Utekla z hořícího Mariupolu, v Ostravě tvoří brože, které jí pomohly zbavit se traumat

V březnu 2022 utekla z hořícího ukrajinského města Mariupol. V Česku našla nejen útočiště, ale také nové poslání – tvorbu šperků z korálků a přírodních kamenů.

To, co začalo jako způsob, jak se vyrovnat s psychologickým traumatem, se postupem času stalo smyslem jejího života. Toto je příběh Karolíny Tribunské – dívky, která se naučila tvořit krásu po hrůzách války.

Rodina Karolíny utíkala, když kolem jejich domu nezůstal žádný nepoškozený dům a ten sousední dokonce hořel. Karolína vzpomíná, že její blízcí do poslední chvíle nevěřili, že válka dosáhne tak katastrofických rozměrů.

Foto: Olesya Hnatyuk

„Válka pro nás nezačala náhle, jako pro mnoho Ukrajinců. Pocítili jsme ji už od roku 2014 – neustálé ostřelování, výbuchy v noci. Každý den jsme usínali za těchto zvuků. Proto 24. února pro nás nepředstavovalo náhlou změnu, jen těch výbuchů bylo o něco více. Tehdy jsme tomu nevěnovali patřičnou pozornost. Byla to strašná chyba, protože jsme necítili skutečné nebezpečí. Vedle hořel dům sousedů, dokázali jsme uhasit jen jeho část, aby se oheň nepřenesl na náš dům. Bylo to velmi těžké, protože vody bylo málo. Nemohli jsme použít vše – byla potřebná i k pití. Postupně nám vypadl proud, plyn a internet,“ vypráví Karolína.

Toto zbylo z rodného domu Karolíny v Mariupolu. Foto: Karolína Tribunská

S rodiči a sestrou opustila svůj domov a vydali se do centra Mariupolu, kde bylo ještě o něco bezpečněji.

„Nejdříve jsme se chtěli jít schovat do divadla, ale už tam nebylo místo. Teprve později jsme pochopili, že nás to zachránilo. Všichni ví, co se stalo 16. března – divadlo zasáhl silný letecký útok a mnoho lidí zahynulo. Tak jsme šli do sanatoria, kde jsme cítili relativní bezpečí. Bylo však velmi chladno, topení nefungovalo. Spali jsme ve dvou bundách, pod všemi dekami, které jsme našli. Celá rodina spala na jedné posteli – tak bylo trochu klidněji, když jsme byli všichni spolu,“ vzpomíná Karolína.

Rodina se snažila za každou cenu dostat z města, ale to nebylo vůbec jednoduché. Nakonec se jí to podařilo v den, kdy měla Karolína dvacáté narozeniny - slavnostní dort tehdy nahradila sušenka... „Zapíchli jsme do ní svíčku a zapálili – to byl můj improvizovaný narozeninový dort. Sestra, aby se odreagovala, mi upletla dárek – šálu. Nestihla ji dokončit, ale byl to velmi milý okamžik. Byly to smutné narozeniny, zapamatovala jsem si je na celý život. A teď si je připomínám jako nejšťastnější, protože toho dne se stalo to hlavní – dokázali jsme odjet a přežít,“ vypráví.

Přes minová pole, vyčerpaní a vyděšení, se dostali do Záporoží, dále přes Ukrajinu do Polska a odtud do Ostravy. Tady Karolína s rodinou našla to nejdůležitější – pocit bezpečí. Ale zpráva o smrti dědečka, který zůstal v Mariupolu, byla pro mladou ženu dalším těžkým úderem.

„To mě velmi zlomilo. Šla jsem po ulici do jídelny a bylo mi tak špatně, že jsem spadla na schodech. Ležela jsem a myslela si: Hotovo, nechci vstávat. Zvedla jsem se až po chvíli,“ vzpomíná.

Psychologickou záchranou v této situaci se pro Karolínu stala nová vášeň – tvorba broží. Na Ukrajině se věnovala vědě, studovala na univerzitě, účastnila se soutěží ve sportovním házení nožů a vyráběla šperky z korálků. V Česku jí studium nechávalo málo prostoru pro kreativitu, proto hledala způsob, jak uplatnit svou tvořivou povahu. Jednoho dne, když uviděla krásnou brož, se rozhodla vyzkoušet vlastní – z čínské sady korálků objednaných z internetu.

Foto: Karolína Tribunská

„Korálky byly nekvalitní – žádný nebyl stejný. Vyrobila jsem svou první brož ve tvaru plátku melounu. Byl to můj první výtvor. Velmi nedokonalý, ale nechala jsem si jej na památku a dodnes ho mám. Pokračovala jsem ve výrobě broží – pomáhalo mi to překonat stres a těžké časy,“ vypráví Karolína.

To byl jen začátek. Postupem času byly její brože stále složitější, s novými materiály a technikami. Nedávno vytvořila vlastní kolekci šperků z přírodních kamenů – unikátní brože připomínající šperky.

„Používám růžový křemen, ametyst, citrín, jadeit, olivín, chalcedon. Brože je potřeba prošívat několikrát, aby vypadaly jako opravdové umělecké dílo. Vyrobila jsem mnoho tvarů: hrušku, jablko, srdce. Jsem na tuto kolekci hrdá, protože je to zcela můj nápad a realizace. Neustále ji doplňuji. Je zajímavá pro ty, kdo mají rádi přírodní kameny – korálek může být obyčejný, ale kámen vytváří pocit hodnoty,“ říká Karolína.

V poslední době se věnuje portrétní výšivce korálky podle fotografií domácích mazlíčků. Jednu z broží vytvořila pro majitele psa, který se účastní soutěží.

„Majiteli psa se brož velmi líbila. Řekl, že ji bude nosit nejen na soutěžích, ale i v každodenním životě. Portrétní výšivka mě velmi fascinuje. Momentálně se učím u známé ukrajinské mistryně a chci se dále rozvíjet právě v tomto směru,“ říká.

Foto: Karolína Tribunská

Karolína nejenže sama tvoří, ale učí i ostatní. V Ostravě už vedla osm workshopů - všechny byly obsazené do posledního místa.

„Pro každého účastníka připravím sadu: plsť, jehlu, nitě, korálky. Každý pracuje sám a já pomáhám a radím. Poskytuji individuální konzultaci,“ vysvětluje.

Nejnověji Karolínu těší zahájení spolupráce se známou českou společností Preciosa, jedním z největších výrobců skleněných korálků a bižuterie. Letos se Karolína stane ambasadorkou značky a bude navrhovat šperky pro nové kolekce.

„České korálky patří mezi nejlepší na světě. Mají dobrý poměr ceny a kvality. Ve své tvorbě používám téměř výhradně korálky Preciosa, proto jsem jim napsala s nabídkou stát se jejich ambasadorkou. Po třech měsících mi dali vědět, že jsou připraveni ke spolupráci. Plánuji online webinář na výrobu broží, pokud vše vyjde, uskuteční se s jejich podporou. Jsem nesmírně šťastná,“ říká.

Ačkoli Karolína zažila válečné hrůzy, díky práci s korálky si znovu tvoří nový život. I po ztrátě domova a bezpečí našla nový smysl a sílu žít. Její brože tak vlastně nejsou jen šperky, ale malé a krásné důkazy cesty od traumatu k nadechnutí, od strachu k tvořivosti a úspěchu.