Nejnovější zprávy: Potrefená husa se přestěhovala v Ostravě ze Stodolní do centra Třinec vyhlásil Stavbu roku, vyhrál rodinný dům v Lyžbicích

Společnost

Velký duel dvou ostravských multikin. Které je lepší?

​Existují lidi a není jich málo, kteří mají rádi filmy a za nejlepší formu jejich absorpce považují velké a široké plátno ve svatostánku všech cinefilů: v kině.

Grafika: Pavel Krmášek

Mezi tyhle lidi se řadím i já. Právě multikina, oproti jednosálovým kinům (do kterých samozřejmě chodím taky), pro mě mají několik výhod.

Zaprvé: nemusíte čekat do večera, až se bude promítat. Jít na dvouhodinový film, před kterým je desetiminutové pásmo reklam v osm hodin večer, je pro mě, vstávajícího do práce ve tři čtvrtě na čtyři, přímo vražedné.

V multikině začínají první představení krátce po poledni, o víkendu často od desíti od rána, takže můžete za den stihnout dva až tři filmy po sobě (víc jich na jeden zátah nedoporučuju, pak už se to trochu plete).

Do obou multikin chodím od jejich otevření, což bylo v případě Cinestaru (Futurum) v roce 2001 a u Cinema City (Forum Nová Karolína) na jaře 2012. Obě mám rád, obě mají něco do sebe. Po poslední návštěvě jednoho z nich a události, která se tam odehrála, jsem se rozhodl zhodnotit jejich vzájemná pro a proti.

Začnu tím základním, což je, mimo nabídky filmů, která závisí hlavně na distributorech, bez debat ceník.

Pokud vyrazíte na běžný film ve 2D a jste dospělý člověk bez nároku na slevy pro studenty, ZTP a důchodce (tam je vždy minimálně 20 kč mínus), připravte si 175 kč v obou kinech. Za trojrozměrný film dáte v Cinestaru 205 kč a k tomu vám zapůjčí 3D brýle. Ty pak musíte po představení vrátit.

V Cinema City za 3D zaplatíte 209 kč, ale jen napoprvé, protože brýle jsou od té chvíle vaše a můžete si je vzít na další trojrozměrný film, který vás, takto připravené, bude stát už jen 194 kč. Je to dáno tím, že v Cinema City je pasivní 3D systém, při jehož sledování nepotřebujete brýle vybavené elektronickými součástkami, jak je to u systému aktivního, který má konkurenční Cinestar. Tady je Cinema City v lehké výhodě.

Diváci středního věku, bez nároku na slevy, se naštěstí mohou stát členy Cinestar (potažmo Cinema City) clubu. Zaplatíte jednorázový roční členský poplatek 70 korun a každý další lístek je o dvacet korun levnější. Z této platby pak máte na kontě uloženo 10% ve formě bodů. Po deseti koupených lístcích dosáhnete 100% ceny vstupenky a máte ji tedy zdarma. Tak to funguje v obou multiplexech.

Není to tak dávno (čtyři roky?), co Cinestar dával za koupenou vstupenku 20 bodů a za takto nastřádaných 100 bodů jste měli volnou vstupenku. Další volný vstup jste dostali za každých deset nákupů. Tak na tyto výhody Cinestar clubu můžeme v současnosti už jen s láskou vzpomínat.

Cinema City dál dodržuje levnější pondělky (sleva 6 korun na vstupenku), Cinestar je před pár lety zrušil. Obě multikina mají přibližně stejné rodinné vstupné. Tady je to tedy nerozhodně.

Bohužel Cinestar zavedl položku s názvem HIT. Pod touto nálepkou promítá potenciální kinotrháky s desetikorunovou přirážkou. Momentálně jsou to filmy Fantastická zvířata 2 a Čertí brko. HIT z filmu přece dělají diváci, ne nálepka, která má očividně jen jediný úkol, a to vytahat z diváka víc peněz. A rozhodně to není aktivita distributorů, to by totiž stejnou přirážku musela mít všechna kina a ne jen Cinestar.

Další pitomost, opět v Cinestaru, jsou dle mého názoru VIP sedačky v sále č. 7. Pokud jsem si všiml, nejsou ani masážní, ani kouzelné, takže 30 korun navíc bych byl ochoten zaplatit jen v případě, že ten film chci za každou cenu vidět a jiné místo už není volné. Ony ty klasické sedačky jsou podle mě, odchovaného na dřevěných sedadlech bez čalounění socialistického kina, pohodlné až až.

Poslední z příplatků, opět v Cinestaru, má taktéž spojitost se sálem č. 7 (mmj. největším v celém multiplexu) a týká se zvukového systému ATMOS. Návštěva filmu jím vybaveného vás stojí o 30 korun víc, ale v případě, že jdete na zvukově vyšperkovaný film, zejména nějaký akční spektákl, tady neprohloupíte.

Shrnuto, co se týká cen, Cinema City vede 1:0

Dalším bodem jsou služby. Cinestar má oproti Cinema City několik výhod. Tou hlavní je, že je v Ostravě o 11 let déle a diváci, štamgasti, kteří si na něj zvykli, jsou mu věrní. Tou další je rozlehlé foyer, tedy vstupní prostor, kde se mohou pořádat akce, zejména rodinného typu, Cinema City v tomto směru disponuje daleko skromnějším potenciálem. Cinestar svých výhod umně využívá, pořádá Dětské neděle (právě ty mají ve foyer doprovodný program), kdy mohou rodiny s potomky vidět v předpremiéře animované filmy, nebo hrané pohádky.

Další akce jsou tzv. Dámské jízdy, kde se promítají filmy cílené na ženské publikum, převážně romantické komedie, podle informací na letácích, spojené s přednáškami o kosmetice. No a jsou tu i méně časté Pánské jízdy, ale co se během těchto akcí děje v sálech, o tom nemám tušení.

Obě kina samozřejmě pořádají předpremiéry filmů, na které se cílové skupiny diváků třesou a chtějí je vidět dřív, než obyčejný smrtelníci. Což se týkalo a týká např. trilogie Hobit, nebo ságy Star Wars.

V Cinema City na počátku svého působení v Ostravě přišli s revolučními promítacími časy. V pracovních dnech promítali od jedné hodiny a o víkendech od jedenácti. Postupně od toho upustili a promítací dobu posunuli o hodinu dopředu. Čehož využil flexibilnější Cinestar a tyhle časy zavedl ve svém programu. O víkendu, jak jsem už uvedl v úvodu, často hraje i od desíti dopoledne.

Měli jste někdy problém najít sál, ve kterém se hraje váš film? Ani v jednom z našich multikin by se vám to stát nemělo. Zaprvé vás nasměruje uvaděč(ka) u vchodu, za druhé jsou všechny sály viditelně označené a číslo sálu máte samozřejmě uvedeno i na vstupence. V Cinema City máte ještě jednu výhodu. Před každým sálem běží na monitoru čas začátku projekce a název promítaného filmu. Přesto vám občas do sálu v půlce filmu vleze popletený návštěvník, kterému ani tohle všechno nepomohlo, aby našel sál, kam si koupil vstupenku. Za to ale multikina nemohou, ta udělala všechno pro to, aby divák došel do cíle.

Pak tu máme program. Samozřejmě si ho můžete najít na internetu. Obě kina mají navíc u pokladen monitory s nabídkou filmů a Cinema City i velký vytištěný program u vchodu. Cinestar ale pořád nabízí malé programy do kapsy (jsou nejen ve foyer multikina, ale po celém prostoru Futura), které Cinema City před pár lety, z pro mě neznámých důvodů, zrušilo.

Co se týká sálů, ve velikosti a počtu sedadel má jasnou převahu Cinestar. Vznikl jako první multikino v Ostravě, takže musel pojmout co nejvíc diváků. Nevýhodou sálů 1-4 by mohlo pro někoho být vysoko instalované plátno, takže v nižších řadách musíte víc zaklánět hlavu.

Cinema City má sály útulnější (až na sál č. 6, premiérový a obrovský), bohužel sály 5,7 a 8 jsou podle mě útulné až moc. Jinými slovy, jsou malé, a když v nejvyšší řadě někdo žvaní, nebo chroupe popcorn, je to jako byste ho měli za zády, i když sedíte skoro dole.

Záchody jsou v obou kinech udržované a čisté, v Cinema City jsou jich tři páry (tím myslím 3x pánské, 3x dámské) a jsou menší. V Cinestaru, dva páry, podstatně prostornější. Překvapením pro pány na zadním WC (u sálů 6-8), může být setkání s osobou opačného pohlaví. V tom případě jde (z 99%) o uklízečku, mají totiž v prostorách pánských záchodků své stanoviště. Tohle vymyslel asi nějaký génius. No, nejsem stydlín a už jsem si zvykl.

Posledním bodem v tomto ranku je nakupování vstupenek s klubovou kartou. V Cinestaru po vás chtějí průkaz totožnosti (karta je nepřenosná), v konkurenčním multikině ne. Maličkost, ale potěší. Vyvolává to ve vás pocit důvěry. Přesto musím tentokrát dát bod Cinestaru a to zejména za jeho flexibilitu.

Cinema City – Cinestar, momentální stav 1:1

Personál je v obou kinech ochotný, příjemný a máte pocit (nebo aspoň já ho tam vždycky mám), že jsou rádi, že jste přišli do kina. V Cinestaru došlo v tomto k velkému zlepšení. Ne že by nebyli vždy příjemní a milí, ale před pár lety, někdy kolem roku 2012, měli nakázáno, chodit do sálu ještě před koncem filmu a pak otevřít dveře.

Často chodili moc brzo, takže se několikrát vraceli a mlátili u toho dveřmi, což ve chvíli, kdy na plátně graduje atmosférický thriller, dost vadí. Nejednou vběhli dovnitř se zapnutou vysílačkou, ze které začal vyřvávat hlas nadřízeného, kolegy nebo uklízečky.

Za sto čtyřicet korun (tenkrát bylo vstupné o něco levnější) dost šlendrián, napadne vás. Tohle už se neděje. Promítací plátna všech sálů teď zabírají kamery (opravdu jen plátna, nikoliv diváky, přesvědčit se můžete na monitoru u vchodu, kde můžete nahlédnout, kde se co promítá) a uvaděči, společně s uklízečkami, teď přesně ví kdy otevřít dveře, aniž by rušili diváky během vyvrcholení filmu. V Cinema City tenhle problém nikdy neměli, nebo aspoň ne ve větší míře.

Co se týká personálu, je to remíza a oba multiplexy si zaslouží po jednom bodu. Momentální stav: 2:2

Ve středu 28. listopadu 2018 jsem navštívil Cinema City a právě tam vznikl podnět napsat tento článek. Zpočátku bylo všechno normální, koupil jsem si vstupenku (vybral jsem si klubové body, takže byla „zdarma“) a pak šel do sálu.

Uvaděčka, ač jinak velmi milá, mě nechtěla pustit dovnitř s batohem a měl jsem si ho uložit na pokladně. Tohle se mi nikdy nestalo, přestože mám batoh (malý, žádnou krosnu) u sebe hodně často. Vysvětlila mi, že je to příkaz vedení (ne vedení ostravského kina, ale toho nejvyššího), protože v batozích a podobných zavazadlech diváci do sálů pašují kamery, aby pořizovali pirátské kopie promítaných filmů. Situace, asi jako by vás nechtěli pustit do Tesca s taškou, protože jim tam někdo ukradl čokoládu.

Odmítl jsem batoh s osobními věcmi (plavky, tričko, deštník, prázdná igelitka a další životně důležité předměty), odložit do prostředí, kde nad ním nemám kontrolu. Nabídla mi, že zavolá provozní. Ta byla taktéž velmi milá a souhlasila se mnou, že na pašování kamery dnes nepotřebuju batoh, ale vleze se mi do kapsy.

A možná pronesu pod bundou i stativ. Nebo můžu točit rovnou na mobil. Opakovala, že je to příkaz z vedení (chápu, není to její vina) a já taktéž trval na svém. Nakonec jsem batoh otevřel a ukázal, že v něm není ani kamera, ani digitální fotoaparát, dokonce ani kamera na šestnáctimilimetrový film. Poté jsem konečně mohl do sálu s batohem.

Přemýšlím, kolik kinoripů, tedy filmů načerno natočených v kině, z ostravského multikina Cinema City koluje po internetu. Tipl bych si, že ani jeden. A ruku na srdce, člověk, kterému stačí vidět film v tak úděsné kvalitě, jakou kinoripy ve sto procentech mají, vám do kina stejně nepřijde.

Když přijedete do Karolíny tramvají a do zavazadla malého typu nakoupíte pár dárků, už jste podezřelí a vaše věci skončí na pokladně kina. Možná mělo vedení nejdřív, ještě než vydalo příkaz, kino vybavit schránkami k úschově, nebo šatnou. A možná ani nejde o kamery, ale chtějí jen zabránit, aby si lidi nenosili do sálu vlastní občerstvení a svačinu. To ale lze taky přenést v kapse.

Uvaděčce jsem položil jeden dotaz. Zněl: To chcete vyhnat diváky? Odpověděla, s hrůzou v očích, že ne. Ono je totiž možné, že diváci, kteří nebudou chtít odkládat svá příruční zavazadla, ani ukazovat jejich obsah, si raději nechají vrátit peníze za vstupné.

Na film se pak vydají do konkurenčního Cinestaru, který tuhle agresivní a podle mě omezující novinku (dosud) nezavedl. A srdečně doufám, že ani nezavede. Je třeba víc myslet na diváky a vycházet jim vstříc, protože právě oni jsou nejdůležitější součástí filmového průmyslu.

Nehledě na to, že každé takové nařízení komplikuje práci zaměstnancům, což vedení ze svých vzdálených postů nejspíš nevidí, nebo vidět nechce.

Tady je bez debat bod pro starší z obou multiplexů.

Konečný stav duelu dvou Ostravských multikin je tedy 3:2 pro Cinestar, přestože Cinema City chybí málo, aby výsledek opět srovnalo. Stačí si jen uvědomit, pro koho tu jejich služby jsou.

Autor je filmový odborník a scénárista

Foto dne