podotkl Petržela s tím, že jeho mančaft je sice po „last minute“ doplnění „každý pes jiná ves, ale na hřišti nechá každý z jeho členů všechno“.

My sem tu ligu vrátíme…

Pokud se takového přístupu budou baníkovci i dále držet, mohou si být jisti v minimálně jedné věci. Desítky fanoušků budou rádi znovu a znovu čekat na to, až si s nimi jejich „miláčci“ přijdou po zápase plácnout a až jim budou moct říct, že „to dneska stálo za to“.

Fotbal by měl totiž lidi hlavně bavit, a to se značce Baník tak nějak z podstaty věci předlouhá léta dařilo natolik, až se na tu podstatu zapomnělo a z klubu se málem stal fotbalový nebožtík. Má-li být jeho současná hodně syrová, ale v jádru zatím poctivá sportovní podoba, prvním krokem k restartu, řekněme si upřímně, že tomu se fakt dá fandit.

Samozřejmě, že do oprášení dávné slávy je třeba ještě pár mílových kroků udělat, a to hlavně po stránce důstojného zázemí pro růst nových nadějí. Kromě toho je tady ještě 28 druholigových kol a s nimi 28 malých válek, které bude třeba vyhrát.

A tak když opadne opojení z prvního povinně vydřeného vítězství a s ní třeba i věta Tomáše Zápotočného „My sem tu ligu vrátíme“, kterou pronesl během děkovačky s fanoušky, nastane čas střízlivého hodnocení a pohledů směrem k novým výzvám.

Baník se jich nemůže a ani nemusí bát. Ač ve vyhnanství, stále je a bude regionálním fotbalovým vládcem, kterému je navíc opět nakloněna přízeň nejvyšší fotbalové smetánky zvané fanoušci. Teď je jenom nezklamat, protože jinak by proměna snaživého žáka v druholigového premianta byla hodně trnitá…