Zlatá svatba. Když se Krampol řítil Ostravou rychleji než James Bond

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji.

Komedie Zlatá svatba přináší lidové opojení v době nastupující normalizace, horníci se už zase veselí.

Krok zpět aneb vítejte v normalizaci, tak by se dala uvést nastupující dekáda 70. let, která pohřbila veškeré nadějné snahy vymanit Ostravu a ostravskou kinematografii ze zaběhnutých klišé.

Ještě než se ale budeme věnovat hluboce ideologickým dílům jako je Bitva o Hedviku anebo Dvě věci pro život z téhož roku, čeká na nás tato nenáročná veselohra Zlatá svatba.

Rozverná taškařice blížící se lidovým veselohrám Zdeňka Trošky vznikala v létě roku 1971 zejména v okolí Opavska a Ostravska, ovšem také Ostrava samotná se svými ikonickými stavbami si v ní našla pevné místo.

V kině ji diváci viděli v létě 1972. Ještě dnes se můžeme vydat po stopách ústředního mladého páru, který ztvárnili Olga Lormová (dcera režiséra snímku Jaroslava Macha) a Jiří Krampol, představující traktoristu a vedoucího pionýrů Ferdu Pařízka. Zběsilá jízda na motocyklu po Opavské, Místecké a Vítkovické ulici pobaví i dnes, zvláště, když se Ferda dle dobových klišé holedbá, jak jezdí rychleji než samotný James Bond!

V jinak naivním obrazu z hornické zlaté svatby divákovo oko potěší a přímo udiví nesčetná plejáda zasloužilých umělců. Je tady už po několikáté přítomen Vladimír Menšík, ale také Jiří Sovák, skvělý Václav Lohniský, slavný František Filipovský, Josef Beyvl, Radovan Lukavský, Zdena Hadrbolcová a řada dalších hereckých es.

V hlavních rolích excelují národní umělci Jiřina Šejbalová a Bohuš Záhorský, samozřejmě nelze opomenout v Ostravě zneuznanou zdejší rodačku Slávku Budínovou. V menších rolích se blýsknou Karel Effa, Jiří Lír a jiní.

Režisér Jaroslava Mach měl cit pro herecké obsazení a na Ostravsko se vrací po letech od Rychlíku do Ostravy, kde se ovšem zabýval nepříliš přesvědčivě raným budovatelským motivem. Veselohru ovšem vnímá jako vlastní boty a ostravská či hornická tématika mu sedí daleko více.

Řada diváků se podiví nad tím, jak si povětšinou pražští herci osvojili místní hantýrku, která sama o sobě působí komicky. Někomu ale do huby až tak moc neleze, třeba Jiřímu Krampolovi, jehož tvrdý zobák není moc přesvědčivý.

Příběh je triviální, tak jak se to na začátek normalizace slušelo. Děda, bývalý horník, se ztratí během příprav na zlatou svatbu. Jeho zmizení způsobí poprask a jsou prověřovány různé teorie, kam se důchodce mohl ztratit. Jestli třeba neumřel, anebo se nespustil s místní vdovou Putifarkou (okouzlující Miriam Kantorková).

Dalším zdrojem humoru jsou Pražáci v nesnázích, zejména mladá Olga, kterou Franta vykoupe nečekaně v místní řece a pak se jí ztratí šaty, takže běhá téměř nahá. Ovšem v rámci komunistické normy. Ve filmech z Ostravska už jsme viděli daleko odvážnější scény nahoty v šedesátkách.

Ostrava se tady zmiňuje hned několikrát přímo v ději. Je jasné, že děda havíř rubal právě v Ostravě, ve svém pokoji má celou dobu zavěšen obraz s klasickou těžní věží. Když je zle a Olga potřebuje nakoupit nové šaty, vezme ji Franta do Ostravy. Proč? Protože v Ostravě budou ještě otevřené obchody!

Jaroslav Mach se dokončení Zlaté svatby nedožil, je tak jeho vůbec posledním celovečerním filmem. Zemřel v lednu 1972 a film za něj dokončili spolupracovníci pod vedením Josefa Bečky.

Fiktivní obec Kamenice, kde se většina děje odehrává, vznikla spojením několika lokalit. Kromě ostravských Heřmanic se tak pražský štáb pohyboval ve slezské obci Spálené, ovšem zavítal i do podstatně bližších Řeporyj nebo Dobříše.

Zlatá svatba je příznačný mezník mezi snahou povýšit lidovou kinematografii na světovou úroveň, které nedosahuje, a cílem ukolébat většinového diváka v bezstarostném veselí, což se jí daří ještě po letech, stále má svůj početný kordon obdivovatelů. Není se čemu divit, představitelé vesnických řachand mají na co navazovat.

Zajímavostí je účast herců známých z Formanových komedií, třeba se zde mihne legendární neherec Jan Vostrčil, a pak, kdo by neznal příbuznou kongeniální komediální sérii o rodině Homolkových.

Z kraje normalizační éry jsou ve Zlaté svatbě horníci zastoupeni více méně symbolicky: „Můj dědeček, otec a čtyři strýcové byli havíři. Když se rodina sešla, vyprávělo se o šachtě a o historkách kolem šachty. A především o starých lidech. Prostředí havířů se ve filmu neodráží přímo, ale jen ve figurách, v jejich charakterech,“ vysvětluje František Břetislav autor námětu.

Ovšem o pár měsíců dále si to už diváci v kinech užívali s horníky nefalšovanými, kteří obdobně jako v budovatelské dekádě bojují za cíle spořádaného, socialisticky uvědomělého občana ČSSR.

Autor je filmový kritik a historik