Autotest: Hyundai i30 N Fastback Performance. Guru radosti!

V Nošovicích jsem si mohl vyzkoušet, jak se enko vyrábí a na konci linky jsem jej mohl poprvé nastartovat, abych ho převezl na testovací dráhu. Co vám budu, od prvního zachraptění výfuku v té rozlehlé hale to byla láska.

Auto Na lince v Hyundai Motor. Aneb urob si sám! 20/01/2022

Když ta láska konečně došla naplnění v podobě redakčního testu, musíme si přiznat, že máme problém. Teda redakční rozpočet má problém. Já to auto prostě musím mít! Týden mě drtilo svou silou, šikanovalo v šikanách a rozdalo i pár facek mému řidičskému egu. A teď mi to strašně chybí!

Auto mi až pod nos přiváží Pavel Hájek z PR oddělené nošovické továrny a moc se mu nechce dát klíčky z ruky. Potutelně se směje a oči mu září nadšením, když mi popisuje, jaké je to brko. Myslím si něco o nevybouřeném mládí, ale stačí prvních pár desítek minut za volantem a jsem v tom taky až po uši.

Teď už úplně rozumím tomu, proč tuhle specifikaci tak rádi využívají manažeři v HMMC jako služební vůz. S enkem se na cestu do práce těšíš jak na třetí rande. I když tě v kanceláři nečeká nic jiného než nekonečné prezentace a tabulky s tisíci řádků finančního plánu na příští rok, k píchačkám dojíždíš vysmátý na adrenalinové vlně.

Jasně, reálně to auto vůbec nepotřebuješ a nový Tucson nebo Ioniq by byly rozumnější i ekologičtější volbou, ale stejně ho chceš! Nastavíš si podvozek do normálu, vše ostatní do sportu. Výfuk chraptí, převodovka bleskově sází meziplyny, což je při podřazování doprovázeno rallyeovou střelbou z otevřeného výfuku, a ty jsi tu půlhodinku cesty do práce zase tím malým klukem, který si rád hraje. Jestli máš cestou i pár kruhových objezdů, tak vůbec neváhej! Tohle je prostě instantní odklízeč všech sraček, guru radosti a ultimátní sérum proti blbcům!

Hyundai i30 N Performance přijíždí z výroby obuto na legendárních letních pneumatikách Pirelli P Zero, které Italové vyvinuli přímo na míru tomuto konkrétnímu autu. Zera jsou vysoce výkonné gumy, co se neztratí ani na okruhu. Jenže teď je listopad a enko jsme dostali na zimácích. Německých, prémiových, bez debat jsou skvělé na každý den. Ovšem hrát si s nimi v běžném provozu na závodníka rallye je někdy trochu o hubu. Ale k tomu se ještě dostaneme.

První dva dny se jen tak oťukáváme, užívám si drzého výfuku i nečekané praktičnosti karoserie fastback. Pro posádku je prostoru tak akorát, ergonomie ovládacích prvků i zpracování materiálů v interiéru je bez chyby. Sedačky v kombinaci semiše a kůže jsou skvělým mixem sportovní opory a pohodlí, ani po několika hodinách jim nemám co vytknout. Ta řidičova je elektricky stavitelná i s pamětí, což se bude hodit, až se do enka zamilují i další členové domácnosti.

Seznam komfortní výbavy je vyčerpávající. Nechybí v ní vůbec nic a zároveň tu zůstala modla všech internetových závodníků – mechanická ruční brzda. To pro případ, že si chceš hrát na Colina McRae.

Na konci dne ti bude výbava úplně ukradená. Bude ti stačit pořádná sedačka, stavitelný podvozek, pádla pod volantem, stádo koní pod plynem, a hlavně elektricky řízený diferenciál s omezenou svorností! Po prvních pár stovkách seznamovacích kilometrů konečně přichází ta chvíle. Je sváteční den a my jdeme na testovací okruh po zapadlých okreskách. Hladký asfalt, rozbité krajnice, prudké vracečky i dlouhý táhlý. Všechno bude!

Úvodem se musím omluvit pocestnému, který si při mém uřvaném příletu zpoza horizontu musel myslet, že se kolem něj znovu žene fronta Ostravsko-opavské operace. Flintu z války naštěstí nechal doma, takže se to obešlo jen s výhružným máváním holí.

Zpátky k autu. V prvním kole nechám podvozek v normálním režimu, zahřívám motor, moc neženu, ale i tak si užívám svátečního provozu. Řízení je strmé, reakce na plyn brilantní a já postupně zrychluju.

Do druhého okruhu přepínám stroj do ultimátního N módu. Podvozek ztuhne tak, že zadkem cítím každý výmol. A zároveň mám perfektní přehled o chování auta. Řízení je tuhé a pořád skvěle strmé. ABS i ESP jdou stranou aby zasáhly v podstatě až ve chvíli, kdy se mi podaří setřást mého strážného anděla.

Věřím si jak Piráti před volbami. S každým kilometrem moje řidičské sebevědomí roste, a i když mi pud sebezáchovy velí před zatáčkou ubrat, od řízení i podvozku cítím, že to ještě můžu utáhnout, podřadím o dva stupně dolů, rallyeové diody v horní části přístrojového štítu se výhružně rozblikají, když se otáčky motoru blíží k omezovači, já drtím enko pod plynem a ono nekompromisně drží stopu. Na výjezdu prošlápnu akcelerátor, řadím nahoru a vystřelím ven ze zatáčky. Díky samosvoru se auto zakousne do povrchu a v oblouku rve šponu úplně nesmyslným způsobem. Netahá do volantu, neprotáčí vnější odlehčené kolo. Prostě jede tam, kam potřebuju i na totální hraně. Velká zábava, úsměv od ucha k uchu a zbytnělé ego. To si o tu výchovnou facku úplně říká.

Ve čtvrtém kole to přijde. Letím zase o trochu rychleji. Za horizontem prudká vpravo. Jsem rychlý. Sakra moc rychlý! V panice jdu brutálně na brzdy, podřazuju o tři stupně a sevřeným zadkem cítím, jak pneumatiky ztrácí přilnavost. ABS a ESP pořád nikde! V poslední možné chvíli pouštím brzdu. Už je jasné, že tentokrát se rozhodně nepojede způsobně vnitřkem.

Podvozek, diferenciál a můj anděl strážný odvádí skvělou práci. O tisíce světelných let lepší než ta parodie na řidiče za volantem. Cítím, jak mě přední náprava za hlasitého kvílení zimních gum vede ven ze zatáčky, zadek se sklouzne a na výjezdu beru levým zadním kolem hlínu u krajnice. Vyšlo to, žádný patník se nám do cesty nepřipletl a místní zemědělci ctí státní svátek, takže v protisměru bylo naštěstí volno.

O poznání méně sebevědomě jedu zbytek trasy. Když na kopci u kapličky zastavím, chtělo by to tak tři cigárka na uklidnění. Nekouřím, musí stačit čokoládová tyčinka. Sotva ji dojím, už přemýšlím, o kolik víc bych si mohl dovolit na letních supervýkonných pneumatikách. Řidičské schopnosti slabé, sebereflexe nízká, sebevědomí vysoké. Fakt nepoučitelný!

Až se uklidním, koukám na auto a přemýšlím, jestli je na něm něco, co bych mu mohl vytknout. Moc toho není. Osobně bych volil výraznější barvu, ať všichni vidí, s kým mají tu čest. Ocenil bych větší zpětná zrcátka a elektrické zavírání těch velkých pátých dveří fastbacku. Já vím, jsou to zbytečná kila navíc, pro hot-hatch nepotřebné detaily, ale stejně by se mi to ve všední dny líbilo.

A to je vše. Jinak samá pozitiva a sociální jistoty. i30 N Performance je vážně výborným vozem. Díky široké míře customizace jízdních režimů umí být příjemným a skvěle vybaveným společníkem pro každý den. V eko módu krotkým jako beránek, který se stiskem jednoho tlačítka rázem promění v agresivního vlka plného síly, zábavy a adrenalinu, kdykoliv bude třeba trochu si vyvětrat hlavu po těžkém dni.

Věřte mi a nebuďte škrti, při nákupu nemá cenu přemýšlet o běžné variantě N, rovnou si trochu připlaťte za verzi Performance, protože jen ta má ten magický elektronicky řízený samosvorný diferenciál, krásná odlehčená kovaná kola a větší kotouče. A taky 30 koní navíc, launch control a frajerskou a vysoce funkční rozpěru v kufru. To přece všichni chceme!

Tenhle hot-hatch se nošovickým vážně povedl. A je silně návykový. Jen pozor na přebujelá ega a omezená bodová konta!

Hyundai i30 N Performance Everyday 2.0 T-GDI

Technické údaje

Pohon: zážehový přeplňovaný čtyřválec
Objem spalovacího motoru: 1998 cm3
Maximální výkon: 206 kW
Maximální točivý moment: 392 Nm
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 5,4 s
Nejvyšší rychlost: 250 km/h
Kombinovaná spotřeba paliva /WLTP/: 8,4 l na 100 km

Vnější rozměry

Rozvor: 2650 mm
Délka: 4455 mm
Šířka: 1795 mm
Výška: 1419 mm

Objem zavazadlového prostoru: 436 l

Pohotovostní hmotnost: 1595 kg

Základní cena testovaného vozu: 886 900 Kč včetně DPH