Třídy, kde je přes 30 dětí, rušení a slučování škol. Mají si učitelé i rodiče zvykat?

Redakci Magazínu PATRIOT se ozvala maminka dívenky, která chodí do třetí třídy základní školy. „V prvních dvou třídách byla šťastná, v posledních týdnech se její prospěch zhoršil, ze školy chodí smutná. Sloučili jim třídy, místo šestnácti spolužáků jich má teď třicet tři,“ říká matka malé školačky.

Je to jev, se kterým se setkává stále více rodičů a bojují s ním i učitelé. Ředitelé škol jsou mnohdy nuceni šetřit a zefektivňovat provoz – nemohou si dovolit mít dvě patnáctičlenné třídy a proto je slučují.

Náměstkyně hejtmana Moravskoslezského kraje Věra Palková, která má školství v kraji posledních sedm let ve své gesci, má  v kanceláři mapu Moravskoslezského kraje, na které má vyznačeny všechny střední školy. „Vidíte? Ta mapa je stará sedm let, kdy tady bylo střední školství dimenzováno na 80 tisíc studentů. Dnes jich máme v kraji 50 tisíc – na tak velký úbytek jsme museli střední školství připravit.“

Věra Palková

Rodiče dětí ze základní školy v Ostravě-Jihu se bouří proti sloučení dvou škol a zániku té jejich, (psali jsme zde), dalším rodičům se nelíbí, že jejich děti sedí ve třídě s více než třicítkou spolužáků. Máme si na tento trend zvykat?

„Já ředitele škol chápu. Ve škole, o které vám říkala ta maminka, to udělali rozumně. V první a ve druhé bych se opravdu přimlouvala za počty dětí v jedné třídě do dvaceti, později už není slučování takový problém,“ říká Palková.

Připomíná, že záleží také na zřizovateli školy, například obci či kraji, zda slučování tříd připustí. „Když je zřizovatelem školy obec, může ředitel požádat o příspěvek na plat učitele. Může říct, dejte mi tři sta tisíc na roční plat jednoho učitele a já třídy nesloučím. Otázka je, zda to ředitelé i ty obce dělají,“ říká Palková.

Co se týče slučování malých škol, tady bude trend nejspíše pokračovat. „Administrace je díky právní subjektivitě dnes ve školách tak náročná, že se vyplatí na ni vyhradit člověka řekněme u školy, kam chodí minimálně tři sta, lépe však alespoň pět set dětí,“ říká Věra Palková. Proto se dá, i vzhledem k demografickému vývoji, očekávat, že dětí bude ubývat a školy budou řešit, jak ekonomicky přežít.

Kraj podporuje tři střední školy v Rýmařově, Bruntálu a ve Vítkově. „Těmto školám přispíváme poměrně výrazně na mzdy učitelů, v opačném případě by ty školy mohly skončit, a to si jako kraj, především v rámci dostupnosti vzdělání, prostě nepřejeme.“

Ředitelé škol, rodiče dětí i samotní učitelé berou slučování tříd a návrat k dobám, kdy se v jedné třídě tísnilo přes třicet žáků, jako problém.

“Neznám učitelku, učitele, kterému by se v těchto třídách chtělo učit. Je nad slunce jasné, že při tomto počtu bude velmi obtížné udržet kázeň. Nemám kázeň, nemohu učit,” říká učitelka a metodička Základní školy Npr. Loma v Příboře na Novojičínsku Vladislava Strnadová.

A bude hůř. Věra Palková se obává okamžiku, který se podle ní nezadržitelně do našich škol blíží. “Na učitele se chystá to, že budou více než dosud muset ve třídě, třeba i třicetičlenné, muset mezi žáky integrovat spolužáky s LMT, sluchovými vadami, či spolužáky z jiného kulturního prostředí,” říká Věra Palková, která nezakrývá, že si přeje, aby takzvané speciální školy i nadále existovaly.

“Nedokážu si představit, jak se bude moci věnovat učitelka individuálně komukoliv ve třídě (mám na mysli nadané či naopak velmi slabé), a už vůbec si nedokážu představit, jak se bude učitelka snažit pracovat s dítětem integrovaným,” říká učitelka Vladislava Strnadová.

Odborníci se shodují na tom, že české školství potřebuje změny, ale nikdo zatím neví, kdy a zda pozitivní změny přijdou. “Chystají se velké změny ve financování škol, jsou to návrhy velkorysé, ale nejsem si jistá, zda náš stát bude mít na uskutečnění takových návrhů dost peněz,” uzavírá náměstkyně hejtmana Moravskoslezského kraje Věra Palková.