Vítkovická nemocnice: Vznikly ambulance i Ústav pro matky a kojence, nastoupili první čeští lékaři

Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice oslavila 170 let od svého založení. Vítkovická závodní nemocnice byla vůbec první závodní nemocnicí v Rakousku-Uhersku a zřejmě i v Evropě.

Přitom ve svých prvopočátcích měla jen pár desítek lůžek. V našem seriálu chceme ukázat, jak se tento zprvu malý vítkovický „špitál“ postupně stal dnešní moderní nemocnicí, která nabízí zdravotní péči nejen obyvatelům dnešní Ostravy, ale některými úzce specializovanými pracovišti i lidem z dalších měst a obcí v celé zemi.

Vítkovická nemocnice: Během první světové praskala ve švech, železárny zbrojily 12/01/2024

Pojďme se tedy s archiváři a historiky podívat, jak se měnila vítkovická nemocnice po první světové válce a za první republiky.

Na výstavě ve Štrasburku získala Vítkovická nemocnice zlatou medaili

Další výstavba vítkovické závodní nemocnice pokračovala po konci velké, tedy první světové války. V roce 1919 byl dán do provozu Fyzikální léčebný ústav o dvanácti lůžkách, který vedl internista zaměřený na hydro-balneo a fyzioterapii nejen chorob orgánů lokomočních, ale i chorob ostatních.

V období první republiky vzrostl počet lůžek v nemocnici na 486 a zdravotnické zařízení také získalo výborné renomé díky vysoké odborné úrovni léčebné i ošetřovatelské péče. Na mezinárodní výstavě ve Štrasburku v roce 1923 nemocnice obdržela za tuto kvalitu péče zlatou medaili.

Poslední ordinace vznikla v Jubilejní kolonii

Tehdy už pracoval ve vítkovické závodní nemocnici další významný lékař MUDr. Rudolf Pressburger. Ten začal postupně přebírat jako budoucí šéflékař agendu po odcházejícím MUDr. Maxmilianu Munkovi a měl za úkol pokračovat v zakládání ordinací na jednotlivých závodech.

MUDr. Rudolf Pressburger se narodil v roce 1869, promoval v roce 1895 a v tomtéž roce také nastoupil do vítkovické nemocnice. Tu začal vést 1. ledna 1919. Pokračoval ve šlépějích svého předchůdce a hned v roce 1919 začal rozšiřovat závodní ordinace přímo v závodech.

K původní ordinaci přibyly další, prvních pět těchto závodních ambulancí vzniklo na vysokých pecích. Poslední ordinace se otevřela v roce 1928 v Jubilejní kolonii pro rodinné příslušníky zaměstnanců. V roce 1919 byl vybudován také takzvaný fyzikální ústav, který je v areálu závodní nemocnice a podobá se dnešním rehabilitačním oddělením.

Šéfem ústavu pro matky a kojence se stal první český lékař

V roce 1921 byl ve Vítkovicích vybudován významný Ústav pro péči o matku a kojence, který měl sedmatřicet lůžek, později šedesát lůžek. Vedoucím toho velmi vyhledávaného ústavu byl vůbec první český lékař po vzniku samostatné Československé republiky, primář závodní nemocnice MUDr. Josef Šimeček.

Do provozu nemocnice uvedla také další interní oddělení, dalších celkem čtyřiačtyřicet lůžek, rozšířila chirurgické oddělení, kde působili tři lékaři. Každý lékař se zaměřil na jiný obor, jeden na traumatologii, další pak na urologii a ortopedii. U chirurgie byla také protetická dílna, v níž se vyráběla speciální obuv a pomůcky.

V roce 1922 nemocnice otevřela i Ústav pro zubní lékařství, provedla adaptaci Útulku pro rekonvalescenty ve Staré Bělé a nechala zrekonstruovat i laboratoř. V těchto letech už byla vítkovická nemocnice na vysoké úrovni a sázela na moderní techniku. Právě o tom svědčí její účast na Mezinárodní výstavě zdravotnických zařízení ve Štrasburku v roce 1921, kde závodní vítkovická nemocnice získala čestný diplom a zlatou medaili za vysokou odbornou úroveň.

Doktora Pressgurgera vystřídal první český ředitel Urbánek

Doktor Rudolf Pressgurger vedl Vítkovickou nemocnici do 31. prosince roku 1930. Hodnotíme-li jeho činnost, musíme říci, že byl schopným organizátorem. Za jeho působení se zvedla kapacita nemocnice o 132 lůžek, vznikly tři nové pavilony a dva další nechal zrekonstruovat.

Druhým významným lékařem v této době byl pro Vítkovickou nemocnici dr. Jindřich Urbánek. Ten se stal vůbec prvním českým ředitelem Vítkovické závodní nemocnice a do své funkce nastoupil 1. ledna roku 1931 a po poměrně krátkém působení skončil v roce 1939.

Dr. Jindřich Urbánek v roce 1933 rozšířil lůžkovou část nemocnice o oddělení ušní nosní krční, tedy ORL, které mělo devatenáct lůžek. Ve stejném roce otevřela nemocnice oddělení kožní a pohlavní, které mělo také devatenáct lůžek.

Vznikly i ambulance pro choroby srdce a cév

O rok později bylo zřízeno oční oddělení ve druhém patře fyzikálního pavilonu s kapacitou sedmnácti lůžek. V roce 1936 vítkovická nemocnice zrekonstruovala třetí pavilón tím, že rozšířila a dostavěla jeho třetí podlaží.

Toto nové patro mělo modernější řešení. Interní oddělení se rozdělilo na čtyři samostatná oddělení a to kardiologické, oddělení pro choroby trávicího ústrojí a přeměny látek, dále oddělení pro onemocnění revmatická a posledním bylo oddělení pro choroby plicní, nervové a ostatní. Do tohoto oddělení jen nepatřily nemoci infekční.

Odborné ambulance byly v nemocničních objektech, některé již fungovaly, jiné byly nově zřízeny. Patřily sem tyto ambulance pro choroby interní, které se dělily na ambulance pro choroby srdce a cév, základní, pro choroby plicní a nervové a pro choroby dětské. Dále to byly ambulance pro choroby chirurgické, kam patřily urologická, ortopedická ambulance, a také ambulance pro choroby ženské s poradnou pro těhotné.

Byla zde i ambulance pro choroby pohlavní a kožní, pro choroby ušní, nosní, krční a ambulance stomatologická, oční a ambulance pro fyzioterapii, balneoterapii a hydroterapii. V roce 1934 přibyla také ústřední lékařská knihovna, která byla vybavena odbornou literaturou s periodiky německými, rakouskými, francouzskými a českými.

Kdo onemocněl, neodešel domů dříve, než ho prohlédl lékař

Přestože dr. Rudolf Pressburger zřídil ve vítkovických závodech pět ambulancí, za vedení dr. Jndřicha Urbánka se už jejich počet nezvyšoval. Urbánek se zaměřil spíše na zlepšení zásad prevence. V roce 1934 vzniklo pod jeho vedením ve Vítkovicích pět protiplynových stanic a čtyřiačtyřicet stanic první pomoci. Čety, které pracovaly v těchto stanicích, měly k dispozici nosítka a dobře vybavený kufřík, takzvanou obvazovou skříňku.

Kvalita zdravotní péče v závodě se tím velmi zvýšila. Zaměstnanec, který onemocněl, nesměl ze závodu odejít dříve, dokud nebyl řádně v ambulanci lékařsky ošetřen. Pokud byla jeho nemoc nejasná, odeslali ho z ambulance do závodní nemocnice.

Velkým pokrokem bylo otevření rentgenologického institutu

Velkým pokrokem pro vítkovickou nemocnici bylo otevření takzvaného Ústředního rentgenologického institutu v roce 1935, který vznikl rekonstrukcí pravého křídla přízemní části chirurgického pavilonu a byl vybaven diagnostickými, terapeutickými přístroji a radioterapií pro léčbu zhoubných novotvarů.

Dopravu nemocných zajišťovala dvě sanitní auta. Závodní lékaři se také museli podílet na záchranných akcích. Každého nového zaměstnance prohlédl lékař, aby se zjistilo, zda se hodí pro práci v závodě. Také ve stanicích první pomoci se pravidelně scházeli závodní lékaři, technik, traumatolog a plynový záchranář

Chudá dítka zaměstnanců trávila léto na úpatí Lysé hory

Nezapomínalo se ani na péči o rodinné příslušníky, kterou lékaři prováděli přímo v bydlišti rodiny. Ani na péči o děti zaměstnanců. V roce 1932 proto nemocnice ve Vítkovicích zavedla dětskou dozorčí lékařskou službu, která pravidelně kontrolovala zdravotní stav dětí a měla jejich kartotéku.

Lékaři dětské lékařské služby pečovali o děti z rodin zaměstnanců, které byly mladší čtrnácti let a bydlely v Moravské Ostravě. Tak lékaři zajišťovali prevenci dětí.

Pro děti ve školním věku nechal vítkovický závod už v roce 1911 postavit takzvanou feriální osadu v Beskydech pod Čuplem na úpatí Lysé hory. Co to je „feriální osada“, nám říká krásnou starou češtinou Ottův slovník naučný: Feriální osady jsou dobročinná zařízení, jimž se hodným, chudým školním dítkám, zvláště z velikých měst, v době letních prázdnin poskytuje zdravého pobytu, rozumné životosprávy a přiměřeného zaměstnání. Pokud lze, na venkově, aby děti tělem slabší sesílily, začinají-li býti nedokrevnými, opět se uzdravily, a přestály-li choroby těžší, zase se zotavily.

Osada Pod Čuplem měla kapacitu sto deset lůžek ve dvou budovách, děti sem jezdily na třítýdenní turnusy a ročně se jich zde vystřídalo přes tři stovky. Náklady platily železárny. Naopak děti, které byly slabé a ohrožené tuberkulózou, posílali lékaři na čtyři týdny do Ústavu pro rekonvalescenty ve Staré Bělé a tuto péči platil „Fond pro péči o tuberkulózní“.

Za hospodářské krize se počet hospitalizovaných snížil

V roce 1934 až 1935 provedli lékaři Vítkovické nemocnice své vůbec první hromadné očkování proti záškrtu, a to u více než dvou a půl tisíce dětí.

To už bylo samozřejmě v době, kdy v letech 1932 až 1936 probíhala také v železárnách hospodářská krize. Ta vedla k celkovému poklesu návštěv nemocných v ordinacích, jak závodních, tak odborných. Také se v letech krize snížil počet hospitalizovaných pacientů. Nemocným, kteří byli z okolí Ostravy a nechali se v tomto zařízení ošetřit a nebyli pojištěni, účtovala nemocnice určenou sazbu na den.

Doktor Jindřich Urbánek hájil zájmy zaměstnanců železáren a snažil se, aby dělníci a ostatní pracovníci měli stejný nárok na léčbu. Jeho prvním krokem byly velmi dobře propracované zásady závodního zdravotnictví, kterými se zlepšila a prohloubila zdravotní péče.

V nemocnici pracovali i za první republiky hlavně Němci

Většina lékařů, kteří v nemocnici tehdy pracovali, byla německé či židovské národnosti, také řádové a civilní sestry byly hlavně německé národnosti. Pouze pomocný a ošetřující personál byl české národnosti. Podobné to však bylo i ve vítkovických závodech.

A to i přesto, že již bylo období první republiky a tehdejší generální ředitel Vítkovických železáren Oskar Federer nařídil zavedení českého jazyka jako jazyka úředního. Germanizace přesto v nemocnici přetrvávala, veškerá dokumentace jako chorobopisy, vnitropodniková korespondence, úřední záznamy se stále psala německy. Jen korespondence s městem a státní správou se vedla v češtině.

Až v době působení dr. Urbánka začala vítkovická nemocnice přijímat lékaře a sestry české národnosti. Prvním českým lékařem byl dr. Josef Šimeček, který pracoval v nemocnici od roku 1919, později nastoupili další jako například dr. Miloš Wostrý, dr. Filip Josef, dr. Vladimír Neuwirt a další.

Dr. Urbánek tak úspěšně pokračoval v práci, kterou započali jeho předchůdci, vytvořil různé koncepce, které se snažil splnit a které vedly k vyhlášení Vítkovické nemocnice. Jeho práce však přerušilo vyhlášení protektorátu Čechy a Morava v březnu roku 1939. Jeho činnost ve Vítkovické nemocnici tím skončila.

Foto: archiv Vítkovice, a.s.