Zrcadlo, zrcadlo, který pub je nejkrásnější? Vítejte v Mirror pubu

Tahle návštěva vás nepřekvapí. A pokud ano, evidentně jste tu ještě nebyli. Pokud je to tak, chyťte se za nos a pusťte se do čtení. Vy ostatní teda taky, jen bez toho nosu. Vítejte v Mirror pubu.

Tady jsem dneska vůbec neměl být. Tenhle klenot měl přijít o něco později, ať si ze startu rubriky, která je ještě v plenkách, nevystřílím ty nejlepší kusy ostravského hospodského arzenálu. Ale venkovní teplota dosahující aktuálně cca 127 °C mi jasně řekla, že trmácet se tramvajkou do Poruby můžu i jindy. Což je vlastně takový malý teaser na to, kam se podíváme příště. Pokud ta teplota sleze aspoň pod kilo.

Dobré, pojďme do hospody, zpocené srdíčko jsem si vylil, teď se můžu vylít. Sranda, osvěžit, pořád je úterý. Po mladém jinochovi Jakubovi tam hodíme zase trochu zpátečku, tohle místo totiž za pár let oslaví 30 let existence. Což je obdivuhodné, ruku na srdce. Jedno ale mají s Kubou společné, a to je vstup. Po schodoch, po schodoch. Začínám nabývat dojmu, že ty nejlepší hospody jsou prostě v podzemí. Ono by se nebylo čemu divit, žádná okna, undergroundová atmosféra, všechno zlé tam venku pomine nejen za zdí, ale rovnou pod zemí. Velká paráda. A když nejsou okna, nemusím třeba koukat na toho gentlemana, jak ke zdi vypouští svůj čerstvě vypitý lahváč, který po cestě jeho tělem vlastně ani nezměnil svou chuť. My si tu naši po tomhle řádku radši trochu spravíme, jo? Dvanáctka Radek, Svijanský Rytíř, IPA od Nachmelené Opice. Je potřeba k tomu něco dodávat? Ale jo, asi je. Hoegaarden. Mocné kombo, co myslíte? Jak jednou řekl můj blízký zvířecí přítel u své kapsičky – Mňam mňam.

A teď přijde to hlavní. Nevím, jestli jsem toho dosud ochutnal málo, ale v Mirroru jsem vždycky dostal ten nejlepší nakládaný hermelín široko daleko. Neptejte se mě, jak to dělají. Já to nevím. Ale tenhle sýr si můžete mazat na chleba stejně, jako si Mirror s každým soustem maže na chleba mě. Balzám na duši, který když zapijete chlazeným pivíčkem, tak jste v úplně jiné dimenzi. Kdo by pak měl chuť na aperitiv, digestiv nebo obojí, nabídka panáčků je více než velkorysá. A míchačky? Ty tady mají dokonce rozdělené na Long a Shot, kde u druhého zmíněného vlastně dostanete dva smíchané panáky, třeba i s něčím navíc. Já tentokrát barmana vyzval, ať mě překvapí něčím dle svého uvážení. Nevím proč, ale přinesl mi „BLOU JOB“, což je Kahlua a Baileys. To zmiňované „navíc“ tady byla šlehačka. Jakože ta normální, přísahám. Panák se prý pije zásadně minimálně ve dvou lidech, což se dá pochopit. Já nejsem Marilyn Manson, takže mě v tom frajer nenechal a ukázal mi, jak to správně vypít. Evidentně se mi to podařilo líp než jemu, což ale asi není úplně věc k chlubení. Mimochodem, zkuste to někdy taky. Teď myslím neupínat se na nápoják a prostě říct, ať vám přinesou to první, co jim padne pod ruku.

Foto: Jan Krupica

Málem bych zapomněl na atmošku, protože mám za tu chvilku tady pocit, jako bych sem prostě patřil. Tohle není typická rušná pivnice, a spíše bych to přirovnal k Zrzavé Mary – útulná komorní atmosféra, které nasazuje korunu to, v jakém prostředí zrovna sedíte. Když se totiž rozhlédnete, vidíte kromě spokojených hostů tmavé cihlové stěny, dřevěné trámy a nábytek, který už zažil extraligu, a ve finále vás pravděpodobně ještě přežije. Podnik je vybudovaný v bývalém sklepě, a dokonce tady ještě můžete vidět, v jaké výšce byly původně podlahy, a co všechno se teda muselo „vytěpat“ ven. Když to vidím, tak mě brní ruce. Stěny zdobí obrazy, dřevěné police, staré hudební nástroje, a stejně jako u Mary tady nic nechybí, ani nepřebývá. Všechno je přesně tam, kde má být. Stejně, jako ten hermelínek a pivíčka u mě v bříšku.

Z prostorů to není vše. Pokud jste spíše venkovní, Mirror má ve vnitrobloku bombastickou zahrádku, kde můžete posedět pod nádhernými velkými stromy, případně pod střechou, a klidně si dát i to svoje cigárko, doutníček, cokoliv. Nebo, úplně cokoliv asi zas ne. Já ale pro dnešek „kempím“ hezky vevnitř v koutku, zlověstně pozoruju okolí a nasávám atmosféru. O tom, jak to tady voní, už snad ani nebudu psát. Stejně mi šlo od začátku hlavně o to, ať i tento smysl začnete v podnicích tohoto typu víc vnímat. Protože Hospoda už dávno není synonymum zakouřeného pajzlu, kde nevidíte na krok. Moci dneska podnik opravdu nazvat Hospodou je v mých očích naopak výsada.

A zase bych zapomněl, jukebox! Do tohohle už jsem hodil nejednu pětikačku a je pravda, že ne vždy to místní osazenstvo přijalo s radostí, ale to je život. Mimochodem, co se štamgastů týče, Mirror ví moc dobře, jak se věci mají a umí v tom chodit. Tím v rychlosti zdravím mého bráchu, který je jedním z nich, a i když teď bydlí kilometry daleko, srdcem je pořád tady. Zdar, Dřevore!

A my se vidíme v další štaci.