Vítkovická nemocnice: Pár lůžek a ranhojiči, teploměry chyběly

Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice letos slaví 170 let od svého založení. Vítkovická závodní nemocnice byla vůbec první závodní nemocnicí v Rakousku-Uhersku a zřejmě i v Evropě.

Přitom ve svých prvopočátcích měla jen pár desítek lůžek. V našem seriálu chceme ukázat, jak se tento zprvu malý vítkovický „špitál“ postupně stal dnešní moderní nemocnicí, která nabízí zdravotní péči nejen obyvatelům dnešní Ostravy, ale některými úzce specializovanými pracovišti i lidem z dalších měst a obcí v celé zemi.

Vítkovická nemocnice: Když železárny koupil baron Rothschild 14/11/2023

Přestože nemocnice slaví 170 let existence letos, ve Vítkovicích vůbec první lékařské zařízení, jakási ošetřovna, vzniklo podle archivářů už v roce 1840. Tento starý špitál stál jinde než současná nemocnice a měl postupně čtyři pokoje s asi čtyřiceti lůžky. To bylo v době, kdy měla arcibiskupskou Rudolfovu huť zpočátku jen pronajatou společnost bankéřů, v níž měl výsadní postavení baron Salomon Meyer Rothschild.

Starý vítkovický špitál byl prvním léčebným ústavem na území dnešní Ostravy

Tato ošetřovna, kterou však archiváři považují za předchůdkyni nemocnice vzniklé v roce 1853, byla vůbec prvním léčebným ústavem na území dnešního města Ostravy, pomineme-li špitál polskoostravského panství hraběte Wilczka na Kamenci, který plnil pouze funkci sociálně-charitativního ústavu pro nejchudší a opuštěné lidi. První vítkovický špitál měl však v začátcích jen několik lůžek. Její zakladatelé tehdy ještě nepředpokládali, že v následujících letech dojde k tak dynamickému rozvoji závodu.

Tato vůbec první závodní „nemocnice“, ve které působili jen v určité dny ranhojiči a felčaři, vznikla mezi lety 1837 až 1840 a stávala podle historiků v místech mezi starým ředitelstvím a pozdějšími vysokými pecemi na tehdejší katastrální hranici s Moravskou Ostravou. Přední ostravský historik Milan Myška se domnívá, že závodní špitál s několika lůžky byl postaven na počátku 40. let 19. století.

Bývalá ředitelka Archivu Vítkovic Hana Šústková to vysvětluje: „Když jsme psali před deseti lety nové Dějiny Ostravy, zabývala jsem se tím. Předchůdkyně vítkovické závodní nemocnice opravdu vznikla v roce 1840, byla to přízemní budova o čtyřech pokojích, možná až čtyřiceti lůžky a bytem pro lékaře."

Podle ní byly počátky všech nemocnic v dnešní Ostravě trochu divoké. „Také městská nemocnice na Fifejdách se při svém 175. výročí odvolává na původní špitál, který stál v Moravské Ostravě na Šerhovní ulici, dnes přibližně v místech bývalého obchodního domu ASO. Ten rovněž neměl s nemocnicí, jak ji chápeme dnes, moc společného. I když v něm byli lékaři a ošetřovatelé. Také původní vítkovická nemocnice byla přízemní baráček s pár ošetřovateli a lékařem, který tam docházel. Byla to možná spíše jakási ošetřovna a jako nemocnici začali brát lidé až onu větší nemocnici postavenou v roce 1853,“ dodala Šústková.

Nejstarší vítkovická nemocnice zřejmě neměla ani teploměry

Zkusme si představit, jak tato první vítkovická nemocnice vypadala. V prvních desetiletích svého trvání měla charakter malé venkovské nemocnice, ještě neměla stálého erudovaného lékaře, kvalifikované ošetřovatele, potřebný počet lůžek a kvalitní instrumentální vybavení, takže zdravotní péče o nemocné a raněné nebyla na odpovídající úrovni.

Nebyla zřejmě vybavena ani sterilními nástroji k zavedení asepse, antisepse, stetoskopy, mikroskopy k rozboru krve a moči, obličejovými maskami pro účely inhalační narkózy, tonometry, dokonce asi ani teploměry.

Když v roce 1843 koupil Salomon M. Rothschild železárny s doly a se vším příslušenstvím, byla v příloze kupní smlouvy z 1. června roku 1843 v inventáři převzatého majetku uvedena také tato první „nemocnice“ s bytem pro lékaře.

V železárnách tehdy pracovalo asi čtyři stovky dělníků a v dolech tisíc sto horníků. Nemocnici provozovala se závodem hutní bratrská pokladna, která byla založena v roce 1830 k podpoře práce neschopných pomocných dělníků, vdov a sirotků a také k finančnímu zajišťování pohřbů.

Rothschild zajistil nemocnici lékaře, věnoval i peníze

Nový majitel železáren a dolů Rothschild navštívil Vítkovice už 12. až 14. října 1843, aby se seznámil se stavem a chodem těchto rozsáhlých výrobních a těžebních zařízení a s jejich zaměstnanci. Od zaměstnanců se mu dostalo velkolepého přivítání. Aby si zajistil u svých místních úředníků, tedy techniků, trvalou vzpomínku na zdejší návštěvu, mimořádně je finančně odměnil ve výši jejich dvouměsíčního platu a pro dělníky složil 1000 zlatých do jejich bratrské pokladny.

Rothschild založil v roce 1844 ve Vítkovicích také závodní školu pro děti svých zaměstnanců, závodní hostinec, obchody a pro nemocnici zajistil lékaře. V roce 1846 vznikl na jeho popud i penzijní ústav pro vedoucí úředníky, o který byl asi malý zájem, takže musel být v roce 1857 aktivizován. Majitel proto vložil do jeho pokladny osm tisíc zlatých, a členové přispívali tři procenta ze své mzdy. V roce 1860 měl tento penzijní ústav sedmapadesát členů.

Podle nových stanov museli být členy společné bratrské pokladny povinně všichni trvale zaměstnaní dělníci železáren a dolů. Do pokladny přispívali čtyřmi procenty z čisté mzdy, při uzavření sňatku pěti až osmi zlatými měsíčně a do bratrské pokladny směřoval též výnos z pokut za porušení služebních předpisů. Členové pak měli nárok na lékařskou pomoc v nemoci, při úrazech, na poskytnutí léků a na peněžní podporu v době nemoci, která činila třetinu normální denní mzdy, ale jen do výše 30 krejcarů takzvané konvenční měny. Což byl měnový systém zavedený začátkem druhé poloviny 18. století v zemích rakouské monarchie a v Bavorsku.

Rozhodnuto! Postaví se nemocnice nová, jediným majitelem se stal Rothschild

Malá nemocniční budova ve Vítkovicích už nepostačovala stále vzrůstajícímu počtu dělníků v železárnách. Proto nechali majitelé VHHT v roce 1853 postavit novou, větší závodní nemocnici, kterou zachycuje situační plán Vítkovic z téhož roku.

Právě tuto nemocnici berou dnešní provozovatelé a majitelé za začátek té současné, a právě ona vznikla před 170 lety. Tato nemocnice stála už na opačné straně průmyslového areálu v tehdy dosud nezastavěné části obce, několik set metrů jižněji od onoho starého špitálu z roku 1840 na levé straně závodní strouhy, blízko starého ředitelství závodu, v místech pozdější elektrické ústředny VZ IV, nynějšího závodu Energetika, a. s., Vítkovice.

Nová nemocnice měla čtyřicet lůžek a parní a sprchové lázně. V roce 1860 zaměstnávala dva ošetřovatele a tři honorované lékaře. A zřejmě také moravskoostravského městského lékaře, doktora medicíny Nikodéma Kroczka a také ranhojiče, všechny ovšem na menší úvazky.

Na výstavbu nemocnice přispěla horní a bratrská pokladna čtyřmi tisíci zlatých, a tím se stala jejím spoluvlastníkem. Rothschild se však stal v roce 1856 jediným vlastníkem nemocnice, a to když příspěvek na výstavbu bratrské pokladně vrátil. Přesto jí přenechal svou nemocnici k bezplatnému užívání. K dalšímu rozšíření nemocnice, a to o infekční oddělení s dvaceti lůžky, došlo v roce 1860. Podle oficiálních rakouských statistik měla v roce 1872 nová vítkovická nemocnice pět nemocničních pokojů s celkem padesáti lůžky.

Nejdříve ranhojič, potom významní lékaři

Jak už víme, dohlížel v době založení původního špitálu v roce 1840 na zdravotní a hygienické poměry ve Vítkovicích moravskoostravský ranhojič František Streibel, který však v roce 1843 zemřel. Je pravděpodobné, že také on vypomáhal při založení nové nemocnice, nemáme k tomu však žádné doklady. Zcela s určitostí však lze říci, že prvním smluvním lékařem bratrské pokladny byl od roku 1833 velmi oblíbený a obětavý moravskoostravský ranhojič Antonín Zídek.

S velkou pravděpodobností do starého špitálu či ošetřovny v roce 1846 majitel hutí Salomon Mayer Rothschild povolal vlastního závodního lékaře, kterým mohl být doktor medicíny František Wlczek, báňský lékař c. k. horní substituce v Moravské Ostravě.

Daleko více zpráv však mají historici Archivu města Ostravy o doktoru medicíny Nikodémovi Kroczkovi. Narodil se v roce 1821 v Moravské Ostravě. Hned po ukončení studií na vídeňské lékařské fakultě a praxe byl v roce 1849 jmenován městským lékařem - fyzikem a ředitelem právě založené městské nemocnice v Moravské Ostravě.

Pracoval však pouze na nižší úvazek, za fixní plat 120 zlatých ročně. Za tento nízký plat nemohl své rodině zajistit adekvátní bydlení ani další životní potřeby, proto zastával několik dalších funkcí. A tak vykonával v letech 1850 až 1875 odborný dohled nad závodní nemocnicí ve Vítkovicích. Za tyto služby dostával roční služné 580 zlatých a deputátní uhlí.

Kroczek zachránil životy horníků při explozi na jámě Hlubina

Nemůžeme si však dělat velké iluze, že při své vytíženosti mohl věnovat prvnímu špitálu velkou pozornost. Řešil zřejmě jen ty nejvážnější nemoci a úrazy pacientů, se kterými si nekvalifikovaný personál nevěděl rady. Přesto rychlou, obětavou a úspěšnou lékařskou pomocí zachránil životy mnoha zraněným horníkům při explozi důlních plynů na jámě Hlubina v Moravské Ostravě 29. července 1867, kde zahynulo 53 horníků.

Majitelé průmyslových závodů a dolů měli tehdy malou možnost zaměstnat lékaře, kterých byl velký nedostatek. Proto se nelze divit, že doktora medicíny Kroczka, jako jednoho z nejlepších lékařů na Ostravsku, zaměstnalo jako závodního lékaře na malé pracovní úvazky několik závodů. Po zemřelém doktoru Kroczkovi měl zřejmě odborný dohled nad vítkovickou nemocnicí jeho nástupce Dr. med. Eduard Kremer, narozený v roce 1837. A to až do nástupu prvního stálého lékaře a ředitele nemocnice Dr. med. Maxmiliana Munka v roce 1878.

Máte huhu? Máte rumpli pumpli?

Neutěšený stav v nemocnici později zachytil ve svých vzpomínkách nový ředitel železáren Paul Kupelwieser, který do této funkce nastoupil v roce 1876: „Pokud si vzpomínám, byla závodní nemocnice neuvěřitelně špinavá a zanedbaná, neměla v čele žádného doktora medicíny, nýbrž jen velmi málo schopného muže z kategorie, jímž je lazebník.

Ačkoliv zastával toto místo už dvacet let, dokázal položit svým pacientům, kteří mluvili většinou jen česky, pouze dvě otázky a kvůli lepšímu porozumění ukazoval rukou na čelo a břicho. Jedna otázka zněla: „Máte huhu?“, což znamenalo „bolí vás hlava?“, druhá pak: „Máte rumpli pumpli?“, což znamenalo „Bolí vás břicho?“. A na každou z těchto chorob, které obsáhly z jeho lékařského hlediska dvě zahrnující nemoci, měl také jen dva prostředky, jež příležitostně zaměňoval, což bylo bez významu. „Zde je nutno provést výměnu,“ usoudil proslulý ředitel Vítkovických železáren Paul Kupelwieser.

Nemocnice za strouhou, postrach pacientů

Historici se domnívají, že oním lazebníkem ve Vítkovické nemocnici byl ranhojič Antonín Schreiber, který bydlel ve Vítkovicích v domě č. p. 15. Jako ošetřovatel tam ještě působil Emanuel Neumann, narozený roku 1831, bydlící tamtéž v domě č. p. 40.

„Oba jsou uvedeni ve sčítacím archu obyvatelstva Vítkovic k 31. prosinci 1869. Ranhojič Schreiber působil ve Vítkovicích už od roku 1840. Je pravděpodobné, že v nové nemocnici vypomáhal, ale není o tom žádných dokladů. Tuto informaci o sčítání obyvatelstva v roce 1869 mi poskytl profesor Lumír Dokoupil,“ sdělil ostravský historik Karel Jiřík.

Nelichotivě se o nemocnici vyjádřil také inženýr Emanuel Balcar, který v roce 1879 nastoupil do funkce závodního na nedalekém dole Šalomoun. Musel být velmi dobře obeznámen se situací v závodní nemocnici. Je pravděpodobné, že se podílel v roce 1884 na založení nemocnice v kolonii Šalomoun, kde tehdy na přechodnou dobu vznikla nemocnice pro horníky zraněné v dolech.

O stále přeplněné závodní nemocnici a jejím neutěšeném stavu napsal toto: „Byla to skromná hutní nemocnice za strouhou, pro své víc felčarské než lékařské vedení postrach všech pacientů tam poukázaných...“