Nejnovější zprávy: Dostáváme lidi z klecí, říká ředitel ostravské neziskovky Mikasa Ve Vítkově hořel rodinný dům, který sloužil jako ubytovna

Sport

Vítkovické století: Druholigová věčnost trvala skoro třicet let

Magazín PATRIOT připravil společně s MFK Vítkovice seriál „Vítkovické století“, který je součástí letošních oslav 100. výročí od založení vítkovického fotbalového klubu. Prostřednictvím článků a rozhovorů si připomeneme některé klubové úspěchy, velké zápasy a významné osobnosti.

Mužstvo Vítkovic na archivním snímku z roku 1964 (Foto: MFK Vítkovice)

Skvělá léta s Pepim Bicanem, jehož angažmá pomohlo k postupu do ligy i k enormnímu zvýšení zájmu o vítkovický fotbal, byla vystřídána krutým zásahem vyšší moci.

Funkcionáři v roce 1952 na celostátní úrovni rozhodli o podivné reorganizaci soutěží, což znamenalo, že z první ligy sestoupily i deváté Vítkovice, které počínaje rokem 1953 vstoupily do „věčné“ druholigové anabáze.

Nejprve tři sezóny trvalo, než se dalo dohromady schopné mužstvo hrající již pod novým názvem Baník Vítkovice. Jeho trenérem se stal Jaroslav Vejvoda, pozdější trenér Baníku na Slezské a hlavně pražské Dukly.

Za Vejvodovy éry bylo maximem 2. místo v ročníku 1956, kdy se naposled hrálo systémem jaro – podzim. Následující sezóna už probíhala klasicky od podzimu do jara.

Ke změně znovu došlo i v názvu klubu, ale ani jméno Klementa Gottwalda, které bylo „přilepené“ k Vítkovickým železárnám dlouhých 22 let, garantem postupu nebylo.

Vítkovičtí byli přitom první lize velmi blízko v sezóně 1961/1962 a pak dvakrát za sebou v letech 1966 a 1967 za trenéra Bedřicha Šafla, kdy se o jediné postupové místo přetahovaly s městským rivalem, Baníkem.

Přestože doma baníkovce porazily 2:1, i díky gólu ex-baníkovského střelce Miroslava Wiecka, a na Bazalech remizovaly 1:1, skončily Vítkovice v ročníku 1966/1967 opět na druhém místě.

„Tenkrát na Bazaly přišlo 28 tisíc lidí a Honza Smuda dal krásný gól nůžkami,“ vybavuje si vítkovický pamětník Josef Kalus, který za klub hrával v letech 1957 až 1971.

Tým Vítkovic nastupuje k derby v Třince v roce 1964

„Byly ambice. Pořád jsme hráli o postup, ale nikdy to nevyšlo. Tehdejší druhá liga byla i díky Slovákům našlapaná. To byla válka a spousta naschválů. S Baníkem nebo s Třincem se hrálo de facto derby fabrik, což bylo poznat taky mezi jejich řediteli,“ vzpomíná jeden z členů vítkovické jedenáctky století.

Kdo chtěl postoupit, musel podle něj ukázat zkušenosti nejen na hřišti. Třeba v Nových Zámcích jste za „vstřícný přístup“ mohli slíbit i novou tribunu, ale ani to nemuselo stačit.

„Za mojí éry jsem hrál sedmkrát o postup a kromě Baníku přes nás postoupily do ligy Otrokovice, Třinec nebo Žilina. Byl to opravdu boj i v zákulisí,“ podotýká Josef Kalus.

Nakonec byl jako asistent legendárního trenéra Jiřího Dunaje u toho, když Vítkovice vytouženou ligu vykopaly v sezóně 1980/1981.

V kvalifikačním dvojzápase uspěly proti Teplicím (1:0 doma a 0:0 venku), čímž ukončily neuvěřitelných 29 let čekání na první ligu.

Na hřišti u toho byli borci jako Jaroslav Zápalka, Milan Lišaník, Ján Moravčík, Zdeněk Svatonský, Rostislav Sionko či autor jediného gólu Petr Kokeš.

Těšit se společně s fanoušky mohli na ligu i Středoevropský pohár proti slavnému AC Milán, ale o tom zase někdy příště v dalším z dílů našeho seriálu.

Foto dne