Aumanti design! V Třinci vznikají šperky za statisíce

Když se před lety Daniel Krzyżanek učil zlatníkem v Ostravě, sdílel třídu s jedenácti spolužáky. Dnes zůstali v oboru pouze dva. Daniel však vytrval, neustále se zdokonaloval a v Třinci začal pod značkou Aumanti design tvořit vlastní šperky.

Nyní i takové, že mnozí lidé, kteří hledají nové zdroje k investování, ukládají do děl tohoto umělce stále častěji pětimístné cifry! Tento úspěch jasně dokazuje, jakou důvěru si za deset let na trhu vybudoval. Snaží se vyhovět všem svým zákazníkům, ale jeho poslední šperkařská tvorba je skvělým příkladem mistrovství a renomé mezi klientelou.

Třinec je městem oceli – tvrdého průmyslu a silných rukou. A přesto právě tady vznikají šperky s jemností a precizností, které berou dech. „Lidé si často neuvědomují, jak náročná je práce zlatníka. Někdy mám pocit, že je to blíž práci kováře než šperkaře," říká Lenka z Aumanti, která se věnuje opravám šperků. „Daniel vše dělá sám, od prvního návrhu až po finální vsazení kamenů. Jinde tyto kroky dělí mezi několik specialistů, on zvládá všechno,“ dodává.

Daniel Krzyżanek pochází z Bystřice. Řemeslo studoval v Ostravě, ale první zkušenosti sbíral mimo Slezsko. Po letech se rozhodl vrátit domů a začít jinak. V Třinci si otevřel vlastní dílnu s jasnou vizí: dělat šperky po svém, poctivě a s respektem ke každému detailu. „Jestli jsem se chtěl jako zlatník opravdu realizovat, jiná cesta nebyla,“ vzpomíná.

V tu chvíli do příběhu vstoupila Urszula Wojnarová – právnička a Danielova dlouholetá přítelkyně: „Známe se asi 25 let. Vždycky mě fascinovalo, co všechno dokáže vlastníma rukama vytvořit. Když za mnou přišel s otázkou, jak začít podnikat, dlouho jsem neváhala a nabídla pomocnou ruku. Byla to příležitost spojit naše odborné světy a začít něco výjimečného.“

Zatímco Urszula řídí firmu a stará se o zázemí, Daniel se může naplno věnovat šperkům. Tvoří, ladí, vsazuje kameny. „Funguje to mezi námi skvěle. Každý dělá to, co umí nejlépe,“ shodují se.

A výsledek? Značka Aumanti design má za sebou první úspěšnou dekádu.

Začínali skromně – dnes mají showroom, který by obstál i v Praze

Daniel s Urszulou nejprve otevřeli malý obchod s dílnou nedaleko třineckého magistrátu. Krátce na to se přestěhovali, jen o pár kroků dál, ale do prostor, které by svou elegancí zapadly i mezi špičkové značky ve velkoměstě. Zpočátku Daniel tvořil především snubní prsteny – a právě ty odstartovaly úspěšný rozjezd. „Chodili za námi známí, kamarádi, a pak přicházeli jejich známí. Navíc jsme kolem sebe měli spoustu lidí, kteří se zrovna chystali vzít. Sami si ostatně s partnery nasadili vlastní díla,“ dodávají oba s úsměvem.

Foto: Vladimír Pryček

Od začátku ovšem vsadili na to, čím se odlišit: na flexibilitu. Zatímco jiní mají pevně dané kolekce, v Aumanti design je každý prsten originál. „Máme přes sto vzorků, ale bereme je jen jako inspiraci. Zákazník si může zvolit barvu zlata, šířku, povrch, počet a typ kamenů, nebo si přinese vlastní návrh. Vždycky se snažíme naplnit jeho představu do posledního detailu,“ říká Daniel.

Snubní prsteny tvoří i dnes pevný základ Aumanti. Danielova cesta se však nezastavila, ba právě naopak. Od začátku ho totiž lákala tvorba jedinečných šperků na míru, což v okolí byla díra na trhu. Zatímco většina zlatnictví žije z prodeje hotových kolekcí, v Aumanti vzniká každý kousek v jejich vlastní dílně. „Neprodáváme sériovku. U nás je každý šperk originál,“ vysvětluje Daniel, jehož ruce dokážou přetavit představy v nádherné reálie.

Zásada je jednoduchá: přání zákazníka je výzvou, ne překážkou. Ať už jde o zásnubní prsten, šperk k narození dítěte, výročí nebo třeba křtiny, všechno jde. A všechno jde jinak. Ne podle katalogu, ale podle srdce. Vznikají tak památeční řetízky, náhrdelníky, náušnice i drobné destičky s rytinou, které připomínají jeden z nejdůležitějších dnů života. „Jsme u našich zákazníků od začátku – od zásnub, přes svatbu až po narození dětí. Je krásné, když se k nám pak vrací celá rodina,“ usmívá se Urszula.

Aumanti je také místem, kam si ženy chodí pro radost. Samy, bez doprovodu, bez čekání na gesto od druhých. Vědí, co chtějí. A často to nechají na Danielovi. „Důvěřují mi, a to je pro mě závazek i svoboda zároveň,“ říká. „Než začnu tvořit, chci je poznat. Pochopit jejich styl, povahu, vkus. Pak ten šperk vznikne úplně přirozeně.“

Za rubíny do Německa, za srdcem do Aumanti

V třinecké dílně mají vlastní sbírku cenných kamenů, které Daniel do šperků citlivě zakomponovává. A co když si mezi nimi zákazníci nevyberou? „Pak hledám kameny různě po světě,“ prozrazuje zlatník, jenž vytvořil už spoustu krásných a cenných šperků. Ty jsou cenově sice dražší než kousky z „běžných“ zlatnictví, zato ale představují naprostý originál, který nikdo jiný mít nebude. Zrovna před pár dny Daniel dokončil šperk v hodnotě reprezentativního vozidla. „Přišel ze mnou pán, který chtěl náramek pro svou ženu. Dcera ho poslala na nákup do Dubaje, to on ale nechtěl. Chtěl, aby to byl šperk vyrobený tady,“ prozrazuje. Součástí náramku bylo i sedm rubínů, pro které Daniel vyrazil do Německa. „Třeba u diamantů není problém sehnat sto kamenů stejné čistoty a tvaru, s rubíny je to ale něco jiného. Sháněl jsem je v Německu osobně, tři dny. Dva měsíce jsme s klientem ladili návrh, další měsíc trvala samotná práce,“ dodává.

Foto: Vladimír Pryček

Zajímavostí je, že v době moderních technologií a umělé inteligence si Daniel vše maluje ručně na papír. Takto své návrhy ukazuje zákazníkům a následně je přetavuje v realitu. Zároveň se snaží vychovávat i své nástupce: dělá totiž mistra praxí na střední umělecké škole, kde dříve sám studoval. „Studenti se učí tvořit, navrhují své šperky od úplného začátku. Já jim pomáhám s realizací. Vychovat si následovníky ale není vůbec snadné. Zájem o tento obor sice je, přijímačky jsou ale manuálně náročné. A hodně z těch, kteří nakonec obor vystudují, se stejně nakonec vydá jinou cestou,“ odpovídá Daniel.

On sám se ke zlatnictví dostal i díky rodičům. Ti si totiž všimli, že je jejich syn manuálně zručný a našli mu zlatnickou školu. Školní výchovná poradkyně se jim to sice snažila rozmluvit, a Daniela chtěla poslat na dráhu kuchaře, rodiče si ale stáli za svým. „A já jim za to děkuji,“ vzkazuje. Škola mu dala základy, řemeslo se ovšem Daniel naučil až hodinami praxe: „Sedl jsem si ke stolu a učil jsem se. Pořád se vlastně učím něco nového.“

Foto: Vladimír Pryček

Aumanti je důkazem toho, že když se něco dělá poctivě a kvalitně, pak se důvěryhodná značka dá vybudovat a může fungovat i v „menším“ městě jako je Třinec. „Uvědomujeme si, že kdybychom měli takový obchod v Praze, tak jsme s obraty úplně někde jinde. Ale stěhovat se nechceme. Pokud nějaká dáma chce ušít jedinečné šaty od návrháře, taky si za ním dojede. A my jsme rádi, že lidé jezdí pro šperky z naší dílny, třeba právě i z té Prahy,“ uvádí Urszula Wojnarová. „Lidí, kteří si chtějí koupit šperky s drahokamy a dalšími drahými kameny, neustále přibývá. Tím se zároveň otevírá šance pro Daniela a jeho řemeslo. Šperk vytvořený podle přání zákazníka, který do něj může vtisknout kus sebe, ať už památeční rytinou, výběrem konkrétního kamene nebo symbolickým detailem, je ideální volbou pro ty, kdo si potrpí na jedinečnost, osobitost a prestiž. A nebojí se za ni zaplatit,“ uzavírá.

Foto: Vladimír Pryček