Gastronomie
30/03/2018 ČTK

Za život s vůní kávy vděčí ostravský kavárník zmeškanému autobusu

Když čtyřicetiletý ostravský kavárník David Urban před deseti lety zmeškal na Novém Zélandu autobus na jablečnou brigádu, zřejmě sám netušil, jak tahle drobná událost předurčí jeho další život.

Díky této náhodě každodenně žije s vůní kávy, ač v minulosti tomuto aromatickému nápoji příliš neholdoval. Ostravané ho znají hlavně díky mikrobusu, z něhož nedaleko centra města roky v jakémkoliv počasí "prodával" za dobrovolný příspěvek oblíbený životabudič. Před časem na dráze kavárníka učinil další krok, otevřel si kavárnu.

Jeho láska ke kávě vznikla právě v zemi protinožců, kde před plánovanou brigádou krátce cestoval a poprvé vlastně zjistil, jak lahodná může káva být. Když o chvíli zmeškal autobus, který ho měl odvézt za kamarádem na sběr jablek, vzal to jako znamení a našel si práci v kavárně.

"Nikdy před tím jsem kávu moc nepil, až jsem tam přijel a vyzkoušel jejich kávu, tak mě to úplně okouzlilo. Ta chuť, vůně, styl přípravy, kdy tam všechno cinká, klepe, syčí," vzpomíná na své začátky Urban. Na Novém Zélandu strávil rok a naučil se mnohé, co využívá i při podnikání v Česku.

"Určitě to pro mě bylo důležité, protože Nový Zéland společně s Austrálií jsou vyloženě kávové země. Tam si na té přípravě dávají hodně záležet a opravdu si potrpí na kvalitu a rychlost. Kvalita a rychlost, to jsou dvě věci, které tam upřednostňují. To jsou dvě věci, které mě tam opravdu naučili," vysvětlil Urban, kterého zaučoval sám majitel kavárny, který mu při přípravě kávy neustále stál za zády a kontroloval, co mu dělají ruce. "Dneska z toho těžím," přiznal kavárník.

Po návratu do Ostravy věděl, že se chce kávě dále věnovat. Na sen o pojízdné kavárně si ale musel vydělat, nakonec si mikrobus s kávou otevřel v roce 2012 na parkovišti mezi centrálním Masarykovým a vedlejším Jiráskovým náměstím.

"V té době byl hlad po kavárnách. Když jsem tam přišel, ten kávový boom se nastartoval, od té doby jen v samotném centru přibylo přes 20 kaváren," vypočítal Urban.

Začátky v moravskoslezské metropoli ale neměl jednoduché. "Krátce poté, co jsem kavárnu otevřel, tak mi to de facto přišli zavřít s tím, že Ostrava vyšla s novým tržním řádem, který zakazuje pojízdný prodej," popsal.

Tržní řád obešel poměrně riskantním rozhodnutím dávat kávu za dobrovolný příspěvek. Ceník byl sice na mikrobusu umístěn, ale záleželo na klientech, zda zaplatí a kolik. "Na Ostravu to obecně bylo průlomové. Někteří lidi si ťukali na čelo, někteří se smáli, některým se to líbilo. Někdo toho zneužil, někdo dal víc. Nakonec to ale dopadlo dobře a byl jsem překvapený, kolik lidí tohle umí ocenit," uvedl Urban. Přiznává, že ani prodej z mikrobusu nebyl jednoduchý. "V zimě zima, v létě vedro," podotkl.

Úsměv a vlídné slovo s ním mají zákazníci jednoznačně spjaty. Mnozí totiž chodí jen na kávu a na kus řeči. "Nebyla to součást mé strategie, ale tak nějak se to odvíjelo samo. Nebylo to účelově, ale jsem kontaktní člověk a rád si s lidmi povídám a u kávy je fajn, že při přípravě jsou vždycky dvě tři minutky prostoru se na něco zeptat," doplnil Urban, který tak našel i spoustu nových kamarádů.

Kvůli legislativním změnám i nástupu EET loni v prosinci mikrobus vyměnil za kamennou kavárnu. "Zhodnotil jsem, že je čas to někam posunout. Je to v podobném stylu, stále coffee to go a káva na stojáka, akorát jsme všichni tak nějak ve větším pohodlí. Lidi chodí, vykládají, takže ano, spokojenost," uzavřel kavárník, pro něhož je alfou a omegou při výrobě kávy to, aby byl se svým výtvorem spokojený, jedině tak totiž prý může být spokojený i jeho zákazník.

Sdílejte článek