Nejnovější zprávy: Dopravní podnik Ostrava v novém jízdním řádu zrychluje spoje! Muž v dresu Baníku napadl během duelu se Spartou strážného. Poznáte ho?

Auto

Autotest: Toyota Highlander. Americký ninja

Největší SUV v evropské nabídce Toyoty skvěle kombinuje to nejlepší z amerického a japonského přístupu k rodinným vozům.


Autor: Radim Kolibík

Toyota má hybridy zmáknuté. Už desítky let. Díky tomu se v pohodě vejde do úřednických flotilových emisních tabulek a konečně nám může v Evropě nabídnout téměř plnotučné americké SUV, kterému k dokonalosti chybí snad jen více válců pod kapotou.

První dojem z nového Highlanderu je majestátní. Designérům se obří rozměry podařilo slušně maskovat, ale i tak Toyota budí respekt, hodný účelu, ke kterému byla stvořena. Přepravit pohodlně a bezpečně celou rodinu. To je to, co od Highlanderu chceme a co od něj dostaneme!

Letošní apríl se opravdu vyvedl. Když si před showroomem Autobond Toyotu přebírám, zažiju během těch patnácti minut všechna čtyři roční období. Lepší podmínky pro test jsem si nemohl přát! Dostávám potřebné papíry, trochu mokré, ale co už, do showroomu pořád nesmíme, prostě to podškrábnem na té obrovské kapotě a můžu do auta. Ne že bychom si nevěřili, není to poprvé, co pro náš prestižní magazín testujeme Toyotu z Hrabové, ale tahle je na zelených značkách, což nějaké to papírování vyžaduje.

Odemykám bezklíčově, naštěstí, protože lehounký plastový klíček, který jsem schoval do kapsy, fakt není něco, čím bych chtěl oslňovat své okolí. Já vím, že funguje spolehlivě, ale občas by si ti japonští technici a účetní mohli nechat poradit od marketérů. Když už utratím své krvavě zdaněné peníze, chci, aby trochu dělaly dojem.

Jakmile sedám dovnitř, hned zapínám vyhřívání sedaček a volantu. Je přece duben. Stejně jako pro ovládání klimatizace a všechny další základní funkce mi stačí stisknout příslušné opravdické tlačítko. Velké, jasně rozpoznatelné a s perfektní odezvou, takže to zvládám naprosto bezpečně i za jízdy. Velká krása!

Jak je auto zvenčí obrovské, je velkorysá i sedačka. Škoda jen, že ji nelze spustit ještě o centimetr dva níže. Panoramatická střecha, kterou mají tak rády děti, totiž pár centimetrů nad hlavou ubírá. Ne že by mě omezovala nebo bych se hlavou dotýkal stropu, ale cítil bych se tak nějak lépe, být kousek níž.

Děti mají rády i ty mohutné nášlapné prahy. Dobře se jim po nich nastupuje a před sedačkou mají tolik místa, že do ní v pohodě naskočí samy. Méně bystrým rodičům chvíli trvalo, aby se s prahy naučili žít. Moje chvíle znamenala tři dny a asi sto padesát zapínání pásu u dětské sedačky. A to už jsem měl holeně okopané jak slávisti po zápase v Glasgow.

Později vyzkouším všechny tři řady sedadel. Prostor ve druhé je velkorysý, když chci usadit dospěláka do třetí, musím tu druhou kousek posunout, aby měl místo před koleny. A pak zvládne i trochu delší přejezd v relativním pohodlí. Babičku ale stejně raději usadím do druhé řady.

Japonci mysleli i na české chalupáře. V pětimístné konfiguraci je kufr auta obrovský, uveze opravdu úplně vše, co je třeba v pátek odvézt na chatu na Čeladné. Jen tu roletku jsem odmítl používat. Očividně ji navrhoval stejný japonský inženýr jako ten klíček. A ještě mu celou dobu stál za zády účetní. Roletka funguje, ale radost mi nedělá. Takže zůstala pod mezipodlahou. Navždy. Komu by gigantický kufr nestačil, může za Highlander zapojit až dvoutunový přívěs.

V interiéru je všechno v naprostém pořádku. Hospodské řeči o chatrném zpracování vnitřků amerických aut tady vážně neplatí. Jasně, část kůže na sedačkách je umělá, ale to já beru jako kladnou stránku. U rodinného hybridu je přece fajn, že nemuselo zbytečně trpět další zvíře. A na funkci to fakt nemá vliv. Sedačkám opravdu není co vytknout, vyhřívání i odvětrávání funguje výborně, sedák je dostatečně dlouhý a tvrdý. Úplně se vidím, jak v tomhle autě jedu napříč Státy a k tomu mi z audiosoustavy od JBL hraje Springsteen. Boooorn in dý jú es ej!

Ve výbavě je vše, na co si průměrný Američan vzpomene. A průměrný Evropan snad ani nevzpomene. Namátkou třeba upozornění na dopravu za vozem, rozpoznávání značek, head-up displej, předkolizní bezpečnostní systém s funkcí rozpoznávání chodců a cyklistů, systém proti rozkmitání přívěsu, tří zónová klimatizace a dalších asi sto položek.

Množství přihrádek v interiéru je příkladné. Jsou všude a osvětlené, abych viděl, do které jsem hodil burger a do které colu. Mobil nabíjím bezdrátově na poličce pod loketní opěrkou. Nikam nespadne a zároveň mě nerozptyluje za jízdy.

Přístrojový štít naštěstí není plně digitální, levý analogový ukazatel zobrazuje míru ekologičnosti mé jízdy a vpravo je klasický skvěle čitelný rychloměr. Mezi nimi mám velký digitální displej, kde si mohu navolit úplně všechny informace o jízdě, spotřebě, toku energie mezi spalovacím motorem, baterií a oběma elektro motory i funkci asistentů. To se mi líbí.

Asistenty tady fungují a asistují. Ty, které jsou vyloženě k vzteku – vy víte které, ty mohu vypnout tlačítkem na volantu. Sice po každém oživení auta vypínám znovu, ale nemusím to hledat někde v menu, abych předešel rvačce o volant, když systém vyhodnotí, že ten flek, co nechali silničáři na silnici po jarní údržbě, je čára. Pro asistenta tedy zeď.

První kilometry si musím zvykat na projev hybridu a CVT převodovky. Ta řadí virtuální stupně, ale někdy se projeví trochu zvláštně a drží otáčky vysoko. Jako na skútru. Když se během pár desítek kilometrů sehrajeme, naučím se dávkovat plyn, předvídat, využívat rekuperace a hybridního pohonu, je to pohoda. Úsporná pohoda. Ani během focení na haldě se spotřeba nedostala přes osm litrů benzínu. Při pohybu ve městě a okolí s využitím adaptivního tempomatu nebyl problém jezdit za šest. V sedmimístném autě!

Okresky Highlander zvládá se ctí. Vlásenky a vracečky mu samozřejmě úplně nechutnají, díky pomoci elektromotoru na zadní nápravě je auto dlouho neutrální, ale pořád je to pořádný kus železa, což v zatáčkách brzy poznám a prostě zvolním. Na dálnici se všichni cítíme mnohem lépe. Při lehce nadlimitních rychlostech je v autě příjemné ticho, hybridní soustava má dost síly na případné zrychlení a ani boční vítr není pro tenhle ingot problém, kterým by ho vyvedl z klidu.

Když sjedu z dálnice zpátky do města, znovu jsem vděčný za parkovací kameru, která umí zobrazit celé auto pohledem shora. Pořád je to japonský ninja. A docela obratný i v tom americkém balení. Jen je prostě obrovský, což je v pohodě někde v Houstonu, kde mají v nadměrné velikosti úplně všechno. I parkovací místa. Ale v Ostravě by se nám bez těch kamer žilo vážně těžko. Abych to měl ještě příjemnější, při couvání se pravé zrcátko vždy sklopí dolů a já vidím na obrubník. To ocení všichni staromilci, kteří nevěří tomu dronu.

Přiznám se, po týdnu jsem Highlander vracel dost nerad. Opravdu jsem si toho bodyguarda oblíbil. Vážně je to spolehlivý služebník. Na první pohled se zdá trochu bez emocí, ale když mu dáte šanci, nikdy nezklame. Nikdy. Ta prostornost, úspornost, péče o posádku a pocit bezpečí, které vzbuzuje, je přesně to, co nakonec všichni od pořádného rodinného auta čekáme.

Technické údaje

Typ pohonu: řadový zážehový čtyřválec + 2 synchronní motory s permanentním magnetem
Celkový výkon hybridní soustavy: 184 kW
Kombinovaná spotřeba: 6,6 l/100 km

Zavazadelník: 658 l

Vnější rozměry
Délka: 4966 mm
Šířka: 1930 mm
Výška: 1755 mm
Rozvor: 2850 mm

Cena testovaného vozu: 1.800.000 Kč včetně DPH