Vítkovická nemocnice: Invaze Haličanů! Přeplněné byty se staly semeništěm epidemií

Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice oslavila 170 let od svého založení. Vítkovická závodní nemocnice byla vůbec první závodní nemocnicí v Rakousku-Uhersku a zřejmě i v Evropě.

Přitom ve svých prvopočátcích měla jen pár desítek lůžek. V našem seriálu chceme ukázat, jak se tento zprvu malý vítkovický „špitál“ postupně stal dnešní moderní nemocnicí, která nabízí zdravotní péči nejen obyvatelům dnešní Ostravy, ale některými úzce specializovanými pracovišti i lidem z dalších měst a obcí v celé zemi.

Vítkovická nemocnice: Staví se nová nemocnice. Má sedm budov, nejmodernější přístroje i Papinův hrnec 02/01/2024

Vyberme dnes z Dějin Ostravy, které zpracoval tým archivářů a historiků, další události, které popisují nejen zdravotní stav obyvatel Ostravy, ale také výstavbu nové nemocnice na místě, kde stojí dodnes.

Nemocnice sklidila obdiv rakouských lékařů

Prvními vzácnými návštěvníky tohoto nového nemocničního areálu, ale i dalších dobročinných zařízení v obci či provozů železáren, se stalo 6. a 7. září roku 1890 na čtyřicet členů Rakouského lékařského spolku, kteří se předtím zúčastnili IX. sněmu tohoto spolku v Opavě.

Bylo mezi nimi několik vládních radů, zemských zdravotních referentů, ředitelů velkých veřejných nemocnic, a vysokoškolských učitelů. Velký zájem a obdiv u nich vzbudila hlavně zvýšená pozornost železáren o zdravotní a sociální péči svých zaměstnanců, tedy takzvané dělnické otázky.

Devadesátá léta 19. století byla v ostravské průmyslové aglomeraci ve znamení nejrozsáhlejší migrace nových obyvatel, zejména Haličanů. Jen v politickém okrese Místek se v tomto období přistěhovalo 26 446 osob. V těchto letech vzrostl počet dělnictva ve Vítkovických železárnách z 9 565 na 11 531 a počet pacientů z 1952 na 4053.

Proto musel být v letech 1898 až 1900 postaven dvoupodlažní chirurgický pavilon III, který vznikl vedle staršího pavilonu II. Jeho budova byla z větší části podsklepena a ve sklepních místnostech byl kotel ústředního topení a teplovodní kotel pro koupelny, sklad uhlí a dřeva i sklad šatů a prádla.

Z bývalé klášterní školy vzniklo oddělení pro choroby pohlavní

Od hlavního vchodu nového chirurgického pavilonu, který byl uprostřed průčelí předního traktu, vedlo schodiště do přízemní chodby. Vlevo od schodiště zajišťoval spojení s druhým podlažím výtah, vedle kterého byl nemocniční pokoj se třemi lůžky a koupelnou. Byla zde i malá místnost sloužící jako cela pro duševně nemocné, především nezvladatelné pacienty.

Vpravo od schodiště byly tři nemocniční pokoje, z nichž každý měl přístup z chodby. Naproti vstupnímu schodišti byla krátká spojovací chodba do velkého nemocničního sálu o dvaceti lůžkách. Po obou stranách této chodby byly po jedné malé místnosti, čajovna a pokoj ošetřovatelů.

U nemocničního sálu vzadu byla denní místnost, koupelna a umyvárna. Rozdělení místností v prvním poschodí bylo stejné jako v přízemí, pouze místnost, která v přízemí sloužila jako cela, se používala jako nemocniční pokoj. V tomto pavilonu je pro zajímavost v současné době umístěno neurologické oddělení, urologická ambulance a tomograf.

V roce 1900 byla také adaptovaná část přízemí bývalé klášterní školy pro nemocniční účely, čímž nová nemocnice získala pětačtyřicet lůžek pro choroby pohlavní a kožní a místnost pro laboratoř. Tím měl podle historiků celkový počet lůžek v závodní nemocnici dosáhnout v roce 1900 už 233 lůžek.

Těžířstvo postavilo i ústav pro rekonvalescenty ve Staré Bělé

Závodní nemocnice ve Vítkovicích se odlišovala od veřejných nemocnic také tím, že ošetřovala mnohonásobně více zraněných dělníků a horníků Vítkovického horního a hutního těžířstva, jejichž léčba trvala mnohem déle než u „běžných“ nemocí.

Aby lékaři odlehčili stále nedostačující lůžkové kapacitě v nemocnici, postavil závod pro mužské i ženské pacienty, kteří nevyžadovali denní lékařský dohled, v roce 1900 v klidném parkovém prostředí Bělského lesa jednoposchoďový rekonvalescentní dům s šestadvaceti lůžky.

Zpočátku byl tento dům v provozu pouze od května do října, později v něm byl zaveden celoroční provoz. Správu ústavu a ošetřování pacientů zajišťovalo několik řádových sester a odborný dohled v něm prováděl šéflékař závodní nemocnice.

Do Staré Bělé mířili pacienti po úrazech či s tuberkulózou

Do rekonvalescentního domu mířily osoby po úrazech, po nemocech plicních, zažívacích, krevních, a také pacienti s mírnější formou tuberkulózy. Naopak do něho nesměli osoby těžce nemocné s akutním a horečným onemocněním. Průměrná doba pobytu v tomto ústavu činila devětačtyřicet dní.

V roce 1901 se tu ošetřovatelky staraly o 220 osob, v roce 1902 o 150 osob, z toho jen o jedinou ženu, v roce už tu bylo ošetřováno jen 89 osob, z toho dvě ženy.

V době meziválečné bylo k rekonvalescenčnímu domu ve Staré Bělé přistavěno další podlaží. Ústav poskytoval těmto rekonvalescentům bezplatný zotavný pobyt z finančních prostředků závodní nemocenské pokladny.

Kvůli hrozbě epidemií vznikla ve Vítkovicích i infekční nemocnice

Rozsáhlá industrializace Vítkovic a okolních obcí zhoršila životní prostředí znečišťováním ovzduší plynnými exhalacemi a popílkem, vypouštěním odpadních a důlních vod do Ostravice.

Spolu se vzrůstem počtu nezdravých, a nocležníky přeplněných bytů s nedostatečným hygienickým vybavením to představovalo často semeniště epidemií. Mezi ně tehdy patřily cholera, neštovice, tyfus, malárie, TBC, u dětí pak záškrt, spalničky, spála nebo černý kašel. Přispívala k tomu i nedostatečná výživa velké části obyvatel, těžká vyčerpávající práce v dolech a železárnách, dlouhá pracovní doba a nedostatečná preventivní a sanitární opatření.

Velký příliv nového obyvatelstva měl za důsledek neustálou hrozbu epidemií, nedostatečnou lůžkovou kapacitu i nedostatek ošetřujícího personálu závodní nemocnice. To si vynutilo založení nové infekční nemocnice. S její výstavbou začala obec Vítkovice na vlastním pozemku v roce 1891, a to v místech dnešní pošty na náměstí Jiřího z Poděbrad. Už následujícího roku v květnu dala obec novou infekční nemocnici do užívání.

Pro zemřelé pacienty sloužila umrlčí komora na hřbitově

Nová infekční nemocnice byla přízemní zděnou budovou s lepenkovou střechou, měla tři nemocniční sály s šestnácti lůžky, s pokojem pro ošetřovatelku, kanceláří, skladištěm a koupelnou. K hlavní budově patřila ještě zahrada a dvůr, izolační dům, v němž se nacházel nemocniční pokoj a prádelna, hrázděná stavba pro dezinfekční aparát a dřevěná kůlna pro sanitní vůz. Pro zemřelé lékaři používali umrlčí komoru na sousedním hřbitově.

Na výstavbu této infekční nemocnice přispělo Vítkovické horní a hutní těžířstvo pět tisíc zlatých a ředitel Paul Kupelwieser přidal dva tisíce zlatých. Sporadický případ výskytu černých neštovic přiměl vedení nemocnice v roce 1905 také pořídit přenosný Deckertův barák, ve kterém mohlo být umístěno až patnáct lůžek.

Infekční nemocnice měla i dva pohřební vozy

Infekční nemocnice byla po odborné a administrativní stránce podřízena vítkovické závodní nemocnici, která hradila také všechny náklady infekčního provozu. Zdravotní službu zajišťoval závodní lékař MUDr. Filip Fuchs, který současně vykonával funkci obecního lékaře Vítkovic. Ošetřovatelskou službu vykonávaly tři řádové sestry kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.

Stravování nemocných v infekční nemocnici zajišťovala ústřední kuchyně závodní nemocnice. Infekční nemocnice měla k dispozici sedm pojízdných a tři ruční nosítka a dva pohřební vozy.

Podle dochované výroční zprávy se v infekční nemocnici v roce 1900 léčilo celkem 339 osob, z toho 298 mužů a 41 žen. V nemocnici v tom roce zemřelo 29 osob.

Nejvíce pacientů se léčilo na venerické nemoci

Nejvíce pacientů tu bylo léčeno na venerické nemoci, z toho 125 pacientů na příjici. Dalších 101 pacientů se léčilo se spálou, dalších 54 pacientů na tuberkulózu.

Ošetřování jednoho pacienta trvalo průměrně osmnáct dnů. Infekční nemocnice už provozně nedostačovala stále vzrůstajícímu počtu obyvatel, a proto ji v roce 1912 nahradila větší a modernější infekční nemocnice v Zábřehu nad Odrou, pozdější Státní veřejná nemocnice na Ostravsku. Tu postavily ze svých peněz společně obce Zábřeh nad Odrou a Vítkovice, a to pro potřeby obou obcí. Léčili se zde také hutníci a horníci VHHT.

Nová infekční nemocnice v Zábřehu sestávala ze dvou jednopatrových pavilonů o celkové kapacitě 90 lůžek, jedné pozorovací stanice, dezinfekční budovy s prádelnou a dalších hospodářských budov.

Opuštěná budova infekční nemocnice ve Vítkovicích byla po důkladné dezinfekci převzata závodní nemocenskou pokladnou k léčebným účelům, ta ji provozovala až do roku 1914. Pak tu našla své sídlo až do roku 1924 Bezručova městská knihovna a čítárna ve Vítkovicích.