Autotest: Nová Škoda Superb je skvělý tichošlápek

Svatý grál ambiciózních obchodních zástupců přichází v nové generaci. Opět o kousek větší, opět o kus propracovanější.

Všichni jsme chtěli Superba a kdo říká že ne, chce jej dodnes! Ani já jsem nebyl jiný, s třetí generací jsem toho najezdil docela dost a když mi Radim Zlotý, šéf prodeje v Autocentrála Hlučín, zavolal, že má na pár dní volný nový kombík, nemohl jsem odmítnout. Dělá to dobře. Však ta auta prodává už nějaký ten pátek.

Auto Autotest: Toyota GR86 představuje to nejlepší ze staré školy 01/10/2024

Samozřejmě jsem předem četl recenze skutečných motoristických novinářů a těším se, až si jejich tvrzení o mimořádné kvalitě zpracování interiéru a nové generaci adaptivního podvozku ověřím na vlastní kůži.

Parkuju svého trojkového Superba hned vedle nového a zkoumám rozdíly. Nový vypadá větší, samozřejmě. Design možná na první dobrou tolik nechytne za srdce jako tehdy, když přišla třetí generace, ale když tak na ně koukám vedle sebe, musím uznat, že železo stárne a platí to i pro Škodovky. Čtvrtá generace Superbu je uhlazenější, působí mohutněji a tuším, že záměrem designérů bylo, aby se líbila zákazníkům po celém světě, nejen nám Prajzákům a německým účetním.

Na pár dní mi bude společníkem nový Superb v nejvyšší výbavě Laurin & Klement, která samozřejmě obsahuje tolik chválený nový adaptivní podvozek. A taky pár věcí navíc, jako třeba mou oblíbenou panoramatickou střechu. Ta je super, prosvětlí i jinak nudný a tmavý interiér, který tady bohužel nedostal ty atraktivní hnědé kožené sedačky, které známe z reklamy.

Černé jsou možná trochu fádní, ale nic jim to neubralo na kvalitě. Od první minuty cítím, že jsou skutečně velkorysé, pohodlné a po pár stovkách kilometrů ocením i ventilaci a masážní funkci, která skutečně masíruje. V Superbu vůbec poprvé.

Tohle mají rádi všichni, kdo musí za volantem trávit dlouhé hodiny a kroutit tisíce kilometrů.

Ostatně i Superb se v takovém nasazení cítí nejlépe. Jakmile vyjede na dálnici, nastaví prediktivní adaptivní tempomat a pokojně, a tak nějak samozřejmě, ukrajuje kilometr za kilometrem. Oproti třetí generaci je zase o kus tišší, adaptivní podvozek DCC+ je komfortní a ani ve sportovním režimu není uskákaný. Hodně ztvrdne, a to se pak na okreskách, samozřejmě na poměry pětimetrových kombíků, dá jet hezky svižně a Superb dá hodně dopředu najevo, když se začne blížit limitu. Ti skuteční motorističtí novináři vážně nelhali.

Můj dieselový kombík měl standardních 110 kW a pohon předních kol. Nemůžu říct, že je to málo, ale není to ani příliš mnoho. Kdo jezdí sám, nedostatkem dynamiky trpět nebude a díky příkladné aerodynamice a efektivitě pohonu nebude strádat ani jeho peněženka, protože u benzínky se zastaví asi tak jednou za tisíc kilometrů.

Foto: Mára Dušek

Ale kdo bude často naplno využívat kapacitu pro posádku i zavazadla, rozhodně ocení silnější varianty motorů, které má Superb v nabídce.

Je to škodovka, proto samozřejmě uveze nepředstavitelné množství zavazadel, posádka má dostatek místa na všech sedadlech a nezapomnělo se na různé odkládacím plochy, držáky tabletů, háčky a přepážky v kufru. To zaměstnaný obchoďák přes týden neocení, v kufru beztak veze jen brašnu s počítačem a v kabině auta pár kelímků od kafe, ale pak přijde víkend, naloží rodinku a pochopí, že tyhle chytré vychytávky umí škodováci fakt asi ze všech nejlépe. Protože dokud člověk nepozná, co je to stěhovat a na palubě přežít rodinný cirkus, nedokáže to pořádně pochopit.

Několikrát denně mě potěšilo, že ten povinný práskač rychlosti mohu jednoduše vypnout dvěma stisky poctivého tlačítka na volantu! Stejně tak automatický chcípák motoru zruším jedním kliknutím na ikonku v horní liště displeje. Balzám!

Podobně jako u Kodiaku jsem byl první dny příjemně překvapen, jak festovně působí, když zavřu dveře a jak kvalitně je zpracovaný interiér. Včetně těch nových otočných a intuitivních ovladačů, které se dají ovládat snad i v palčácích. Na tomhle v Boleslavi fakt zamakali.

O to víc nepochopitelné je, že neurazili pazoury tomu designérovi, který navrhl rámeček kapličky přístrojů, jež vypadá jako by někdo na poslední chvíli odskočil pro tablet do elektra a přilepil jej tam žvýkačkou. Faktem je, že jakmile se člověk usadí za volantem, ty trčící rohy se skryjí za věncem volantu a nejsou vidět. Ale já o nich vím! Jsou tam. Pořád. A já se denně podivoval, jak to v tomhle jinak hezky a festovně navrženém interiéru mohlo projít.

Stejně tak mě zarazila kvalita, tedy spíše nekvalita obrazu parkovací kamery. Jo, je tam 360stupňový pohled na auto shora, ale kvalita obrazu je trochu smutná, navíc se překážky jeví blíž, než skutečně jsou. Nakonec jsem si na to zvykl a už nemusel vystupovat, abych zkontroloval, jestli ten sloupek fakt nezbořím, ale je to jedna z mála kaněk na jinak výborném celku.

Foto: Mára Dušek

Celkově však převládají pozitiva a sociální jistoty. Superb je škodovka v nejlepším slova smyslu. Nedá sousedům moc důvodů k závisti, přesto poskytne technologie a prvky, které bývají doménou prestižních značek. Navíc přidá nadbytek prostoru, překvapivý komfort, mnoho chytrých řešení a velmi příjemnou spotřebu. No nekup to!

Přiznejme si, když jsem novinku vracel a usedl zpět do jejího předchůdce, už jsem věděl, že se v Hlučíně nevidíme naposled. Zase mě dostali a už to ve mně hlodá!

Škoda Superb Laurin & Klement 2.0 TDI 110 kW

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec
Maximální výkon: 110 kW
Maximální točivý moment: 360 Nm
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 9,2 s
Nejvyšší rychlost: 225 km/h
Celková spotřeba energie /WLTP/: 74,9 – 5,3 l/100 km
Vnější rozměry: rozvor: 2841 mm, délka: 4902 mm, šířka: 1849 mm, výška: 11482 mm
Objem zavazadlového prostoru: 690 l
Cena testovaného vozu: 1 380 900 Kč včetně DPH

Foto: Mára Dušek