Baníček, ale, ale, ale. Bezruči spojili dva ostravské fenomény

První premiéra 80. sezony Divadla Petra Bezruče, Baníček, ale, ale, ale, vstupuje na jeviště 17. října 2025 a přináší unikátní spojení divadelní katarze a fotbalové vášně. Autorská práce uměleckého šéfa Jana Holce zkoumá, jak se svět stadionu a jeviště může překvapivě prolínat.

Historie Baníku je sama o sobě příběhem města a lidí – klub, založený horníky v roce 1922, se stal symbolem Ostravy, jejích tradic a emocí. Fanoušci od samého začátku tvořili srdce tohoto týmu, jejich energie a vášně byly vždy nedílnou součástí fotbalového života. A právě tyto příběhy, fanouškovské rituály, chorály a prožitky inspirovaly tvůrce inscenace. „Fotbal a fanouškovství mě fascinují. Proměna osobnosti, kterou může fanoušek prožít, role, které v nás probouzí nepoznané pudové projevy, jsou skvělým materiálem pro inscenační práci,“ říká režisér Jan Holec.

Autorská inscenace Baníček, ale, ale, ale vznikala postupně a kolektivně. Každý z herců do ní přinesl svůj pohled, zkušenosti a pocity. Z herců vycházejí osobní příběhy a reflexe, které se dotýkají různých témat a vztahů – od sportovní vášně přes společenské otázky až po mezilidské situace. „Kouzlo autorských inscenací spočívá v kolektivní tvorbě, ve které člověk nikdy úplně neví, až kam ho to zavede. Fotbal se může jevit jako svět naprosto odlišný od toho divadelního. Tam i tam ale fungují silné emoce, fanoušci, rituální setkávání a tak dále. Možná zjistíme, že jsme jen dvě strany jedné mince?“ uvádí dramaturg Peter Galdík.

Vše je propojeno bezručáckými chorály, které připomínají atmosféru tribun, a inscenace zároveň baví herce i diváky svým humorem a nadsázkou. To, že někteří herci fotbalu úplně nerozumí, jen přispívá k hravosti inscenace – jak popisuje Jáchym Kučera: „Dovedu do míče kopnout a kam letí, to už je čistě na něm. Tím dolními končetinami končím. Co se týče horních, se třemi míči bych možná zažongloval, ale nezkoušel jsem to, neboť jsem nikdy v přítomnosti tří míčů nebyl.“

Herce oblékla a do sportovní šatny inscenaci umístila scénografka Pavla Kamanová, hudbu složil David Hlaváč, autorem bezručáckého chorálu je Vít Hofmann a světelný design připravil Tomáš Lohin.

Baníček, ale, ale, ale ukazuje, že hranice mezi hledištěm a jevištěm, mezi sportovní vášní a divadelní emocí, mohou být tenké. Když se tyto dva ostravské fenomény – fanoušci Baníku a Bezručů – střetnou, vzniká něco, co stojí za to zažít.