V Orlové se natáčí film Dukla 61. Připomene tragédii, při které zahynulo 108 horníků

„Dějiny důlních pokroků jsou psány krví bezejmenných obětí. Dukla 61 je pro mě jejich připomenutím, příběhem toho, že nejen uhlí má paměť,“ uvedl autor scénáře Jakub Režný.

Film bude na pozadí důlní katastrofy vyprávět osud rodiny elitního havíře v období, kdy se chystal přechod z šestidenního pracovního týdne na pětidenní a kdy se socialistický plán musel plnit za každou cenu.

„Příběh havířovské rodiny z roku 1961 mě od prvního okamžiku fascinoval. Extrémně nebezpečná práce, kdy se na pokraji sil každý den dotýkáte smrti, a zároveň na tu dobu extrémní finanční ohodnocení a život v určité elitě,“ uvedl režisér Ondříček. Natáčení je podle něj nesmírně náročné.

Ostravský herec Jiří Sedláček, který ve filmu hraje štajgra (důlního dozorce) se kvůli roli po 20 letech musel oholit a ostříhat.

„Takže mě doma nepoznali, a nejenom doma, ale i v mém okolí, vůbec nevěděli, kdo to je,“ řekl. Kolegům při natáčení i radí s ostravským dialektem, co by Ostravák neřekl a jak by to řekl.

„A jinak dohlížím na to, aby mně nepili chlapi dole v podzemí, je to nebezpečné, takže vždycky říkám, že jestli ho načapám, jak tam chlastá, tak mu napřim taku pokutu, že se z toho posmoli, a tak různě. Žel jsem jeden z těch, co tam zůstanou. Takže už jsme točili scénu, kdy se moje manželka dozví, že jsem zahynul, a už omdlela, spadla na zem, nějaké ty slzičky už byly,“ popsal natáčení Sedláček.

Scénář je podle něj dobrý i díky tomu, že nepopisuje jenom samotnou tragickou nehodu. „Ale že tam jsou i lidské momenty vztahů a drobných příběhů, které to jednak obohacují a jednak to posouvají trošku do takové roviny, která může být pro diváka více zajímavá, než že by to byl dokument o tom, co se vlastně stalo,“ řekl herec.

Požár v Dole Dukla vypukl ke konci ranní směny 7. července 1961, poté co procházející horník náhodou zavadil o spouštěcí mechanismus dopravníku a uvedl ho do provozu, aniž si toho někdo všiml.

Gumový pás běžel naprázdno, bez kontroly, třením nakonec vzplál a od něj se vznítila i dřevěná výztuž.

Požár dlouho nikdo nezaregistroval nebo nepátral po příčině zápachu, a když dostal dispečer hlášení o hustém kouři a povolal záchranáře, bylo už pozdě.

Oheň se rychle šířil a uzavíral lidem ústupové cesty. O život přišlo 108 havířů, nejmladšímu nebylo ani 17 let, nejstaršímu bylo 56.