Tři kamarádi se zkušenostmi z Mexicany rozjeli úspěšné HogoFogo Bistro

Možná si pamatujete podnik v Ostravě na Chelčického ulici – jmenoval se Sedmé nebe. Letos v lednu se o provozovnu, která už měla v poslední době častěji otevřeno než zavřeno, začali zajímat tři kamarádi. V červenci tady otevřeli HogoFogo Bistro.

Petr Jonáš si zvykl za dvanáct let kmitání po rozlehlém „place“ ostravského restaurantu Comedor Mexicano na jiné plochy – v bistru HogoFogo má na starost pár metrů čtverečních a malý prostor za barem.

Kuchař Pavel Niedoba zase zcela jistě pracoval na jiném prostoru než má k dispozici nyní – v Comedoru byl 13 let. A kuchařka Tereza Ovšáková to má z trojice spolumajitelů se zvykáním na novinky nejsnadnější, v Comedoru byla jen několik měsíců.

Od července jsou tři kamarádi pány v HogoFogo Bistru a soudě dle reakcí nejen Ostravanů se jim jejich odchod za svým snem daří skvěle.

„V lednu jsme začali hledat prostor, po dvou a půl měsících jsme ho našli a po dalších dvou a půl jsme ho zrekonstruovali a připravili na otevření,“ vzpomíná Petr Jonáš.

Když má po pěti měsících říct, zda první zkušenosti naplnily jejich očekávání, přiznává, že podnik se rozjel o něco lépe, než očekávali. „Často je poměrně rychle plno, ostatně máme i s barem jen třicet míst, takže to není zas takové umění, ale na nový podnik si, myslím, vedeme docela dobře.“

Když má Petr Jonáš říct, jaké ingredience je potřeba namíchat, aby výsledkem byl moderní a úspěšný podnik v centru Ostravy, pokouší se o několik definic, ale v každé z nich zazní vždy stejná slova: poctivost a jednoduchost.

„Poctivý přístup k zákazníkovi, jednoduchost, příjemné prostředí, poctivé a pokud možno lokální suroviny, nevelký počet jídel, ale snaha o pestrost, nedávat zákazníkovi to, co by nám samotným nechutnalo, i kdyby marže byla sebevětší,“ říká Petr Jonáš. „Zní to opravdu jednoduše, není to žádná magie, ale stmelit to vše ve fungující celek je asi to nejtěžší.“

Na menu je běžně zhruba pět hlavních jídel a dva druhy polévky, hlavní jídlo je většinou v ceně do dvou set korun. Vyhlášené jsou místní burgery, ke kterým si tady dělají vlastní celerové hranolky, cibulovou marmeládu a další přísady. Labužníci sem chodí na žebra, jehněčí…

Kuchaři se snaží vařit, když to jde, bezlepkově, na menu je pravidelně vegetariánské jídlo. „Ano, vycházíme vstříc menšině zákazníků, ale tento přístup se nám vyplácí – je to menšina, která je vděčná a věrná.“

Otevřeno tady mají každý všední den od půl dvanácté do desíti večera. „O víkendu odpočíváme – když bistro stojí celý týden především na nás třech, volný víkend si zasloužíme.“