Vyprodané Bazaly? Úžasné, vzpomíná Heinz. Chtěla ho Sparta, nabídky velkoklubů mu tajili

Je tomu už dvacet let, co fotbalista Marek Heinz přišel do Baníku. Ten v ročníku 2003/04 dovedl devatenácti góly k ligovému titulu.

Dnes pětačtyřicetiletý Heinz byl jedním z hlavních strůjců legendární mistrovské jízdy Baníku. Ta začala právě před 20 lety. „Abych řekl pravdu, nějak jsem nad tím nepřemýšlel. Vím o tom, ale nějak mi vlastně ani nedochází, že je to už tolik let,“ řekl bývalý reprezentant v rozhovoru pro patritmagazin.cz.

Do Baníku jste přišel z Hamburku. Předtím jste ale do Německa odešel z Olomouce, co vás do Ostravy přivedlo?

Se Sigmou jsem v kontaktu nebyl. Volal mi však manažer, že o mě má zájem Baník. Já jsem nabídku přijal a dneska vím, že to bylo správné rozhodnutí.

Když jste přicházel, napadlo vás, že na jaře budete slavit titul?

To asi nikoho. Takové cíle jsme neměli. Ale v průběhu sezony, když jsem viděl, jakou máme sílu, tak se plány začaly přehodnocovat.

Do čela tabulky jste se dostali docela brzy. Tušili jste pak, že by to mohlo být velké?

To ještě ne, bylo brzy. Do čela jsme se dostali snad v pátém kole, pak už jsme před sebe ale nikoho nepustili. Je to otřepaná fráze, ale snažili jsme se prostě co nejvíc vyhrávat.

Nakonec jste to dotáhli až k titulu. Co si vybavujete z oslav?

Hodně dobrá byla cesta z Olomouce, kde jsme si zajistili titul. Taky si pamatuju, že se nám na nějakou fotku dostal fanoušek ze severu Evropy. Skvělé oslavy byly i na radnici, užili jsme si to.

Tehdy v regionu vypuklo fotbalové šílenství. Jak jste euforii vnímal?

Bazaly byly každý zápas vyprodané, byla to neskutečná euforie. Každý to vnímal, žilo tím celé město. Lidé stáli na zdi za stadionem, atmosféra byla úžasná. Dodnes, když jdu na Baník, tak se mi moc líbí, jak vidím rodiny v klubových šálách.

Tu otázku dostává snad každý, kdo v té době za Baník hrál, ale přesto, jaké byly vyprodané Bazaly?

Vnímali jsme to. Nastupovali jsme před vyprodaný stadion, lidé zpívali, házeli konfety, hnali nás dopředu. Pamatuju si, jak jsme jednou prohrávali 0:2 a nakonec jsme 5:2 vyhráli. Hnala nás obrovská síla. Bylo to úžasné.

Další rok ale přišla mistrovská kocovina a Baníku se nedařilo. Čím to?

Obhájit titul je těžké. Nevím, co přesně se stalo. Kádr se změnil, i já sám jsem odešel. Nikam jsem se ale za každou cenu netlačil.

V té době jste říkal, že byste se už do Německa nevrátil. A nakonec jste odešel do Mönchengladbachu…

Bylo to ze strany ostravského vedení, spoustu věcí mi tajili. Měl jsem nabídky z Anglie, Španělska, Itálie nebo Portugalska. V Baníku mi ale o všem řekli až potom. Bylo pro ně výhodnější prodat mě zpátky do Německa, kde už byli domluvení.

Víte, které kluby okolo vás kroužily?

Vím, že tam byl Sporting Lisabon nebo Celtic Glasgow. Možná i Juventus. Bylo to po Euru 2004. Ale nakonec jsem musel jít do Německa.

Byl jste i v Turecku a Francii. V roce 2008 jste se vrátil do ligy, ovšem do Brna. Proč ne do Baníku?

Z Baníku se mi nikdo neozval.

A kdyby se vám ozvali, vrátil byste se?

Jsou to spekulace, ale tehdy bych byl za Baník rád. Asi bych se dlouho nerozhodoval, teď už o tom ovšem nemá cenu polemizovat.

Chtěla vás i Sparta, že?

Co si pamatuju, tak jsem tam měl jít třikrát. Ani jednou to nedopadlo.

Co říkáte na současný Baník? Sledujete ho?

Jasně, sleduju, na Baníček chodím. Přežili krizi, nechytli začátek, ve finále pro ně byl každý bod dobrý. Věřím, že teď to bude daleko lepší. Pavel Hapal dá dohromady dobrý mančaft, Baník půjde nahoru.

A co vy, hrajete ještě fotbal?

Ještě hraju. Jsem v Hodolanech, které jsou městskou částí Olomouce. Postoupili jsme do I.A třídy.

Ještě vás to pořád baví?

Baví, ale někdy už toho mám plné kecky. Dělám to i proto, abych se hýbal. Každopádně nahánět mladé zajíce je náročné.

V jednom z rozhovorů jste před dvaceti lety řekl, že byste si fotbalem chtěl vydělat tolik peněz, abyste mohl vašim dcerám postavit dům. Povedlo se to?

Povedlo. Domeček stojí.