Výjimečný sportovní rok: Před 35 lety získal titul fotbalový Baník i hokejové Vítkovice

Zatím pouze jednou v historii došlo k tomu, že se Ostrava mohla v jedné sezóně radovat z titulů v obou nejpopulárnějších sportech. Bylo to před 35 lety, tedy v sezóně 1980/1981, kdy se mistrem ligy stal fotbalový Baník i hokejové Vítkovice.

Jaro 1981 ostravskému sportu vskutku přálo mírou vrchovatou. Ono získat pomyslný „double“ ve dvou nejpopulárnějších sportech, to se s ohledem na historii totiž daří opravdu jednou za sto let. Vždyť fotbalisté Baníku od té doby ligu vyhráli pouze jedenkrát, a to v roce 2004, no a hokejisté Vítkovic na zopakování mimořádného úspěchu marně čekají.

Nyní už se ale pojďme v dalším dílu retro seriálu Magazínu PATRIOT blíže podívat na to, jakými cestami šly nejoblíbenější ostravské sportovní kluby k legendárním triumfům.

Obhájce titulu probudila facka v Hlinsku

Baník Ostrava byl na přelomu 70. a 80. let značkou, která šířila věhlas československého fotbalu po celé Evropě. Do sezóny 1980/1981 navíc vstupoval jako obhájce titulu, a tak se dalo čekat, že ambice budou opět ty nejvyšší.

Jenže začátek mistrovské pouti byl dosti rozpačitý, a to navzdory varování trenéra Evžena Hadamczika. „Pro oslavy minulého přestáváme myslet na budoucnost. Přílišná pozornost tisku, rozhlasu a televize se odrazila v psychice hráčů,“ upozorňoval legendární kouč. Výsledkem rozptýleného soustředění bylo ostudné vyřazení v českém poháru, o které se postaralo Hlinsko, účastník krajského přeboru!

Pak ovšem „mistři“ zabrali a podzim uzavřeli na třetím místě ligy za Duklou a Spartou, navíc se probojovali do jarního čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí, kde je čekal Bayern Mnichov. Ten byl sice po výsledcích 0:2 a 2:4 celkem jasně nad jejich síly, ale v lize se baníkovcům dařilo.

Hlavně doma na Bazalech, kde stoprocentně bodovali hned v sedmi z osmi utkání, takže nevadila ani čtveřice zaváhání na hřištích soupeřů. Rozhodnutí přišlo 3. června 1981, kdy Baník gólem Václava Daňka doma v rámci předposledního kola porazil druhou „Bohemku“.

Noviny tak mohly směle sázet titulky jako „Žádná náhoda na Bazalech“, které svědčily o tom, že parta kolem kapitána Rostislava Vojáčka obhájila titul nakonec zcela po zásluze.

„Smekám před touto jedenáctkou, před její bojovností. Neubránili jsme se zápasům, které mistra nezdobí, ale vůle a odhodlání v každém utkání propotit tričko, to jsou zbraně, na které jsme nezapomínali,“ komentoval celkově třetí mistrovský titul Baníku legendární Vojáček.

Vítkovice rozhodly v posledním zápase

Způsob, jakým historického úspěchu před 35 lety dosáhli hokejisté tehdejšího TJ Vítkovice, byl o poznání dramatičtější. Na jaře 1981, konkrétně 15. března, museli zvládnout poslední a zároveň rozhodující zápas 44 kol trvající soutěže, která se tenkrát hrála bez play-off.

Liga však měla více zvláštností. Došlo například na zrušení remíz, takže každé utkání muselo mít vítěze, v případě nerozhodného výsledku se prodlužovalo a bylo-li potřeba, došlo na samostatné nájezdy. Vítěz bral vždy dva body, poražený nula bez ohledu na to, zda se utkání rozhodlo v prodloužení nebo v nájezdech.

Vítkovicím pod vedením trenéra Jana Soukupa to svědčilo, protože z osmi prodlužovaných zápasů vyhrály sedm. Od úvodu ročníku se mužstvo s osobnostmi jako byl František Černík, Miroslav Fryčer, Jaromír Šindel, Jaroslav Lyčka či Ladislav Svozil, drželo vysoko a záhy se společně s Motorem České Budějovice začalo bít o titul.

Jihočeši byli sice na čele po většinu sezóny, ale po Novém roce 1981 se vítkovičtí hokejisté posílení druhým místem na prestižním Spengler Cupu nadechli k velké sérii. Jejím vrcholem bylo vítězství 7:3 právě nad Budějovicemi, které sledoval vyprodaný zimní stadion Josefa Kotase.

Když Vítkovice vyhrály dalších pět duelů, měly před posledním kolem náskok dvou bodů. A v něm potřebovaly výhru, protože za předpokladu úspěchu Budějovic v Litvínově by bodová rovnost přidělila titul Jihočechům.

Výhrou 4:2 na ledě tehdejšího Gottwaldova, kde ještě po druhé třetině prohrávali 0:1, zakončili hokejisté Vítkovic mimořádnou sezónu, v níž po devětadvaceti letech vybojovali pro Ostravu a pro klub druhý mistrovský titul v československé lize.

„Byl to velký souboj na dálku s Budějovicemi a udělat poslední krok bylo skoro to nejtěžší. O to víc nás pak těšilo, že jsme jej úspěšně zvládli,“ vzpomínal na rozhodující souboj legendární útočník a současný prezident klubu František Černík, který vstřelil vítězný gól.