Vyvíjíme nová řešení a nikdy se neopakujeme, říká ředitel firmy Gaben Jakub Unucka

Gaben – inovační firma Moravskoslezského kraje za rok 2013 – připravuje další mimořádně chytrá řešení pro využití čipových technologií, které budou pomáhat zachraňovat lidské životy.

„Představte si náramek s čipem, který budou nosit například klienti léčeben dlouhodobě nemocných. Čip zareaguje na otřes při pádu toho člověka a okamžitě přivolá pomoc, trvale bude přenášet informace o jeho tlaku, a dalších údajích,“ říká výkonný ředitel Gabenu Jakub Unucka.

„Nebo třeba obrovské ztráty té nejcennější tekutiny – krve. Když dárci odeberou krev, ta se pak zmrazí a transportuje do nemocnic. Nesmí přitom překročit určitou teplotu. Když má personál pochybnosti, zda například při příliš dlouhém transportu nepřekročila tu mez, musí krev vyhodit. Kdybychom na každý sáček dali jednoduchý čip, personál nemocnice si bezdrátovou čtečkou přečte veškeré informace o té krvi, tedy i to, jak se pohybovala po celou dobu její teplota.“

Jakub Unucka do technologicky špičkové ostravské firmy přišel v roce 1998 a zahájil zde vytváření zcela nových projektů. „Gaben, stejně jako Microsoft, začal jako klasická garážová firma. Někde tu máme ještě památeční vařič na kafe a plastový stůl z roku 1991, kdy to všechno dvojice zakladatelů, pan Benda a paní Návratová, rozjela,“ říká Jakub Unucka.

Firma se tehdy starala především o nákup a prodej zařízení okolo čárových kódů
„Já přišel v roce 1998 s tím, že rozjedu nové projekty. Nejen dodání tiskárny a čtečky, ale i software, bezdrátové sítě – tehdy se začal obrat zvyšovat z dvaceti až na dnešních osmdesát milionů,“ popisuje své začátky ve firmě Jakub Unucka.

Kdo byl v začátcích vaším největším zákazníkem?
Byla to firma Korado Česká Třebová, výrobce radiátorů, s tou jsme udělali náš první velký kontrakt. Řada firem tam těžce bojovala při výstavbě velkého závodu na zelené louce. Korado tehdy začalo vyrábět na devět set typů radiátorů a nám se podařilo pro ně vyvinout technologii, která uměla díky čidlům rozeznat radiátor a co dvě sekundy na každý nalepit správnou etiketu. Jenomže Korado dnes dělá dvacet pět tisíc typů výrobků a my tam nasadili kamerový systém, který bezpečně pozná, který radiátor je zrovna ve výrobě. Víte, tohle je jen jeden z příkladů naší práce – my se nikdy neopakujeme, baví nás vymýšlet nová a zajímavá řešení.

Jakub Unucka. Foto: Magazín PATRIOT – Adolf Horsinka

Nějaký další příklad?
Tak třeba máme unikátní aplikátor, který dokáže nalepit etiketu dovnitř pohybující se pneumatiky, to asi nikdo na světě neumí. To naši kluci vymysleli hlavici, která zajede dovnitř pneumatiky a během jejího pohybu na páse tam vlepí etiketu a zase vyjede ven.

V čem ještě jste jiní?
My už jsme někdy v roce 1998 začali firmám nabízet komplexní řešení. Hlídáme třeba u výrobní firmy celý postup, dokážeme vedení říci, kolik ten který zaměstnanec vyrobil kusů výrobků, ty výrobky mu označíme, stejně tak označíme a evidujeme expedici výrobků, zkrátka jsme přítomni v celém výrobním procesu. Náš zákazník pak dokáže lépe řídit nejen své zaměstnance, ale všechny procesy ve firmě.

To vás asi někteří zaměstnanci u firem, kterým pomáháte s efektivitou výroby, nemají moc rádi…
No, někde možná ani ne… Jedna strojírenská firma měla speciální karuselový obráběcí stroj – dělník tam měl normu padesát kusů za den. My jsme tam aplikovali naše zařízení, které majiteli firmy prozradilo, že ten dělník přijde ráno do práce a do osmi ten stroj nezapne, protože si všichni na dílně čtou noviny. Od osmi do desíti pak ten stroj spustí, ale aby to dohonil, tak ho rozjede na dvě stě procent otáček, čímž sice tu normu stihne, ale opotřebí mnohem rychleji ty drahé nože…

Jeden ze strojů firmy Gaben. Foto: Magazín PATRIOT – Adolf Horsinka

Začínali jste s čárovými kódy, jak jste se dostali k čipům?
Máme v Mikulově někdy od roku 1998 na popelnicích čárové kódy, takže technické služby měly poměrně dobrý přehled o tom, kolik se vysypalo popelnic. Jenže se začaly objevovat reklamace, čárové kódy se na popelnicích otíraly, někde si lidé stěžovali, že tam popeláři nedojeli… Tak jsme vymysleli, že na popelnice dáme čipy – ve chvíli, kdy auto začne popelnici zvedat, tak si čtečka v tom automobilu načte každou popelnici, pozná, zda jde o popelnici na směsný odpad nebo na bioodpad. Od té doby se technickým službám zvedly tržby, odpadly vývozy načerno za flašku a díky novým technologiím tam šetří docela dost peněz.

Chytilo se to i jinde?
No jasně, ostatně u tohoto systému musím přiznat, že tady se jako u zřejmě jediného projektu opakujeme, nabízíme jej ve stejné podobě jako má Mikulov i jiným městům a v řadě míst už to velmi dobře funguje.

Co vlastně dnes tvoří hlavní portfolio Gabenu?
Vždy to byly tři pilíře, na kterých firma stála: velkoobchod se čtečkami čárových kódů, pak spotřební materiál – etikety, pásky pro tisk a třetí pilíř – projekty, napojování terminálů, kabeláž, psaní softwaru… Od 2011 přibyl pilíř číslo čtyři – unikátní linka na výrobu chytrých etiket s čipy.

Jak silný je ten čtvrtý pilíř a jak moc na něj sázíte?
Vsadili jsme na něj hodně peněz, ta výrobní linka stála 24 milionů korun, z čehož jsme 12 dali ze svého – lidi se musí školit, stovky a stovky dní padnou na školení a vzdělávání. Finanční krize někdy před rokem 2010 bohužel poměrně výrazně zbrzdila rozvoj technologií – před krizí to vypadalo na opravdu velký boom čipových technologií – velkoobchody se chystaly na rychlé zavedení čipů na všechny palety, které jdou zvenčí, jenže krize vše zpomalila. Tento požadavek by se samozřejmě přesunul na výrobce, kteří by museli reagovat, aby jim jejich výrobky velkoobchody vůbec převzaly do prodeje… Teď se čeká na rozhodnutí prvního velkého hráče v České republice, který řekne, že paleta musí mít etiketu s čipem. Je to na spadnutí. Bude na to potřeba desetitisíců čteček, etiket, terminálů…

Bude to znamenat, že si nakoupím vozík zboží, u pokladny projedu pod čtečkou a vyjede mi celková cena?
Ne, čip není všemocný – abych ho přečetl, nemusím jej sice vidět, ale na druhou stranu, když ho nalepím na kovovou konzervu, nepřečtu ho, tady prostě funguje fyzika. Představy, že projedu s košíkem u pokladny a jednou to pípne, to fungovat nebude – v drobném prodeji čipy zatím rozšířeny úplně všude nebudou.

Společnost Gaben se zabývá také výrobou průmyslových dotykových obrazovek. Foto: Magazín PATRIOT – Adolf Horsinka

Zmínil jste v úvodu, jak by čipy mohly fungovat ve zdravotnictví…
Tam vidíme velké možnosti uplatnění. Ve zdravotnictví by měl být a také mnohde je obrovský tlak na bezpečnost, na dosledovatelnost, kde, kdy a komu se podal jaký lék… V Americe je jedenáct procent ze všech úmrtí na podání špatných léků – když k nám do Česka přišli Američané dělat bezpečnostní audit a v nemocnicích jim řekli, že mají nula úmrtí na podání špatného léku, tak jim Američané sdělili, aby si opatřili pravdivá data. Vím, že se u nás je úmrtnost na záměnu léků stejná jako všude jinde, ročně to jsou tisíce životů….

Jak by to mohly změnit čipy?
Pacient má náramek s čipem a také dávka léků je očipována. Sestra pacientovy údaje i údaje na lécích přečte čtečkou a nemůže se splést… Ve světě už to funguje, jen v Čechách to začaly používat nejdříve výrobní firmy a nemocnice se zatím drží zpátky. Ve vyspělé cizině to přitom bylo naopak – nejdříve lidské životy, pak výroba…

Jakou máte v Česku konkurenci?
Konkurencí jsou nám nadnárodní firmy, které mají továrny po celém světě a k nám jedou s technologií, kterou mají vyzkoušenou už dávno jinde a jen ji tady přesadí.

Tohle může fungovat?
Ano, ale ne vždy. Například firma Plakor si v Mošnově nainstalovala linku na výrobu nárazníků. Dovezli si korejskou čtečku na čipování těch nárazníků, jenomže si neuvědomili, že ta jejich technologie vysílá v pásmu našich mobilních telefonů. Takže spustili linku a vyřadili z provozu mobily v okruhu několika kilometrů. Takže i tady jsme nakonec uspěli my a naše řešení.

Tohle všechno vyžaduje asi silný vývoj a výzkum…
Od roku 2009 máme česko-korejskou laboratoř, kde spolupracujeme se Soulskou univerzitou a Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava. Ukázalo se, že přesně tohle může dobře fungovat, školy nás potřebují, protože bez našich zadání by nedostaly granty na výzkum a my potřebujeme je, aby nám pomáhaly s vývojem a výzkumem.

Jakub Unucka. Foto: Magazín PATRIOT – Adolf Horsinka

Co nyní společně vyvíjíte?
Teď jsme ukončili rok vývoje robota, který podobně jako robotický vysavač jezdí řadu hodin po místnosti nebo výrobní hale, záleží, kde jej nasadíte. Na závěr nám poskytne data ve 3D modelu, která nám a našim zákazníkům jasně sdělí, jak se v tom či onom prostoru šíří signál a jak tam budou fungovat bezdrátové technologie. Díky podobným výzkumům jsme mnohem dál a můžeme zákazníkům říci, co bude a co nebude fungovat.

Jaký má čip význam pro život obyčejného člověka?
Nejčastěji se s čipem setkáte u bezkontaktní platební karty nebo u automobilového imobilizéru. Dále fungují v docházkovém systému v práci nebo v klíčích na bazénu. Bez čipů by mnoho věcí nefungovalo…

Jaké je nebezpečí zneužití čipu?
Tak třeba na platební kartě je v čipu třicet posledních záznamů o nákupu, řada mobilů ty údaje už dnes dokáže přečíst, takže riziko vidím v tom, že vám manželka díky svému chytrému mobilu může přečíst, že jste minulý týden platil kartou na benzince kytici, ale ona dosud žádnou nedostala…

To je vtipná příhoda, nicméně zabýváte se skutečně tím, kde je hranice využití čipů, kde jsou rizika?
Víte, čip není nebezpečný. Člověk dnes a denně na sociálních sítích a různých slevových kartách a akcích o sobě sděluje tolik informací, že není třeba se bát čipu. Vezměte si třeba kamery na parkovištích supermarketů. Dnes už vás sledují a identifikují, jen co přijedete na parkoviště. Vidí vás a evidují, v čem jste přijel, co nakupujete, čím a jak platíte, propojí si vás s konkrétním účtem… Nebo mobilní telefony – to je v současnosti opravdu velký nebo spíše největší bratr, který o nás ví všechno…

Na závěr otázka, na kterou jste již asi mnohokrát odpovídal. Gaben je ve svém oboru špička, nelákalo vás někdy odejít z Ostravy do Prahy nebo do zahraničí?
Mnohá naše řešení jsou skutečně výjimečná nejen v českém, ale i celosvětovém měřítku. A navíc nás to, co děláme, neskutečně baví. Snažíme se poukázat na to, že v Ostravě je řada podobně špičkových firem. Firem, které nekopírují to, co už někdo někde vymyslel, které přicházejí s vlastními nápady, vyvíjejí a hledají spolu s univerzitami nová řešení a snaží se Ostravu i celý kraj posunout dál. To je má odpověď.